7. července 2006

Nemusí pršet, jen když kape

Slunko už dávno nebylo vidět. Ležel jsem nahý na terase s pohledem upřeným nahoru a pozoroval podsvícené a na okrajích krvácející mraky. Bylo ticho a jejich líný pohyb jen dával vyniknout pomalému plynutí času. Gin uspával a Hansard kreslil na sítnici fantazie postavy, které se nemohou potkat. When your mind's made up, there's no point to trying to stop it.

Po čase, který zpětně neumím změřit, obloha ztemněla a někdo nahoře začal strašit a blikat. The voice that breaks the silence... Ještě přítomné teplo odehnaly první kapky. Otočil jsem se a nechal je dopadat. Nenechal, přitahoval jsem je a vychutnával si svou nahotu. Očišťění shůry, doteky samotného nebe. Zdvihl jsem se, až když se na zádech začaly slévat. Udiven, jak málo někdy stačí ke štěstí.

Verš pro dnešní den:

You were burned out
and had to stop before all hell broke
and finally took its toll. / Drown out: Glen Hansard /

Žádné komentáře: