19. listopadu 2006

Nad hladinou

Když se právě věnujete něčemu naplno, také časem přestáváte vnímat správný význam toho, co se děje tam venku? Dalo by se to nazvat pohlcujícím efektem malých světů. Může to být práce, učení se na zkoušky, nový vztah, dítě nebo nahravání desky. V podstatě cokoli, na co si lze vypěstovat závislost bez rozumové úvahy o kontextu.

Pokud trvají tyto hluboké ponory příliš dlouho, mohou být člověku nebezpečné. Na druhé straně se při nich lépe soustředí a dosahuje lepších výsledků. Jste-li ponořeni jen kousek pod hladinu, ještě vnímáte svět nad ní, počasí, hluky z lodi nebo břehu. Je snadné se kdykoli vynořit. Jenže nevidíte na dno a objektivně nepoznáte hloubku tohoto jiného světa. Až tam dole naplníte důvod vaší cesty. To ovšem v sobě nese riziko, že zapomenete na hloubku, čas a množství kyslíku, které zbývá. Jednou se vrátit musíte a jak známo, nahoru se musí pomalu.

Minulý týden jsme ve firmě dokončili projekt N., který byl během posledních měsíců mojí častou noční můrou. Odevzdáním závěrečné zprávy mi starost ještě úplně nekončí (to pomine až přijetím poslední platby), ale uzavírají se tak skoro přesně tři roky mentálního nasazení na projekt, který přinesl výjimečnou referenci, avšak také dlouhé měsíce osobního zakletí. Myslím, že nejsem pověrčivý, ale rád bych nějak symbolicky uzavřel tuto zvláštní osobní etapu.

A snad měl zase víc vnitřního klidu pro svědectví o vlnách a lodích.

Citát pro dnešní den:

Malé světy se řídí vlastními zákony. Když do nich patříte a na chvíli je opustíte, jste doslova na vycházce; žasnete, jak to chodí venku a zároveň vás to nezajímá, protože váš svět je jiný a jinde. / Petr Koubský /

Žádné komentáře: