Zvolil jsem černouška

Kdo častěji jezdí po dálnici D1, už ví, kde se vyplatí zastavit na něco k uchlácholení hladu nebo k uklidnění nervů z hry na čekanou nebo TIR myškovanou. Má prostě svá oblíbená místa, případně i pokrmy.

Směrem na Prahu je jistotou populární Melikana na 85. kilometru. Vzpomínám si, jak malý D. tam kdysi v poloprázdné restauraci přicupital ke stolu tehdejšího primátora Koukala a zaskočil ho důraznou otázkou Co papáš?. Směrem na Brno mám oblíbených míst víc - Aral, Pávov a U Černé studánky. Všechny tři jsou bohužel natěsnány vedle sebe mezi 100. a 122. kilometr, takže gastronomický benchmarking v rámci jedné jízdy málokdo stihne.

Jak už to obvykle v našich restauracích chodí, vycházející hvězdy časem hasnou. Pozoroval jsem to na kvalitě boršče, na který jsem před lety skoro pravidelně zastavoval u Aralu. Až množství masa kleslo pod čtvrtinu původní úrovně, přešel jsem k Černé studánce. Má poetické jméno a hezčí prostředí. Ani to však nezabránilo stejnému trendu s borščem.

Dnes však budu chválit. A to motorest Pávov za dlouhodobě vysokou kvalitu česnekové polévky. Dnes k tomu přidal výborně ochucený salát s kuřecím masem nazvaný hororově Sekretářka. Vrcholem kulinářského zážitku byl ovšem černoušek. Pokud víte, o co jde, a máte jej rádi, vřele doporučuji. Aneb má Volba posledních dnů.

Poučení všedního dne:

Fool me once, shame on you.
Fool me twice, shame on me.