S iPhonem za vínem

Pijete často víno? Láká vás vyměňovat si tipy na výjimečně zdařilé nebo odpudivé kousky, které jste koupili nebo objednali v restauraci, a občasná tvítnutí vám na to už nestačí? Chtěli byste si jednoduše zaznamenat, co jste kdy pili a jak vám to chutnalo? Rádi byste porovnávali svoje hodnocení s ostatními a dostávali tipy na vína, která chutnají těm, s nimiž máte podobný vkus?

Sociálních sítí pro vínomilce s podporou chytrých mobilů je přehršel, ale jejich praktická použitelnost - aspoň ve srovnání s tím, co jsem si představoval - je prachbídná. Přitom by stačilo se inspirovat, co se týče uživatelského rozhraní, např. u Instagramu. Ano, pro vizuální paměť jsou důležité fotky vinět na lahvích, podle nichž se může víno automaticky zatřídit, abyste nemuseli ručně přepisovat vinařství, případně odrůdu.

Vivino
Zatím si nejvíc mých sympatií získalo Vivino stejnojmenné firmy z Kodaně. Jejích sídlo není bezpředmětné, americké aplikace se totiž orientují především na zámořský trh. Schopnost rozpoznat víno podle viněty je i v bezplatné verzi slušná (neznámé víno zatřídí ručně do 24h), obvykle stačí z nabídky několika možností tu správnou odklepnout. Víno s fotkou můžete vložit i později z knihovny obrázků, což není u všech aplikací samozřejmost.

O zařazeném víně hned vidíte na jedné obrazovce všechny potřebné informace o původu, k čemu se hodí, hodnocení ostatních i průměrnou známku a zařazení na škále LOW/MED/HIGH/TOP v rámci země, regionu, vinařství a odrůdy. Vivino vám ukazuje nejen aktuálně hodnocená vína uživatelů, které sledujete, ale i vína doporučená na základě podobnosti s vašimi favority. Data lze synchronizovat s počítačem nebo iPadem. Současnou velikost databáze a aktivitu sítě vidíte na homepage - půl milionu vín 500+ odrůd, 15000 vinařství ze 48 zemí, počet hodnocení se blíží milionu.

A čtyři další
Za hlavní konkurenty považuji dva. Americké Hello Vino je marketingově asi nejdotaženější aplikace s důrazem na vyhledávání a doporučování vín k vybranému jídlu, životní situaci apod. Chybí tu však možnost sledovat ostatní uživatele s podobným vkusem a každé rozpoznávání vína (dost nešikovně udělané) - i to neúspěšné při testu funkčnosti - je zpoplatněno (verze bez omezení je za €5 jako většina ostatních).

Corkbin, globální počin pražské firmy InMite, má k Vivino asi nejblíž. Plusem je příjemný intuitivní design a schopnost pro vložené víno vyhledat ceny v nejbližších (no, řekněme spíš zahraničních) obchodech pomocí Wine-Searcher. Rozpoznání vína podle viněty je výrazně pomalejší a nedomyšlené mi přijde to, že defaultně prozrazuje vaši polohu ostatním.

Grapeshare má asi nejpřátelštější uživatelské rozhraní, ale neumí víno rozpoznávat. Placená verze Snooth to sice umí, ale tahle aplikace je zaměřená spíš na propagaci vlastního průvodce víny (pro iPad zdarma) a na nákup v nejbližších obchodech s porovnáním cen. Vzhledem k tomu, že jediná dvě prodejní místa v zemi objevila v Pohořelicích a Velkých Pavlovicích, valného využití tady nevidím. Hloupé je, že sociální rozměr zajišťuje u řady aplikací diskusní fórum, nikoli sledování vybraných uživatelů a hodnocení vašich vín ostatními.

Přidáte se?
Na rozdíl od sociálních sítí pro sdílení např. fotek mají vinné zkušenosti a zájmy výrazně regionální charakter. Tahle hra vás pořádně chytne až tehdy, když si většinu vín v tajmlajně budete moci v okolí jednoduše koupit. A bohužel všechny zmíněné apky mají zatím směšný počet českých uživatelů. Dokladem budiž to, že s pouhými 13 zářezy na Vivino už pošilhávám po druhé desítce českého žebříčku. Proto volám - nenechte nás tam samotné a nechte si taky někdy nahlídnout pod otvírák!

Na domácím hřišti
V tomto ohledu by tedy mohl lépe uspokojit chutě ke sdílení slibně vypadající server Mojelahve.cz, nicméně tomu úplně chybí mobilní aplikace, která se prý chystá až na podzim. Tak se zatím můžeme komunitně bavit u Skleničky, na Jižním svahu a Vínografu nebo něco koupit ve Víno klubu, abych tedy jmenoval pár svých oblíbených míst. A nezapomeňte pozvat sousedy na předvánoční lahvinku.
...Čti dál...

Pinot noir sedmkrát jinak

O zážitky z minulé Ryzlink party jsem se podělil až skoro půl roku poté a na vzpomínku na letní ochutnávku mi to vychází až na nový rok. Ale nakonec proč ne? Alepoň to vede k předsevzetí tolik neotálet s tou další.

Tentokrát se sešly tři páry mlsných jazyků a dvě rakouské, jedna argentinská a čtyři domácí modré rulandy. Nastoupenou jednotku zříte níže.

Hodnotilo se stejně - tři body za první místo, dva za druhé a jeden za třetí. Už jsme se lépe připravili a lahve oblékli do papíru, aby byla zachována anonymita vzorků. Experiment opět ukázal, že ne vždy záleží na ceně. Zatímco některé drahé kousky uspěly, jiné vyloženě propadly.

Tak co myslíte, kdo se dostal na bednu? A máte některé z vín nebo vinařství v oblibě?
...Čti dál...

Pardubice

Byl jsem už několikrát v Londýně, Paříži nebo Bruselu, mnohokrát ve Vídni, Budapešti nebo Bratislavě, avšak z Pardubic jsem znal jen nádraží a Semtín, kam jsem jel kdysi navštívit spolužáka.

A zase jsem se musel zastydět, jak málo to znám u nás doma. Nepřijel jsem pro perník ani za hokejem, ale byl jsem u vytržení z útulného starého města a okolí Wernerova náměstí.

...

Těch pár chvil stačilo jen na to, abych poseděl na ulici před kavárnou Alibi a magickým průchodem pod domem z 16. století objevil náhodou restauraci Bazalka, kde jsem jedl svou asi nejlepší cibulačku a lívance.

...

Hned blok vedle je hlavní, Perštýnské, náměstí, které taky stojí za prohlídku, ale středem Pardubic pro mě zůstane kostel svatého Bartoloměje a zákoutí s říčkou, odrazy a stíny pár kroků od zahrádky v Bazalce.

...
Spoluautoři: iPhone4 a Hipstamatic
...Čti dál...

S Judem Law na palačinkách

Desátá návštěva filmového festivalu ve Varech láká ke srovnávání, co se za dekádu změnilo. Počet návštěvníků se zdá stále vyšší, nabídka nefilmového dění širší a ruský vliv viditelnější (např. naši oblíbenou restauraci Zámecký vrch noví majitelé už zavřeli).

Těm, kteří mají #kviff za snobárnu, je ovšem třeba znovu vzkázat, že tak velká megaakce nabízí tolik diametrálně odlišných a paralelních zážitků a možností, jak ji prožít, že si každý může vybrat, na co má právě chuť.

Filmově se mi letos zadařilo lépe než loni. Ačkoli vyložený objev, o němž bych přemýšlel ještě cestou domů, se nekonal, vyložené propadáky mě taky minuly. Nejvýš bych hodnotil Chloe a soutěžní Sladké zlo, které spojuje téma vztahové manipulace v trojúhelníku (ale úplně jinak, než byste mysleli). Líbil se mi taky Seriózní muž bratří Coenů, Talentovaný pan Ripley nebo Cherry.

Zklamala mě francouzká hříčka Imaginární lásky, možná kvůli nadměrnému očekávání. "Okouzlující snímek se stal jedním z letošních miláčků publika v Cannes". Že by se něco ztratilo v překladu? Výtvarně poutavý a originálně laděný retro snímek zaujal spíš formou než obsahem.

Podobně jako český absolventský film Zoufalci, jenž někteří kritici považovali za neprávem opominutý Českými lvy. V kratší stopáži by mi přišel jako osvěžující experiment a určitě budu zvědav na další film nadějné režisérky, nicméně úrovně Protektora nebo Kawasakiho růže zdaleka nedosahuje - což pro nízkorozpočtový debut není žádná ostuda.

Podle doporučení místních je Promenáda nejlepší karlovarská restaurace s vyhlášenými palačinkami a nepředraženou nabídkou dobrých moravských vín. Letos jsme se stihli šťastnou náhodou a na poslední chvíli domluvit na společnou pozdní večeři v sedmi. U vedlejšího stolu seděla taková spořádaná partička s povědomým hezounem v čele, který přilákal moji pozornost, až když si k němu během večera přisedl prezident. Tedy zarostlý Bartoška. No jasně, ostřelovač ze Stalingradu. Zpětně mi dochází, že se Jude Law (mračí se u pravého okraje) mohl cítit uražený, když jsem si místo něho fotil mobilem flambování palačinek. Snad si to vynahradil další den, když mu předávali cenu.

"Se nějak rozchlastali. Myslela jsem, že už vodtáhnou, ale pořád ještě vobjednávaj." Odposlechnutý komentář personálu ve 4* hotelu Jean de Carro naopak potvrdil naši loňskou zkušenost, že sem už ani na kafe s výhledem.

Nedokázal jsem nečíst koutkem oka anglické titulky u českých filmů a s hrůzou jsem zjistil, že Zemský ráj to napohled je má děsivě odfláknuté. Nepochopil jsem třeba, proč překládají Vinnetou jako "Indian chef". Bohužel jsem si nestačil všimnout překladu slova, které díky filmu možná zkultovní - pročištěný.

Od Baldýnského na Twitteru jsem se dozvěděl, že ten bizarní týpek, kterému se tak tleská ve Velkém sále při pokládání mikrofonů, býval právníkem KSČM. Nad tím bych se ale zase tak neušklíbal. Proč nezatleskat někomu, kdo konečně dělá poctivou práci, na kterou stačí?

---

Jak vznikla soška festivalu (znělka z roku 2000)

2009
Co letos uvařili v Karlových
Sin Nombre

2008
Pět dnů s genitálním panterem
Pět dnů s genitálním panterem II
Pět dnů s genitálním panterem III

2007
Za drogou v lázních
Šílený dech Saturnu

2006
Nebát se času, krásy ani nesnází
Rady pro filmové Vary (I-V)
...Čti dál...

Ryzlink party

Jaro se nesměle klube a já tu mám ještě jeden rest z podzimku, o který jsem se chtěl podělit v touze po interaktivitě s vámi, kdo máte v oblibě tuhle odrůdu.

Inspirováni jedním slepým testem jsme ve dvou párech provedli soukromou degustaci rýnských ryzlinků. Celkem se nám sešlo osm různých vzorků (na závěr je doplnila láhev sauternského, které dlouho čekalo na zvláštní příležitost), ne něž můžete popatřit níže.



Bylo mi jen líto, že jsem je nedokázal doplnit o pozdní sběr 2008 od Milana Sůkala z Nového Poddvorova. Byl mým překvapivým vítězem ve třetích komunitních bedýnkách pana Skleničky a nikde na webu ani ve vinotékách okolo jsem jej nenašel.

Tak co myslíte, kdo se dostal na bednu? A když jsme v té éře gender studies - u kterých vín se nejvíc lišila mužská a ženská chuť?
...Čti dál...

S gejšou na třešních u tlukoucího srdce

Aniž bych si troufal fušovat do řemesla početné suitě brněnských foodblogerů a kavárenských povalečů (ačkoli tady mám určité ambice), musím se podělit o dnešní gastro zážitek, kterým přikládám na pomyslnou mapu města další barevný bod etno-kuchyně a také další (myslím, že již šestou) nabídku sushi.

V Novém Semilasse otevřeli nedávno novou japonskou restauraci Kodó (tlukoucí srdce). Stěny zdobí třešňové motivy, design v barvě světlého dřeva doplňují sochy gejši a dvou samurajů. Na obědě jsme seděli v celém prostoru sami - zatím prý probíhá zkušební provoz. Restaurace se má naplno rozjet (a menu zúžit) úvodem února.

...

Vynikající byla uvítací miska se zelím, mrkví, černým sezamem a wasabi majonézou. Moc se povedly i šátečky plněné kuřecím masem a zeleninou (Gyoza) podávané ve stylové dřevěné nádobě. Na sushi nejsme experti, ale malý set sednul jako ulitý. Na závěr se servírovala káva Lamborghini i jako potěcha pro oko (tady vidíte, že bych nemohl být dobrým foodblogerem, upil jsem si před focením).



Asi jediná věc, která si říká o nápravu, je rozlévané víno od vinařství Moravia. Zkusili jsme Chardonnay a Cabernet, ale dvojka za 50 Kč nestála ani v jednom případě. To raději příště sáhnu po celé lahvi třeba od Balouna, Sonberku, Tanzbergu nebo dalších, co jsem zahlédl v lístku.

Citát pro dnešní den:

Nechat jídelní hůlky v misce rozevřené do tvaru písmene "V" je nezdvořilé (tvar "V" je považován za symbol smrti). Zapichování hůlek do rýže je hrubá nezdvořilost - tímto způsobem se rýže obětuje zesnulým. /Wikipedia/

...Čti dál...

Nostalgie po dětské chuti

Volný trh a zvýšená konkurence by měly vést k široké nabídce a k pocitu vítězství zákazníka. O to víc v případě prodeje potravin, kde mají mít podle Porterovy teorie konkurenčních sil zákazníci velkou vyjednávací sílu. V českých podmínkách však politici dovolili velkoobchodním řetězcům zdecimovat maloobchody natolik, že jejich vyjednávací síla jim umožňuje diktovat si podmínky, za kterých jsou vůbec ochotni vystavit zboží ve svých regálech nebo jen zanést prodejní položku do katalogu.

V některých řetězcích samooblsuh pak vůbec nejde koupit určitý typ slaných pochutin, v jiných zase určité čokolády nebo sýry. Jeden aby si budoval na Google mapy obchodů, kde dostane svůj oblíbený chleba. Do teď doma teskníme po krpolském Carrefouru s nabídkou baget a sýrů, který nahradilo šedivější Tesco. Ale o tom jsem dnes nechtěl.

Poslední dobou přemýšlím, jaký vývoj prodělaly sladkosti mého dětství. Jak se změnil název, velikost nebo obal. Například Ledové kaštany (mám pocit, že jsou sladší než dřív, což nevím, zda je dobře), Kofila (tady rozhodně plus za atraktivnější obal), Míla nebo máčené oplatky (bývaly jen světlé, tmavé mi sednou víc).

Vzpomínám si však i na další dětské pochutiny, které zmizely. Například Pařížský dezert za 2 Kčs. Čokoládové tyčinky Artemis (chuťově podobné pozdější Margot) se prodávaly v červeném (kokos a oříšky?) nebo modrém (kokos a karamel?) obalu. A nebo úzký dlouhý kvádr tyčinky Havana ve stříbrném obalu (za korunu nebo dvě) - oplatek s osvěžující citronovou náplní máčený v čokoládě.

Vzpomínáte si? Chutnaly vám?
...Čti dál...

Co letos uvařili v Karlových

Restaurace Zámecký vrch změnila majitele. V jídelním lístku přibyla ruština a ceny výrazně zúžené nabídky vín se zvedly na dvojnásobek. Nezkušená obsluha u opuštěných stolů ztratila šarm minulých let a vypadá to, že toto skvělé místo - jen pár desítek metrů stoupání od kolonády - zůstane jen nostalgickou vzpomínkou.

Jako by to předznamenalo letošní ročník festivalu. Ještě, že v Charlestonu vaří pořád skvěle a Industry card ponechává stále o něco málo větší šanci dostat lístky na filmy, o jejichž rezervaci se rozhoduje první sekundy ráno po sedmé předchozího dne.

Veřejní nepřátelé (Public enemies) je efektně natočená retro gangsterka podle skutečného příběhu s rychlým střihem a kamerou, která nenechá vydechnout. Jen marně přemýšlím, čím by mohla prorazit hranice svého žánru. Tedy kromě síly pohledu Johnnyho Deppa, kterou má pro své nejvěrnější. Jedna z recenzí to shrnula za mě - nenašel jsem dost důvodů fandit ani prchajícímu zločinci ani pronásledujícímu strážci zákona. S blížící se půlnocí jsem v podstatě čekal na poslední výstřel, abych si mohl jít lehnout.

Německou soutěžní komedii Whisky s vodkou uvedl Macháček odkazem na německý humor, který je mnohdy tak delikátní, že ho ani nepoznáme. Na rozdíl od podobných zkušeností to byl svěží film z vděčného filmového prostředí, při nemž se dalo s chutí zasmát. Ale že by zanechal hlubší stopy nebo snad měl šanci vyhrát nějakou cenu, to snad ne.

Ruští Páskové jsou sympatickým pokusem o muzikál ve stylu Šakalích let z prostředí stalinské Moskvy. Pokud však pro někoho byla Šakalí léta příliš zjednodušující a dobu idealizující, nevím, co by říkal tady. Že by to nejhorší, co můžou napáchat nůžky v rukách zapálených komsomolců provádějících razie na jazzových večírcích zlaté mládeže (která si mimochodem užívá za peníze establishmentu), byly jen ustřižené kravaty, vlasy a punčochy?

Byl by to docela dobrý film, nebýt té závěrečné scény ve stylu "pojďme si, punkeři, rockeři a vůbec všichni undergrounďáci, společně zatančit na bulvár, teď už se můžeme bez obav bavit s požehnáním strýčka Putina". Z toho trčí kalkul všeobjímající návštěvnosti a flirt s režimem, které do žánrového filmu nepatří.

Snad to nepůsobí moc přísně a škarohlídský. Netvrdím, že veškeré filmové dění bylo letos zklamáním. O tom lepším se chystám ztratit pár slov příště. Mimochodem v Richmondu mají pořád ten bezkonkurenční štrůdl se zmrzlinou a pan vrchní stále zůstává filmovým hrdinou, když se vás s úsměvem Oldřicha Nového zeptá, jak jste byli spokojeni, a tasí.

Citát pro dnešní den:

Zkusíte cca 5 filmů, ktere CHCETE. Získáte lístky na jeden. Vemete na dva další, co NECHCETE. Jdete čekat před sál na ty, co jste původně chtěli. /@adamkopp na Twitteru/
A z každých tří, které uvidíte, se vám jeden líbí víc, jeden míň a z jednoho odejdete.

...Čti dál...

Maia

Podle wikipedie starořímská bohyně jara, podle jiných starolatinské jméno bohyně přírody. Jednu máme v Brně a je v ní každopádně útulno, měkko a teplo. Když si v tichosti objednáte ty správné tekutiny, utiší vaše bolesti a brzy zapomenete na potřebu se neustále někam transportovat.

Řeč je o kavárně, na kterou jsem zatím ve všech těch recenzích a tipech foodblogerů nenarazil. Přitom mě už dlouho žádná tak nezaujala. Proč?

Muzika. Zpočátku jsem ji ani nevnímal. Až později jsem v tlumené kulise poznal jazz a náramně si ho užíval. Hudbu prokládalo anglicky mluvené slovo. Ano, tohle nebyla naše stanice, asi internetové rádio.

Prostředí. Ta přední místnost (bohužel kuřácká) s přirozeným světlem, které sem proniká velkými okny z ulice, je mi sympatičtější, v té zadní (nekuřácké) je zase větší soukromí. Připomíná spíš domácí pokoj a úplně vzadu můžete klesnout do měkkého pěkně hluboko. Nábytek působí stylově a neokázale, zaujmou i fotografie na zdech.

Neuvěřitelný rozsah nabídky. Vím, že to může být na úkor kvality, ale to by chtělo posoudit více návštěvami a nebo vašimi ohlasy. Zatím jsem byl spokojen. Takový výběr z káv, čajů, čokolád, vín, lihovin, sladkostí (včetně několika dobou zapomenutých zákusků) i slaností jsem v brněnské kavárně snad ještě neviděl. A poprvé jsem ochutnal Hendrick's gin s příchutí okurky.

Ceny jsou přiměřené, wifi je samozřejmostí. Obsluha byla jednou ochotná a milá (ta nižší se světlejšími vlasy), podruhé trochu pomalá a zamračená (ta vyšší s tmavšími vlasy). To sladké červené srdíčko, do kterého je stylizováno první písmeno názvu, a tu trochu kýčovitou vánoční výzdobu oken, odpouštím.

Kde? Na Jaselské, kousek od Červeného kostela nebo od mnohem proslulejší kavárny Steiner.

Kéž by si čeští kavárníci a restauratéři konečně uvědomili, jakou škodu páchá na plné pecky puštěné rádio, které si vynucuje hlavní pozornost. Kéž by svůj personál, který nemůže být bez moderátorů smějících se vlastním vtipům a bez do kola omílaných odrhovaček, poslali, kam patří.
...Čti dál...

Vinný košt, Flickr bowling nebo Sahara?

Příchodem máje se vyrojilo několik lákavých akcí, na které mi to bohužel asi nevyjde. Třeba si vyberete vy...

Pan Sklenička chystá v sobotu 24.5. u Neratovic košt vín, o kterých nedávno psal na svém blogu. Nevím, zda má ještě místo, když tak mu napište. Přesné místo a degustační seznam vám už prozradí sám.

Fotografujete a flickrujete? Ve stejný den od 20 hod pořádá Pavel Conka (Čonka?) v pražském Bowling Centre na Andělovi sraz českého Flickru. Myslím, že historicky první. Nebo se pletu?

Ještě jsem chtěl dodat, že v sobotu 28.6. můžete zajít na saharský gastro workshop v Brně, kde Rachad s Chilli Julií chtějí vracet rozinkám a mandlím arabskou a středomořskou kuchyni - opékání jehněčího, pečení chleba ve žhavém popelu, vaření mátového čaje a další prvky pouštní kuchyně. Ale koukám teď, že už je plno.
...Čti dál...

Dobrou chuť

Také si užíváte boom foodblogů? Čtu je stále raději. Cuketka s Matesolou, Jižním svahem a GurmetKlubem začali pořádat gastronomické swingers party a lačnící čtenáře masakrují detailní fotodokumentací. Pan Sklenička zase láká na tekuté hrozno z Francie, Rakous i Moravy a z Brna se ještě přidala ostrá ChilliJulie. Dnes se také svezu na chuťové vlně.

Před dvěma týdny jsem byl pracovně na skok v Toledu (pár fotek z večerní mikro-tour) a asi jako odškodné za nezáživný pracovní program mi byl dopřán výjimečný gastro zážitek. S mou chuťovou pamětí těžko tvrdit, zda to bylo nejlepší menu, které jsem zatím jedl, každopádně však mělo k němu blízko.

Konalo se v restauraci Bodega (nic honosného, jen útulné místo s původním nábytkem a prvotřídní kuchyní) a naši suitu obsluhoval také jeden Čech. Dříve prý působil v pražské Les Moules a do Španělska odešel za svou láskou.

Foťák zůstal v šatně a tak se musíte spokojit jen s naskenovaným meníčkem. Mezi chody mě doprovázelo plnokrevné Tempranillo a mým favoritem byl asi hned ten první předkrm.

Dobrou chuť, pokud právě večeříte :)

Dodatek k meníčku z 22.3. Grouper (první hlavní chod) není podle slovníku jen účastník skupinového sexu, ale také kanic - ryba žijící v západoindických a australských vodách. Byla výborná.
...Čti dál...

Vaříš jako krysa

Tahle slova vyřčená po jídle by se jednou mohla stát pochvalou. Pokud se animovaný film Ratatouilles dočká i dalších pokračování jako třeba Shrek, možná změní náš pohled na zvířátka z odpadních stok.

Poprvé jsem se o něm dozvěděl na blogu Matesoly a netrpělivě pak příběh z prostředí restaurační kuchyně očekával. Nápaditý příběh krysy s výjimečně vyvinutou chutí, která ovládne zákulisí jedné pařížské restaurace, má všechny předpoklady, aby uchvátil diváky všech generací. Tedy aspoň těch těch, kteří mají rádi jídlo. Právě jemu byla v digitálních animacích věnovaná speciální pozornost a tak věrně zobrazené textury poskakující na talířích i pánvičkách potěší nejen zrak.

Připravte se na to, že až půjdete z kina, budete mít na něco chuť. Já jsem na to šel ve stopách krysáka Rémyho a dal si doma extra tvrdý sýr Gran Moravia a hrozny.



Citát pro dnešní den:

The original Ratatouille Niçoise used only zucchini, tomatoes, green and red peppers, onion, and garlic. The dish known today as Ratatouille adds eggplant (aubergine) to that mixture.

...Čti dál...

Vinné stesky

Doufám, že Cuketka letos vyhraje Křišťálovou lupu. Našel jsem u něho zase užitečný tip. Tentokrát na nový blog o víně. Už dlouho nějaký domácí postrádám. Ostatně jak se nedávno shodli porotci v MFD testu vín z nového světa, naše vína vykazují z důvodu menších vinic větší pestrost, nicméně mnohem kolísavější kvalitu.

Dyžon zatím nepublikuje často, ale jeho styl se mi líbí. Články a komentáře o nákupu vín v Itálii, jihomoravských vinných stezkách a nulové toleranci pro české řidiče aut a kol se mi strefily do noty podobně jako nedávno další gastronomický web Matesoly.

Zatímco v ledničce stále čeká na svou chvíli poslední Brunello z toskánského Montalcina, vypravil jsem se do kraje neméně oku lahodícímu a na místa neméně vínem oplývající. Vzhledem k tomu, že to byla cesta na dvou kolech, fotilo se ve vinicích snadněji než během červencových rychlozastávek v Chianti.

Malebný Šatov s bunkrem, jehož prohlídka musí zaujmout i nevojáky. Malovaný sklípek, kde Hitlerovu zdviženou pravici přemaloval tentýž autor jeřábem pracujícím na první socialistické dvouletce (o poznání odlišné dílo vidíte výše). Moravský sklípek, kde si můžete za drobný obnos uložit v chladu zakoupená vína a dát si fantastické (teplé) svatební koláčky. Degustační stánek Havránky na viniční trati Kraví hora. Z nedalekého vřesoviště je nádherný výhled na Znojmo.

Výjimečným místem pak byla vinice Šobes, která svou polohou patří mezi deset nejlepších v Evropě. Škoda, že ve stánku měli Rulandské šedé jen jako výběr z bobulí. Svoji oblíbenou odrůdu bych si po výletě na kole raději vychutnal v méně sladkém provedení.

Znovín má na Znojemsku chytrý marketing a docela bohatý web včetně online objednávek. V Brně si lze objednaná vína vyzvednout v prodejně v Židenicích nebo si je nechat při větším odběru dovézt zdarma až domů. Měl bych to konečně vyzkoušet, když už se chystám nechat si poslat kartón až z La Castellina.

Otázka pro dnešní den:

Kde kupujete nejčastěji víno?

...Čti dál...

Wi-Fi kavárny, kde jste?

Zatímco hlavním městem cloumá spor o projekt Bezdrátová Praha, v Brně máme docela jiné starosti. Pro náš Magistrát byl Internet zatím velmi okrajovým tématem (o čemž svědčí i stav oficiálního webu - porovnejte třeba přehled partnerských měst se stránkou Wikipedie) a tak pochybuji, že by tam někdo chystal dotování přístupu pro nás v podzámčí.

Schází mi však aktualizovaný přehled kaváren, vináren a restaurací - alespoň ve středu města - kde si lze v klidu sednout místo novin k netu. Existuje sice přehled hotspotů na Lupě, ale ten z dále uvedených uvádí pouze jeden.

Vím tedy o Priority Cafe v parkovacím domě na rohu Koliště a Kounicové (nemůžu si pomoct, ale tohle místo mě svým výhledem odpuzuje), @ internet café na Lidické, Cafe 99 na Úvoze, Air Cafe nad Zelňákem, Cafe Sixties na Svoboďáku, Dominik na Dominikánské, Sherlock u sv. Jakuba nebo La Botte na Palackého.

Přidáte někdo další tipy?

Verš pro dnešní den:

- Nech sa páči, kávička.
- Ještě sladký oplatek.
- Surfujete, mamička?
- Nevejdu se do plavek.

...Čti dál...

Na Paprsku

My "lyžaři laici" potřebujeme k odložení zábran obzvláště vypečenou souhru okolností. Vedle příznivého počasí také lákavá místa, kde máme na prkýnkách splynout s přírodou. Mezi mé nejmilejší v Jeseníkách patří chata Paprsek, přirozený to start nebo cíl četných běžkařských tras v okolí. Hned pod chatou je navíc svah s vlekem, takže lze šoupavé pohyby prostřídat s hranivými a zkoušet pády ve větší rychlosti.

Na Paprsek jsem obvykle dorazil z Ramzové, vymrzlý a natěšený na horkou polívku, pivo, případně borůvkové knedlíky. Ten pocit uspokojení, když člověk našel místo v plné restauraci, obložen bundami a čepicemi, si pořád pamatuji. Teď poprvé jsem tu mohl strávit skoro tři dny a nemusel ujíždět před stmíváním. Jak už to bývá, sáhnutím si na hvězdu jí trochu zbledne gloriola a zmenší se piedestal, v každém případě se sem však zase rád vrátím.

Cestou z/do Kunčic, odkud vede jediná silnice na chatu, doporučuji stavit se ve vinárně Goldek ve Starém městě. Najdete ji pár metrů od rohu náměstí, kde se nejvíce svažuje. Kdo se nenechá odradit značně chátrající fasádou, uvnitř najde útulně zabydlenou místnost s krbem a příjemným osvětlením, kde servírují např. bifteky z argentinského hovězího, čaj Dilmah nebo kávu Piazza d'Oro.

Citát pro dnešní den:

Často i v haleně chatrné najdeš rozumy jadrné
/lidové přísloví/

...Čti dál...

Z poličky na Poličku

Z poličky jsem si dnes vybral CD Hegerové a Kopty. V půlce listopadu jsem jej koupil ve svém oblíbeném krámku s knihami a hudebninami v Poličce. Vedou jej lidé, kteří to nedělají jen pro peníze a dají se tu najít věci jinde zapomenuté. Ochotný a znalý pán za pultem má vizáž rockera, který už něco pamatuje. Každý rok se tam zastavím asi na hodinu a udělám si radost. Např. s 99.9 F od Suzanne Vega nebo s dávno vydanou Bittovou.

V Poličce, která sama o sobě stojí za výlet, se nabízejí minimálně dvě místa k posezení. U hradeb, jen kousek dál od zeleno-modro-žlutého domečku s věhlasným šenkem, kde v čase obědu a večeře není snadné najít místo, se nachází Cafe Net Restaurant. Brali jsme jej jako východisko z nouze, ale odcházeli nadšeni.

Útulně vybavené a nasvícené prostředí obsluhují dvě šikovné a spanilé servírky. Místo oplývá bohatým výběrem výtečné krmě za rozumný peníz, několika počítači vedle v místnosti a wi-fi, máte-li s sebou svůj. Nahlídnout můžete přes web kameru.

Ke kávě doporučuji ořechovou bábovku s malinami, kterou jsem si podle známější čokoládové varianty pro sebe pojmenoval světloušek.

Verš pro dnešní den:

Už dávno líčkem na líčku
neleželi jsme spolu,
za nehtem tvýho malíčku
jdu bos po horkém molu

...Čti dál...

Work enhancers

23 lidí z 12 evropských zemí okolo stolu, mírně převažují ženy. Všudepřítomné Wi-Fi. Jen necelá čtvrtina nemá před sebou notebook. Dělám si malý soukromý průzkum. Sony Vaio, Dell, LG, IBM, Fujitsu, Acer, na počty jasně vítězí HP s Toshibou.

Jsem jeden z té čtvrtiny. Nechce se mi s sebou na cesty brát notebook (dříve jsem občas používal ve firmě sdílenou Toshibu), vystačím si obvykle s iPAQem do dlaně na stahování mailů, diář, úkolovník a občasné spuštění web prohlížeče. Na koncepčnější práci dávám přednost tradičnějším velikostem monitoru a klávesnice, a pokud to jde, tak desktopu.

Tentokrát by se mi však notebook hodil. Ty dvě hodiny ztracené při přestupech na letištích jsou v kontextu posledních dnů luxus, který bych si neměl dovolit. A když k tomu připočtu čas, kdy jsem se nudil na dvoudenním projektovém meetingu, dává to skoro celý ušetřený pracovní den, který by se býval asi projevil na tomto víkendu. Dozrává asi čas na přechod od synchronizování obsahu na 2-3 desktopech k jedné přenosné základně.

Cestou zpět se mi tedy myšlenky točí okolo výběru značky a míchají se se vzpomínkou na čtvrteční večer s vynikajícím portským. Lepší bílé jsem nikdy nepil. Ostatně kde jinde by mělo být lepší než v Portu? Zdá se, že si odvážím dva tipy na Vánoce.

Citát pro dnešní den:

One trick when working into the evening hours that's been successful, is to work with a glass of red wine within arms reach. I have have found it to be somewhat of a work enhancer. Where beer fills me up, makes me sleepy and generally slow (sometimes the intended effect), wine does the opposite - waking me up in a sense. /SimpleBits/

...Čti dál...

Účastníkem zájezdu pod vlivem

Pizzerie Colosseum na Dominikánské má moc příjemné posezení na protějším chodníku u zdi kostela sv. Michala. Avšak rozlévané víno si tam nedávejte. Jeho kvalita je dostačující pouze na to, aby uvedla do nálady, v níž lze absolvovat nenáročnou komedii o desáté večerní.

Nebudu se pseudointelektuálsky ušklíbat nad Vieweghem a rovnou předesílám, že jsem od něj s chutí četl většinu jeho knížek. Mám rád jeho sebeironii a postřehy, kterými ukazuje klišé v našich životech. Znamená pro mne v české literatuře něco podobného jako můj oblíbený Woody Allen ve světovém filmu. Ten také chrlí skoro jedno dílo ročně a sarkasticky glosuje neurózy mezilidských vztahů. Vždy se přitom jedná o počin výrazně čnící nad tím okolo, aniž bych - na druhé straně - dokázal některý Allenův film nebo Vieweghovu knihu vybrat do osobního zlatého fondu. Mají na mě silný vliv jaksi v celku.

Talentu a prsům Kristýny Leichtové v roli černovlasé intelektuálky prý producenti prorokují hvězdnou budoucnost, ale ve filmu mne zaujal spíš výkon Anny Polívkové. Sympaticky nepřehrávající, uvěřitelná. Jiří Vejdělek mohl jistě natočit lepší film, kdyby chtěl z něho dostat něco víc než jen divácky úspěšnou komedii převyšující (hlavně díky scénáři) průměr domácí produkce.

