Apokalypsa na D1

Univerzitní profesor Vojtěch Mornsteinz získal loni Literární cenu Knižního klubu za román Gorazdův limit, který líčí totální dopravní kolaps na klíčové silniční komunikaci. Hlavním hrdinou je proslulá dálnice D1. Reálie, kterou zná z osobní zkušenosti prakticky každý český řidič.

Na přečtení mi postačil let k Bosporu a zpět. Do výběru Mezi řádky to asi doplňovat nebudu, důvody nejlépe shrnuje Kašpárkova recenze v Metropolitanu. Z 230 stran rozvleklého románu opravdu mohla být hutná stostránková novela, nad níž by se tajil dech.

Kdyby bylo více dialogů posouvajících děj. Nemohu si pomoci, ta kniha je na mě příliš profesorská. Jevy jakoby zpovzdálí analyzuje a zachovává neutrální pozici. Autor se příliš vyžívá v popisech charakterů postav, jejich motivací a spousty (pro příběh) zanedbatelných maličkostí. Místy to nápadně připomíná formu Zdeňka Zapletala. Nejvíce mi v textu schází právě to, co podle kritiků údajně nadužívá Viewegh, tedy přímá řeč.

Když však necháme stranou beletrii, zůstanou snadno představitelné a pečlivě vykreslené krizové situace, k nimž okolo nás běžně dochází. Pro jejich kumulaci stačí jen pověstné mávnutí motýlími křídly nad Tchajwanem. Autorova fikce nabízí cenné odborné postřehy a klade praktické otázky pro záchranáře, ekology, psychology, ozbrojené složky nebo krizové manažery.

Zdalipak se někdo u nás zabývá podobným matematickým modelem, který by uměl předpovídat pravděpodobnost zahlcení národní páteře silničního systému? Existuje aktualizovaný nouzový plán řešení takové krize, jehož realizace by dopadla lépe než v příběhu?

Právě před týdnem by profesor Gorazda jistě otestoval funkčnost svého modelu a možná ušetřil čas a nervy stovkám řidičů. Mě tentokrát stačil ranní pohled z okna, abych místo dobrodružství na D1 začal zjišťovat vlaková spojení.

Citát pro dnešní den:

Je to právě tohle stereotypní vykreslování střední Evropy, co vráží poslední hřebík do rakve skvělého námětu. Němci jsou opilí, čeští policisté neschopní, rockeři agresivní, Moraváci natvrdlí, ekology nikdo nemá rád... /Michal Kašpárek/