Převrácení synchronicity za 130 Kč

Zase nad hladinou. Sakra, už bych měl vědět, že zůstávat dole tak dlouho zdraví neprospívá. Přitom někdy stačí k vynoření jediný den, kdy se zřetězí pár drobných radostí nebo pouhých neproher a obrátí se tím trend, kterému člověk podvědomě podkuřuje. Když se pak večer na pódiu rozsvítí světla, slzy se derou do očí a mysl zase lehká jako beztíž odlétá pryč z České komunistické republiky.

Cestou domů jsem přemýšlel, čím mě hned od začátku Marta Topferová se svými muzikanty tak dojala - většinou v jazyku, kterému nerozumím. Odpověď nacházím ve svém oblíbeném tématu - absolutní nasazení, bezvýhradné odevzdání se a patos, který se u nás prostě nenosí. Žádné cynické úšklebky, neustálé zlehčování a relativizace vyřčeného a vykonaného. Nabíjející energie tvorby. Jasně, léta strávená v New Yorku by měla být znát.



Do brněnské Alterny na ni přijeli i z Vídně a málem jsem se pomočil, když jsem poslouchal zasvěcený hovor jednoho Rakušana s chilským perkusistou vedle nad pisoáry. Už jsem dlouho nebyl ve studentském klubu a nahlas se u vchodu divil, jak levný je lístek. Přijela přece světová hvězda, která rozdává radost.
...Čti dál...

Utekám, keď smutno mi je

V předvánočním bezčasí jsem si udělal radost a zakoupil u Ženíška tři knížky a v Indies tři CD. Příznačné pro novinky české hudební scény je to, že na dvou se zpívá slovensky. I ta třetí dáma se vlastně narodila se slovenským příjmením.



Jen jedno album mě uhranulo natolik, že si ho hraju do teď. Místo polínek v krbu mi přes Vánoce praskalo křehké aranžmá na nové desce Jany Kirschner a dešťové kapky přitom na oknech kreslily zapomenuté krajiny dětství.
...Čti dál...

Takhle ve mně vyjou vlci

Hitparáda Steve & Ben´s Top má horkou novinku. Moc se neušklíbejte, o první příčky zde každý týden hlasuje pár věrných návštěvníků na webu evangelického faráře Štěpána Hájka. Milovníci tesknivého a přiopilého akordeonu tam mohli objevit třeba Helemese - trash folk, šraml a nebo mužský šanson z Kyjova. A nebo teď pražskou písničkářku Martinu Trchovou.

Své debutové album Čerstvě natřeno vydala už v roce 2005. Producentem toho čerstvého - Takhle ve mně vyjou vlci - je jablkoňský Michal Němec. Pouštím si ji pořád dokola a nejde mi z hlavy, ne a ne. Navarovsko-radůzovské texty, originální hříčky s rýmy, čistý a jistý hlas, jazzová lehkost s temnými tóny kontrabasu.



A zase musím myslet na opravdovost a předstírání. Na maskování a hraní her v téhle divné době. Jak to říkal Michal Horáček? "Tenkrát nic nešlo, ale na všem záleželo. Zatímco dneska jde všechno, ale na ničem nezáleží."

"Riskující osobní život je podmínka - v dobách vítězícího mediálního bulváru, uniformity, diskontinuity a téměř zániku osobnosti." Zdeněk Rotrekl

"Bez samoty není vnitřní hloubky, ... bez poznané bolesti nemůže být radost." Jiří Šlitr


...Čti dál...

Wrong

Přes sklo auta jsem pozoroval provazce vody spojující nebe se zemí a nebyl si vůbec jistý, zda se nacházím na správném místě ve správný čas. Na Pasienkoch bylo mokro a zima. Poprchávání se střídalo s pořádným lijákem a začínalo se stmívat.

Poprvé se nám na gymplu představili Martin Gore a Dave Gahan deskou (takové velké cédéčko, které se rychlostí 44 otáčelo pod hrotem zvukovky) Some great reward. Je neuvěřitelné, že ještě pořád je tak snadné se s Blasphemous Rumours, Lie to me nebo Master and Servant k té době vrátit.

