Vděčným divákem

Usadil jsem se v měkkém sedadle auly právnické fakulty. V rukou kelímek horkého kakaa a u vchodu čerstvě zakoupenou knihu. Ve stresu oněch dnů naprosto ojedinělá chvíle.

Ojedinělého toho bylo víc. Přišel jsem omylem o půl hodiny dříve a pozoroval postupně plnící se řady. Zkoumavě jsem si prohlížel příchozí všeho věku a odhadoval jejich zařazení a motivaci k účasti na přednášce. Tentokrát nikoli proto, že bych k nim měl mluvit. Byl jsem jen jedním z nich. Příjemně osvobozující pocit. Měl bych jej zakoušet častěji.

Ojedinělé též bylo poslouchat moudrého člověka, na něhož přišel plný dům. Žádné slidy pro oporu. Ne, že bych je u něho čekal, ale už jsem tak přivykl přednáškám s PowerPointem, že opak sám o sobě zaujme. Místo promítaných písmenek se očím nabízeli barokní andělíčci, polonahé postavy kyprých tvarů a státotvorné citáty na stropě.

První z retrospektiv do prosince, kdy nebyl na blogování čas. Na Mikuláše přijel do Brna Tomáš Halík s přednáškou Evropa mezi sekularismem a fundamentalismem. Už dlouho si slibuji, že si ho pojedu poslechnout ke sv. Salvátorovi.

Citát pro dnešní den:

Je možné očekávat, že náboženství budou v budoucnosti spíše zneužívána fanatiky k šíření násilí a nesnášenlivosti, nebo že budou spíše zlidšťovat náš svět, uchovávat základní mravní hodnoty a vést k pokoji a smíření?
/Tomáš Halík, Prolínání světů/