Účastníkem zájezdu pod vlivem

Pizzerie Colosseum na Dominikánské má moc příjemné posezení na protějším chodníku u zdi kostela sv. Michala. Avšak rozlévané víno si tam nedávejte. Jeho kvalita je dostačující pouze na to, aby uvedla do nálady, v níž lze absolvovat nenáročnou komedii o desáté večerní.

Nebudu se pseudointelektuálsky ušklíbat nad Vieweghem a rovnou předesílám, že jsem od něj s chutí četl většinu jeho knížek. Mám rád jeho sebeironii a postřehy, kterými ukazuje klišé v našich životech. Znamená pro mne v české literatuře něco podobného jako můj oblíbený Woody Allen ve světovém filmu. Ten také chrlí skoro jedno dílo ročně a sarkasticky glosuje neurózy mezilidských vztahů. Vždy se přitom jedná o počin výrazně čnící nad tím okolo, aniž bych - na druhé straně - dokázal některý Allenův film nebo Vieweghovu knihu vybrat do osobního zlatého fondu. Mají na mě silný vliv jaksi v celku.

Talentu a prsům Kristýny Leichtové v roli černovlasé intelektuálky prý producenti prorokují hvězdnou budoucnost, ale ve filmu mne zaujal spíš výkon Anny Polívkové. Sympaticky nepřehrávající, uvěřitelná. Jiří Vejdělek mohl jistě natočit lepší film, kdyby chtěl z něho dostat něco víc než jen divácky úspěšnou komedii převyšující (hlavně díky scénáři) průměr domácí produkce.

Myslím, že po Románu pro ženy musí být tohle pro Viewegha zklamání. Snad si Filip Renč (podle Vieweghova deníku Účastníky nakonec točit odmítl) poradí s Případem nevěrné Kláry lépe.

Citát pro dnešní den:

Četba je okamžik oddychu v lidském zápase. Proč čteme? Protože chceme vědět, jak s životem zápasí ostatní. Literatura je důvěrnost, kterou v našich životech postrádáme. / Michal Viewegh /