Myslím, že po Románu pro ženy musí být tohle pro Viewegha zklamání. Snad si Filip Renč (podle Vieweghova deníku Účastníky nakonec točit odmítl) poradí s Případem nevěrné Kláry lépe.

Citát pro dnešní den:

Četba je okamžik oddychu v lidském zápase. Proč čteme? Protože chceme vědět, jak s životem zápasí ostatní. Literatura je důvěrnost, kterou v našich životech postrádáme. / Michal Viewegh /

...Čti dál...

Rady pro filmové Vary V.

5. Nejen filmem živ je Varů host

Skalní milovníci filmu stihnou denně i pět kousků. Zdraví prospěšné je však mezi nimi najít si čas alespoň na jídlo. O restaurace, pizzerie, kavárny a čajovny není ve městě nouze, záleží jen na vkusu a peněžence. Mám dvě obzvlášť oblíbená místa.

Když se dáte nedaleko od Vřídelní kolonády po ulici Zámecký vrch do kopce, asi po 150 metrech narazíte napravo na stejnojmennou restauraci. Kychyně i interiér ve francouzském stylu, široká nabídka vín včetně archivních, sedět se dá při dobrém počasí také venku. Míst tu není mnoho, takže bez rezervace je šance na posezení ve větší společnosti malá.

Druhým tipem je Charleston, který se nachází na rohu Bulharské ulice v centru města. Zde je pro změnu anglický styl interiéru a na stěnách ukázky titulních stran ostrovních novin z doby prvního člověka na měsíci, atentátu na Kennedyho apod. Kuchyně a víno rovněž skvělé.

Jak už jsem naznačil dříve, při přejícím počasí je škoda nevyužít osvěžení v bazénu nad Thermalem. Komu se nechce zdlouhavě obcházet celý komplex hotelu lesem, může jet hotelovým výtahem. Tedy počká-li si chvíli, až někdo pojede dolů, neboť přivolat ho lze jen kartou hotelových hostů.

Doprovodný program zahrnuje koncerty (každý den v 17 a 20h před Thermalem) a výstavy. Letos to budou mj. obrazy Sergeje Ejzenštejna, průřez tvorbou Theodora Pištěka, filmové plakáty, rekvizity z natáčení znělky (František Skála) nebo fotografie Alexandra Kratochvíla. V programu jsou dále turnaj v petanque a tradiční čaj o ČTvrté (diskuse s tvůrci českých filmů). Asi vyzkouším Kavárnu potmě. "Nevidomý průvodce vás posadí a obslouží v absolutním zatemněním a vy si vyzkoušíte, co umíte vnímat všemi smysly najednou - kromě zraku."

Pokud to chcete letos zkusit, je nejvyšší čas myslet na to, kde budete spát (o moc víc v místě ubytování nestihnete). Atraktivní lokality jsou obsazeny měsíce předem. Pokud však nemáte velké nároky, i teď se dá něco najít. Oficiální festivalová nabídka zde.

Vážně pojeďte, stojí to za to.

Verš všedního dne:

V sálu kina příšeří
s kritikou se nesvěří,
dotyk ruky, kolena ...
vedle sedí stulená

...Čti dál...

Zvolil jsem černouška

Kdo častěji jezdí po dálnici D1, už ví, kde se vyplatí zastavit na něco k uchlácholení hladu nebo k uklidnění nervů z hry na čekanou nebo TIR myškovanou. Má prostě svá oblíbená místa, případně i pokrmy.

Směrem na Prahu je jistotou populární Melikana na 85. kilometru. Vzpomínám si, jak malý D. tam kdysi v poloprázdné restauraci přicupital ke stolu tehdejšího primátora Koukala a zaskočil ho důraznou otázkou Co papáš?. Směrem na Brno mám oblíbených míst víc - Aral, Pávov a U Černé studánky. Všechny tři jsou bohužel natěsnány vedle sebe mezi 100. a 122. kilometr, takže gastronomický benchmarking v rámci jedné jízdy málokdo stihne.

Jak už to obvykle v našich restauracích chodí, vycházející hvězdy časem hasnou. Pozoroval jsem to na kvalitě boršče, na který jsem před lety skoro pravidelně zastavoval u Aralu. Až množství masa kleslo pod čtvrtinu původní úrovně, přešel jsem k Černé studánce. Má poetické jméno a hezčí prostředí. Ani to však nezabránilo stejnému trendu s borščem.

Dnes však budu chválit. A to motorest Pávov za dlouhodobě vysokou kvalitu česnekové polévky. Dnes k tomu přidal výborně ochucený salát s kuřecím masem nazvaný hororově Sekretářka. Vrcholem kulinářského zážitku byl ovšem černoušek. Pokud víte, o co jde, a máte jej rádi, vřele doporučuji. Aneb má Volba posledních dnů.

Poučení všedního dne:

Fool me once, shame on you.
Fool me twice, shame on me.

...Čti dál...