Dárek sobě

K novému roku jsem se obdařil firemním notebookem. Však jsem se tu v září svěřoval o záměru jeho koupě. Volba značky byla, podobně jak to bývá u aut, hodinek a podobných věcí, jejichž užitkové vlastnosti se zásadně neliší, převážně pocitová. Proč to nepřiznat.

V nejužším výběru se ocitlo IBM, HP a VBI (cenově výhodná koupě nabité sestavy Verified by Intel). Čínské Lenovo už ale není IBM, racionální protiargumenty na tom nic nezmohou. Nakonec tedy HP, ostatně patří do rodiny již používaného iPAQu a dvou tiskáren.

Večer, noc a den v Bruselu mohly být prvním důvodem k jeho mobilnímu nasazení v terénu. Letiště jsou dnes plné lidí s otevřenými notebooky na klíně a bezpečáci u rentgenu jej defaultní otázkou předpokládají v každém kufříku. Proč tedy ten zpátečnický a nemoderní přístup jej nebrat? Jsem normální? Snažím se.

Vyšetřené 2-3 hodiny na to být sám se sebou, bez nutnosti jakékoliv komunikace, je pro mě velký luxus, o který nechci přijít. Místo toho jsem si vzal s sebou dvě knížky, poštu si přečetl přes iPAQ a měl dost času všímat si věcí, které by jindy zapadly.

Třeba toho, že batmanovská reklama na kávu Lavazza vůbec neodpovídá image, kterou u mě má. Nebo zda v animaci vysvětlující správné chování pasažérů u bezpečnostní kontroly nezmizelo mrknutí černocha na procházející dámu. Pamatuji si to špatně nebo to odstranili z důvodu rasové nebo rodové korektnosti?

Citát pro dnešní den:

For a list of all the ways technology has failed to improve the quality of life, please press three. /Alice Kahn/