Byla to včera černá mše? Ani ne, spíš takový sociologický experiment, kolik lidí pokročilého věku vydrží dobrovolně stát v dešti a radostně mávat rukama nad hlavou. Přestože se možná narodili do ne úplně správného světa. Jenže je jediný, který máme.
...Čti dál...

Paint it black

To je myslím ta správná muzička pro tyhle barevné dny.

Playing For Change | Song Around The World "Stand By Me" from Concord Music Group on Vimeo.

Reminded/found via Arthur Dent a ChilliJulie
...Čti dál...

Maia

Podle wikipedie starořímská bohyně jara, podle jiných starolatinské jméno bohyně přírody. Jednu máme v Brně a je v ní každopádně útulno, měkko a teplo. Když si v tichosti objednáte ty správné tekutiny, utiší vaše bolesti a brzy zapomenete na potřebu se neustále někam transportovat.

Řeč je o kavárně, na kterou jsem zatím ve všech těch recenzích a tipech foodblogerů nenarazil. Přitom mě už dlouho žádná tak nezaujala. Proč?

Muzika. Zpočátku jsem ji ani nevnímal. Až později jsem v tlumené kulise poznal jazz a náramně si ho užíval. Hudbu prokládalo anglicky mluvené slovo. Ano, tohle nebyla naše stanice, asi internetové rádio.

Prostředí. Ta přední místnost (bohužel kuřácká) s přirozeným světlem, které sem proniká velkými okny z ulice, je mi sympatičtější, v té zadní (nekuřácké) je zase větší soukromí. Připomíná spíš domácí pokoj a úplně vzadu můžete klesnout do měkkého pěkně hluboko. Nábytek působí stylově a neokázale, zaujmou i fotografie na zdech.

Neuvěřitelný rozsah nabídky. Vím, že to může být na úkor kvality, ale to by chtělo posoudit více návštěvami a nebo vašimi ohlasy. Zatím jsem byl spokojen. Takový výběr z káv, čajů, čokolád, vín, lihovin, sladkostí (včetně několika dobou zapomenutých zákusků) i slaností jsem v brněnské kavárně snad ještě neviděl. A poprvé jsem ochutnal Hendrick's gin s příchutí okurky.

Ceny jsou přiměřené, wifi je samozřejmostí. Obsluha byla jednou ochotná a milá (ta nižší se světlejšími vlasy), podruhé trochu pomalá a zamračená (ta vyšší s tmavšími vlasy). To sladké červené srdíčko, do kterého je stylizováno první písmeno názvu, a tu trochu kýčovitou vánoční výzdobu oken, odpouštím.

Kde? Na Jaselské, kousek od Červeného kostela nebo od mnohem proslulejší kavárny Steiner.

Kéž by si čeští kavárníci a restauratéři konečně uvědomili, jakou škodu páchá na plné pecky puštěné rádio, které si vynucuje hlavní pozornost. Kéž by svůj personál, který nemůže být bez moderátorů smějících se vlastním vtipům a bez do kola omílaných odrhovaček, poslali, kam patří.
...Čti dál...

Bláznivá hovada boží

Pomalu nahoru
dolů to jde rychleji
žijeme na dluh
ve vyjeté koleji
Bůh zatím lopatou
hází na stěnu hrách
a ty se lásko
pomalu obracíš v prach.

Kdyby nebyla by, kdyby nebyla by jak uhel černá, tak by byla bílá, tak by byla bílá jak padlý sníh.

Začíná hostina, na nikoho se nečeká. No tak natoč mi, natoč mi ještě jedno vánoční.

Šťastný a veselý...

Citáty pro dnešní den:

Jablkoň a Malá lesní jablkoň

...Čti dál...

Je libo trochu melancholie?

Angele David-Guillou je Francouzka usazená v Londýně, jejíž sólový projekt se jmenuje Klima. Díky Aurgasmu jsem objevil minimalistické The city.

Bogna Kuczerawy je polská malířka a designérka. Na Flickru si říká Quizz a její fotky patří k tomu nejlepšímu, co jsem tam zatím našel. Tuhle má bez názvu, ale pro mě je úžasným symbolem melancholie...
...Čti dál...

