S komisařem na palubě

Že by nový ruzyňský terminál umožňoval rychlejší odbavení, se mi zatím nezdá. Spíše naopak. Když můj let již volají na gejt, bývá fronta na čekinu přede mnou ještě delší než dříve. Ve společné frontě totiž čekají cestující na tři nabité lety, zatímco u mnoha přepážek je prázdno. Prý nejsou lidi. Tedy ti za přepážkami.

Ve čtvrtek jsem letěl do Bruselu stejným letem jako náš komisař. Do fronty na odbavení přišel ještě později než já, na tmavém obleku se mu na zádech houpal batoh. Nebylo vidět, zda má na nohách běžecké boty, ale pochybuji. Tvářil se klidně, spokojeně. Určitě si to teď užívá víc, než když předsedal vládě se Škromachem a spol.

Už podruhé spolu tedy budeme na stejné palubě, říkal jsem si. Má mě to vlastně uklidňovat, znervózňovat nebo nechat lhostejným? Dostane naše letadlo privilegovanou péči, získá třeba rychleji odletový slot? A nebo bych se měl naopak bát, že právě na náš let se soustředí větší zájem nějakého bláznivého teroristy?

V každém případě však s Vladimírem Špidlou na úplně stejné palubě nejsme. Pochybuji totiž o tom, že by mi věnoval podobnou pozornost na svém blogu.

Verš pro dnešní den:

Být proslulou celebritou
či osobou zcela skrytou,
co si vozí do Pisárek
o dvou kůrkách komisárek?