Občanem Valašského království

Po dvou letech opět v Beskydech. Štědrý den na blátě, daleko od civilizace. V chalupě s krbem. Stejně jsem nebyl schopen v tu sobotu a neděli něčeho víc, než se dívat do plamenů, poslouchat praskot a nechat spalovat obrysy předchozích dnů.

A pozorovat venku se převalující mlhy a číst. Dvě knihy jsem si přivezl, Höschla jsem našel v podkroví. K němu se ještě někdy vrátím. Majitel objektu měl vůbec dobrý vkus, nejen na knihy. Literární update se nachází vlevo dole.

Druhá část valašského pobytu o 30 km dál byla slunečná a bílá. Idylické počasí na toulky s čočkou, tedy se snímačem. Z toho by opravdový fotograf vytěžil zázraky. Já alespoň po delší době foto-update na www.flickr.com/photos/svedek.

Vážně se mi líbí tento kraj. Včetně spořivé, ale chutné kuchyně. A především se mi líbí Valaši a Valašky. Užili si v minulosti svoje a to se asi projevuje v současné generaci. Pro vrchnost byl Valach rebelem, nespokojeným živlem, který se bouřil proti náboženskému a sociálnímu útlaku (tolik Wikipedia). Tajně vyznávaná evangelická víra, bůh Radegast, pohanské bohoslužby na Tanečnici a kaple Cyrila a Metoděje na protějším vrchu. Nevypovídá to dost o zdejším kraji?

A tak jsem si pořídil před odjezdem pas. Ne kvůli Bolkovi. Ani abych zjistil, jak se budou moje podpisy lišit před a po slivovici. Spíš kvůli symbolice, že sem více patřím.

Budete-li někdy pobývat poblíž Valmezu, nezapomeňte se stavit ve frgálství u Cyrila. Je vyhlášené a web friendly.

Citát pro dnešní den:

Když sa Ti neco nelúbí, řekni to na plnú hubu a hlupému příkazu sa vyhni. / Z práv držitele valašského pasu /