Damien Rice

Vedle Glena Hansarda je Damien Rice dalším Irem, který by tady mohl vyprodávat koncerty. Kdyby ho někdo pozval. Svoje první album O vydal v roce 2003. Odtud pochází asi nejznámější The Blower's Daughter, použitá ve filmu Closer (Na dotek).


I remember trvá skoro 10 minut a má tři dost odlišné části...




Jak to přesně říkala Jane alias Eva o pravdě a lži fotografie?



...Čti dál...

Orgasmus a Jamendo

Za pár let prý budeme u sebe nosit krabičku velikosti iPodu, která pojme veškerou dostupnou hudbu. Našim dětem by se do ní měl vejít už videozáznam v délce lidského života. Mně zatím postačí, když si na iPhone a PC konečně uložím všechna domácí alba. A ještě něco navíc.

Je totiž na čase si vybrat nějaké online zdroje zajímavé muziky, když to, co se line z našich rádií a TV, je spíše ke vzteku. V aktivním ohledávání mám tyhle dvě.

Do češtiny lokalizované Jamendo (čte se džamendo podle sousloví jam a crescendo) nabízí k poslechu nebo stažení zdarma 10 tisíc alb s více než 150 tisíci skladeb. Hity světových hvězd tam nehledejte. Zatím. Svoje alba sem nahrávají spíše začínající autoři, které si chtějí otestovat zájem veřejnosti. Za tři roky si získalo přes 360 tisíc registrovaných uživatelů, kteří se netají s recenzemi a svoji přízeň vyjadřují také tím, které skladby/alba si poslechnou, stáhnou nebo uloží do playlistů. Já si pro sebe našel např. belgické album La plage de Blâne-est.

Něco jiného je Aurgasm. Je to vlastně blog Paula Irishe z Bostonu, který se s čtenáři dělí o své objevy. Jak sám píše - muziku, která by se dala schovat pod nálepku americký rock, u něho nenajdete. Co tedy? Downtempo, folk, chanson, scandinavian, jazz, cuban, brazilian, electro, soul, jump blues, bluegrass, film score, electronica. Hodně střídá žánry a čas od času mi pomůže objevit zázrak. Jako třeba retro Club des Belugas nebo Melody Gardot (máte-li rádi Norah Jones, prožijete si u Worrisome Heart svůj aurgasm).



Beautiful Day od Club des Belugas je jako stvořený pro letní odpoledne u mojita





...Čti dál...

Sršet energií můžete potom

Posaďte se, sršet vtipem můžete i vsedě. Nějak takhle, myslím, usadil návštěvníka své detektivní kanceláře filmový Phil Marlowe Tomáše Hanáka. Včera večer se moc nesedělo.

Z ukrajinské kapely hajdamaki (zpěv, harmonika, trubka, kytara, basa, bicí), která včera koncertovala v Brně, nesálal humor, ale tekla láva energie. Ne náhodou byli loni vybraní mezi 40 nejlepších z šesti stovek přihlášených na prestižní world music akci WOMEX jako jedni z mála východoevropanů (vedle českých Tara Fuki).

Pro ty, kterým jsem ještě nestačil prozradit, na čem jsem poslední dny ujížděl, malá ochutnávka...



Příliš hitové? Tak zkuste tohle, umějí zahrát i na tu temnější slovanskou strunu. Pokud vydržíte minutovou předehru, dočkáte se božské trumpety...



Po minulých týdnech jsem si potřeboval právě takhle pročistit hlavu. Už dlouho mě tak nic hudebně nenadchlo. Nemít na krku zrcadlovku, asi bych se protančil do půlnoci.
...Čti dál...

Kuře za stovku. V hodinkách.

Utratil jsem dnes v Bontonlandu osm stovek za cédéčka. Pro někoho asi holá magořina, když se dnes dá skoro všechno zadarmo stáhnout. Jenže já si nejsem jistý, zda by se mi to všechno chtělo hledat a zda bych to nakonec vůbec sehnal. A taky rád za takové skvosty české pop-music zaplatím. Odhaduji, že jedna skladba mě vyšla průměrně na čtyři koruny, a to mi přijde jako dobrý obchod.

Vladimír Mišík, Jan Spálený, Jasná páka, Stromboli, Yvonne Přenosilová, Dan Bárta. Výprodej slavných alb z komínků na paletě v rohu prodejny. Včetně Kuřete v hodinkách, některými považováné za naše nejlepší rockové album historie. Jednotná cena 99, dvojCD za 149. Zvonění na časy? Vymetání skladů a přechod na online prodej?

Připadal jsem si s tím balíčkem trochu nepatřičně. Za tato alba se na poloilegálních burzách dávaly minimálně desetiny měsíčního platu (běžné LP přitom stávalo před revolucí 44 Kčs), mezi deskami v bytech zaujímala posvátná místa. Teď jsou spotřebním zbožím a prodávají se po kilech. Z regálu ve výši očí na to shlíželi věčně zelení Michal David a Dalibor Janda, ocenění trhem asi na trojnásobek.

Citát pro dnešní den:

Můžete mě vidět vzlykat, slyšet mě, jak spustím křik
/Vladimír Mišík, Sladké je žít/

...Čti dál...

Horký jak vzpomínka

František Kostlán mi v pátek připomněl, že to jsou už tři roky, co na rakovinu zemřela Zuzana Navarová. V posledních letech života jste za jejím jménem mohli číst d.T., což odkazovalo na vyvdané příjmení de Tejada. Podle Ivana Gutiérreze, se kterým založila skupinu Koa, je možné, že hlavním důvodem sňatku bylo pomoci manželovi emigrovat z Kuby.

A tak jsem přes víkend zalistoval v domácí fonotéce a vrátil se k době, kdy jsem poslouchal Nerez i Koa. Stále horké jsou vzpomínky na lidi, kteří se mi vybavili. Jak opravdová se mi ta doba zpětně jeví v porovnání s tím, co vidím dnes okolo sebe. A sakra, říkám si, to už je krůček k tomu, abych zvedl stařecky prst a vyčetl současnosti, že už není to, co bývala.

Tohle zpívá v písni A Deus na svém posledním albu Barvy všecky...

Zachraň mě, zachraň mě
v poutech, ne v bolesti
zachraň mě, zachraň mě
v Bohu, ne v neřesti
Miluj mě, miluj mě
ať je mi do pláče
Miluj mě, miluj mě
rychlostí tryskáče

Rezavý kamínka
horký jak vzpomínka
hřejou si pro sebe
a já chci do nebe

Citát pro dnešní den:

Od Petra Kalandry se mi dostalo prosté informace, že mám „dobrý kozy“. Tehdy mě jeho sdělení pohoršilo, dnes mě rozveseluje.
/ze seriálu Miláčkové Zuzany Navarové v Neonu č.7 o vzpomínkách na Marsyas/

...Čti dál...

Once

Glena Hansarda (The Frames) bylo možné v posledních letech u nás vidět často. České publikum si oblíbil a ještě více Markétu Irglovou z Valašského Meziříčí. Nejdříve spolu u Indies natočili album The Swell Season, pak dobyli Ameriku.

Film Once, kde hrají hlavní role, vyhrál cenu diváků na festivalu nezávislého filmu v Sundance a obdivem nešetří zvučná jména. Tržby za první tři měsíce prý skoro 50x převyšují výrobní náklady.

Zatím jsem se ptal na soundtrack jen v jednom obchodě a nic o něm nevěděli. Zatím o filmu není zmínka ani v programech kin. Ale jednou...



Verš pro dnešní den:

So if you ever want something
and you call, call
then I'll come running
to fight and be at your door
when there's nothing worth running for

...Čti dál...

Něžně a mistrně

Na DVD Radůzy Půjdu, kam chci je kromě záznamu koncertu i velmi osobní dokument, který s ní natočila Olga Špátová. Je z něho zřejmé, že tím končí jedna její životní etapa.

Radůze teď vyšlo nové album V salonu barokních dam. Je jiné, hodně jiné. Nejen tím, že na něm neuslyšíte harmoniku.



Citát pro dnešní den:

Na sever a nebo k jihu
nakonec se ukáže
že všichni stejnou nesem tíhu
jenom každej s jinou porcí kuráže
Ma phuč mandar
kaj džal mro drom

...Čti dál...

Sto nahrávek, které byste měli slyšet

Petr Koubský se v příloze Inside opět pustil do ambiciózního kousku a po předchozím doporučení stovky knih, které byste si měli přečíst, vybral více než stovku hudebních alb. Na rozdíl od školní povinné četby neexistuje "povinný" poslech - což je možná škoda, pokud by byl chápán jako doporučení - a tak se v tomto případě vydává ještě riskantnější cestou se servírováním vlastního vkusu, který zdaleka nemusí každému sedět.

Já o něm pochybnosti nemám a tak jsem se s chutí začetl a zavzpomínal. Opět lze jen zalitovat, že se k tomu dostanou jen předplatitelé. Pink Floyd, Doors, Lou Reed, U2, Kuře v hodinkách, Kolej Yesterday... Něco by se doma našlo ještě na vinylu.

Co jsem si tentokrát vybral na svůj to get list? Třeba Karrin Allyson: Ballads - Remembering John Coltrane, Miles Davis: Bitches Brew, Hammel & Varga: Zelená pošta, Georges Brassens: Les copains d'abord. Rád bych se vrátil i k Chopinovi, Dylanovi, Depeche Mode nebo k Hegerové se zvědavostí, proč vybral právě ta a ne jiná jejich alba.

Je to krásné a poučné čtení, které voní kouzlem starých časů. Dnes by bylo asi přirozenější si mezi čtením klikat alespoň na ukázky a nenechat zahálet ten vhodnější ze smyslů. Takový hypermediální přehled by byl úžasným bonusem pro nejvěrnější Inside předplatitele :) Pokud se chystá ještě výběr filmový, těším se už teď.

Která tři hudební alba mají největší význam pro vás?

Citát pro dnešní den:

[Michal Prokop] dělá hudbu víc rozumem než srdcem. Nečekáte od něj, že by vám poradil, jak správně nasypat lajnu na zrcátko, spíš byste se ho zeptali, kam bezpečně investovat rodinné úspory.

...Čti dál...

Superchameleon

Koupil jsem si první DVD. Tedy ne, že bych dříve jen pálil. Jsem kinofil, dívat se na filmy doma a při zastaveném obrazu si dojít pro tyčinky není jaksi můj šálek.

Vlastně jsem jej původně koupil jako dárek do Londýna s tím, že ještě doma zkontroluji, zda to bude pro mé přátele stravitelné a budu mít odvahu to poslat. Měl jsem. A další den jsem si šel koupit druhé pro sebe. Když mělo být nějaké DVD mé první, tohle je optimální volba.

Kromě záznamu jejího koncertu s newyorskými Bang On A Can All-Stars v pražské Akropoli obsahuje TV nahrávky z doby, kdy byla rockovou ďáblicí s Dunajem, ze zpívání s dětmi v kostele, ze zkoušení ve svém domku v Lelekovicích a dokonce i ukázku první filmové role cikánečky v Hanákových Růžových snech.

Iva Bittová - Ženská mnoha tváří a talentu. Nedávno jsem ji viděl v Tajnostech Alice Nellis. Končilo to před půlnocí a v kině nás bylo méně než deset. Takový malý jiný film, pro ty na okraji.

Citát pro dnešní den:

Před dveřmi opráším sníh z vlasů
sníh z paží, z rukávů, sníh z řas
za dveřmi nechávám
svůj promrzlý stín
když dovnitř vklouzávám,
srdce roztávat cítím /Iva Bittová, V černém/

...Čti dál...

Neproniknutelný šmodrchanec sevřených formulací

Od seminářů a konferencí organizovaných ministerstvy nelze čekat vzrušující podívanou. Dnešní akce v Praze nebyla výjimkou.

- Jsem dalek toho slibovat, že budu mluvit krátce. To ředitelé neumějí.

Ale umějí, aspoň většinou. Možná jen ředitelé ministerských odborů s tím mají potíže.

- Děkuji za příspěvek panu profesorovi, to byla sevřená formulace.

Inu, sevřených formulací zaznělo hodně. Aby bylo jasno - v sále sedělo plno chytrých lidí, z nichž většina mluvila k věci. Problémem bylo, že sevřenost scházela programu jaksi v celku. A tak jsme hodně přetékali, přes hodinu.

