Co letos uvařili v Karlových

Restaurace Zámecký vrch změnila majitele. V jídelním lístku přibyla ruština a ceny výrazně zúžené nabídky vín se zvedly na dvojnásobek. Nezkušená obsluha u opuštěných stolů ztratila šarm minulých let a vypadá to, že toto skvělé místo - jen pár desítek metrů stoupání od kolonády - zůstane jen nostalgickou vzpomínkou.

Jako by to předznamenalo letošní ročník festivalu. Ještě, že v Charlestonu vaří pořád skvěle a Industry card ponechává stále o něco málo větší šanci dostat lístky na filmy, o jejichž rezervaci se rozhoduje první sekundy ráno po sedmé předchozího dne.

Veřejní nepřátelé (Public enemies) je efektně natočená retro gangsterka podle skutečného příběhu s rychlým střihem a kamerou, která nenechá vydechnout. Jen marně přemýšlím, čím by mohla prorazit hranice svého žánru. Tedy kromě síly pohledu Johnnyho Deppa, kterou má pro své nejvěrnější. Jedna z recenzí to shrnula za mě - nenašel jsem dost důvodů fandit ani prchajícímu zločinci ani pronásledujícímu strážci zákona. S blížící se půlnocí jsem v podstatě čekal na poslední výstřel, abych si mohl jít lehnout.

Německou soutěžní komedii Whisky s vodkou uvedl Macháček odkazem na německý humor, který je mnohdy tak delikátní, že ho ani nepoznáme. Na rozdíl od podobných zkušeností to byl svěží film z vděčného filmového prostředí, při nemž se dalo s chutí zasmát. Ale že by zanechal hlubší stopy nebo snad měl šanci vyhrát nějakou cenu, to snad ne.

Ruští Páskové jsou sympatickým pokusem o muzikál ve stylu Šakalích let z prostředí stalinské Moskvy. Pokud však pro někoho byla Šakalí léta příliš zjednodušující a dobu idealizující, nevím, co by říkal tady. Že by to nejhorší, co můžou napáchat nůžky v rukách zapálených komsomolců provádějících razie na jazzových večírcích zlaté mládeže (která si mimochodem užívá za peníze establishmentu), byly jen ustřižené kravaty, vlasy a punčochy?

Byl by to docela dobrý film, nebýt té závěrečné scény ve stylu "pojďme si, punkeři, rockeři a vůbec všichni undergrounďáci, společně zatančit na bulvár, teď už se můžeme bez obav bavit s požehnáním strýčka Putina". Z toho trčí kalkul všeobjímající návštěvnosti a flirt s režimem, které do žánrového filmu nepatří.

Snad to nepůsobí moc přísně a škarohlídský. Netvrdím, že veškeré filmové dění bylo letos zklamáním. O tom lepším se chystám ztratit pár slov příště. Mimochodem v Richmondu mají pořád ten bezkonkurenční štrůdl se zmrzlinou a pan vrchní stále zůstává filmovým hrdinou, když se vás s úsměvem Oldřicha Nového zeptá, jak jste byli spokojeni, a tasí.

Citát pro dnešní den:

Zkusíte cca 5 filmů, ktere CHCETE. Získáte lístky na jeden. Vemete na dva další, co NECHCETE. Jdete čekat před sál na ty, co jste původně chtěli. /@adamkopp na Twitteru/
A z každých tří, které uvidíte, se vám jeden líbí víc, jeden míň a z jednoho odejdete.