Přehlídka ztraceného času. Tak nazýval pravidelné porady na VŠ můj kolega. Dnes mě vytrhnul z rozjímání ještě poetičtější výraz, který jsem si hned poznačil - neproniknutelný šmodrchanec. Týkal se diskuse k dílčímu problému, ale přiléhavě charakterizoval celou akci.

Byla doba, kdy jsem jezdíval autem do Prahy skoro ob týden. Teď jsem jel naopak po delší době. Na cestě zpět se mi do přehrávače připletla do jiného obalu omylem vložená kazeta s Čp.8 Jaroslava Ježka. Dojmy už mají pro mě jinou barvu než kdysi, ale pořád jsou silné. Ta naléhavost, opravdovost, srdce na dlani jsou odzbrojující.

Citát pro dnešní den:

Jak svět se kolem otáčí
Tak se mnou život točí
A nemůžu se přiblížit
Vždyť víš, že to není možný
Vždyť víš, že to není možný
/Jaroslav Ježek, Malé přání/

...Čti dál...

Cizincem ve vlastním městě

Má první zkušenost s brněnskou muzejní nocí je veskrze pozitivní. Byla přátelským pohlavkem, jak málo znám město, kde žiju.

Moc jsme toho nestihli, ale to na dobrém pocitu z celého večera nic nezměnilo. Nevyšel čas např. na loučemi osvětlenou cestu ke Špilberku a na malbu podle fotografií za zvuků human beat boxu v kavárně vedle HaDivadla. Po dlouhých letech jsem však zavítal do Mahenovy knihovny a v první galerii jeho atria měl možnost zblízka zažít Voskovcovy písničky ve stylových šatech s čelenkami a boa.

V Paláci Šlechtičen vidět výstavu o designu 60. let s frontovými výkřiky typu "Jéé, tohle jsme přece měli doma" a s kouskem slibného koncertu na nádvoří. Poprvé se dozvědět o Muzeu romské kultury na Bratislavské. Kdo by řekl, že se dá jít o půlnoci do brněnského Bronxu a že se nám tam bude u praskajícího ohně tak líbit.

Večer jsme stylově zakončili koktejly v Aloha baru s nočním folklórem. To když zlatá mládež přiměla pokřikem "Hej mistře basů, pojďte, zaplatíme" kolemjdoucího basistu s houslistou a okrojovanou děvčicou k pouliční produkci teskných moravských hitů. Vzhledem k tomu, co ten večer už asi vypili, nehráli, pravda, nejjistěji. Zvlášť mistr basů byl rád, že se má o co opřít. Přesto nás to rozezpívalo všechny a muzejní noc tak byla na Kozí důstojně zakončena ještě před tím, než rozespalí zvědavci z otevřených oken možná zavolali městskou policii.

Foto a záhada pro dnešní den:

odkud a proč se bere voda na střeše atria Mahenovy knihovny

...Čti dál...

Hluboko nad věcí

Asi před týdnem se zastřelil hudební skladatel Karel Svoboda a hysterický poprask v médiích vedl dokonce některé portály ke zrušení internetových diskusí pod články. Jeho Lady karneval mám dost naposlouchanou z čekání na modré lince kabelového providera, jehož operátoři tvrdí, že na odpověď na maily mají ze zákona 30 dnů.

A tak jsem rozbalil více než rok starý dárek, CD Zuzany Navarové Smutkům na kabát. Vzpomínám si, že právě po jejím úmrtí mě v internetových diskusích překvapila míra piety. Hezký sleevenote k CD napsal před dvěma lety Josef Vlček. Ten, co patřil v 80. a 90. letech k nejvzdělanějším rockovým kritikům a co se dnes živí sestavováním kolovrátkového programu pro komerční rádia.

V médiích mezitím dostává přednost případ Jarka Nohavicy, tedy zda práskl StB petici za Havlovo prospuštění, kterou sám podepsal.

Citát pro dnešní den:

Roztřesený promlčený potěšení, ubrečený vykřičený rozednění, potlučený unavený probuzení ... /Zuzana Navarová, Načerno/

...Čti dál...