Hledám jednoduchou databázi

Pro jednoduchou sběratelskou evidenci hledám vhodný databázový software, kde by šlo definovat strukturu záznamu s položkou typu fotka. Právě kvůli ní nestačí tabulkový procesor, který by jinak potřebě pořizování dat, setřídění a vyhledávání podle obsahu různých položek vyhovoval.

Není potřeba komplexní nástroj typu MS Access nebo (kdysi mého oblíbeného) FoxPro na provazování více tabulek a programování specialit. Stačí něco jednoduchého na řádově stovky záznamů o cca 10 položkách s možností naformátovat si jednoobrazovkový formulář pro vstup dat a pak zobrazovat řádkové přehledy vybraných záznamů podle nastaveného filtru.

Ideálně zdarma, ale kdyby šlo vkládat data aplikací pro iPad (kvůli jednoduchému zadávání rovnou pořizovaných fotek v terénu), klidně i placená. Neměli byste tip?
...Čti dál...

Úkolovníky a seznamy

Nejsem GTD fanatik, ale bez nich se neobejdu. Ani ne tak pro menší jednoznačné úkoly s jasným termínem - na ty mi stačí nativní kalendářová iPhone aplikace.

Dlouho jsem však hledal něco vyhovujícího na komplexnější a vzdálenější úkoly, které nemají jasně daný termín. A tady mi nativní aplikace Připomínky přijde hodně odfláknutá. Díky tipu na Jablíčkáři si mě nedávno získal Wunderlist - dílo berlínské firmy, která před rokem získala investici přes 4M usd od jednoho ze zakladatelů Skype.

Její kouzlo tkví v jednoduchosti. Nežádám od tohoto nástroje nic víc, než mít možnost rychle přidat úkol do některého ze seznamů (odpovídajících např. projektům) a případně připojit předběžný termín nebo prioritní příznak. Ukazuje se, že je opravdu šikovnější si pořadí úkolů v seznamu ručně měnit, než řídit pořadí přes termíny.

O úroveň výš posouvá užitnou hodnotu synchronizace přes platformy Apple, Android i PC, a sdílení vybraného seznamu s dalšími uživateli. Bonbónek nakonec? Je zdarma.

O něco dřív mě ještě zaujala aplikace Buy me a pie pro běžné nakupování v supermarketu, ve které si nákupní seznam doma tvoříte z desítek předchystaných položek - v češtině! - barevně odlišených do skupin typu mléčné výrobky, sladkosti, maso apod. V obchodě pak stačí postupovat podle barev a jedním ťuknutím přesouvat nakoupené položky do vedlejšího seznamu těch vyřízených.

Základ je zdarma. Synchronizace přes cloud a sdílení (i více) seznamů pak za 2.69. Pikantní je fakt, že autoři tohoto dílka sídlí v ruském Uljanovsku, rodišti nechvalně proslulého Vladimíra Iljiče. U nás doma je tedy aplikace spíš známa pod názvem Leninův seznam.
...Čti dál...

Obdivuhodné nápady od Jana Jelínka

Stane se to tak jednou, maximálně dvakrát, za půl roku. Náhodně objevím blog, který žije už delší dobu, a považuji za svou ostudu, že jej už dávno nesleduji a autora blíže neznám. Strávím pak nadšeným čtením půl noci. V případě, že je plný odkazů na výjimečná videa - jako je tento případ - dva dny.

Blog Ideas, I admire Jana Jelínka, který se představuje jako digital pobuda v Loosers, online enthusiastic, advertising activist, "spotřebitelská soutěž" hater, doporučuji všem, které zajímá design, online marketing, typografie, ale v podstatě jakékoli kreativní nápady pro - nejen firemní - komunikaci.

Do oblíbených jsem si uložil více kousků, tady se podělím zatím o tři.

Možná proto, že jsem z posledních dnů digitálním světem předávkován a snad i trochu otráven, možná proto, že sám jsem manuálně dost nešikovný, moc se mi líbí tahle oslava řemeslné zručnosti, kterou si potřebujeme jako lidský druh uchovat.




Další klip věnuji členům ODS. Pro členy oranžových je jiný spot.




Tuhle agenturu budete možná znát. Po druhém vrhu koťat naší Giny nevylučuji, že bude mít u nás pobočku. Pokud neznáte, mrkněte, jaký typ digitálního obsahu bude porn killer.




Citát pro dnešní den:

Something here is not right

...Čti dál...

Já mu to tam švihnu

Člověku se někdy něco najednou povede, ani neví jak. Možná, že když se s tím dostatečně trápí, Bůh si řekne: Hele, už se na to nemůžu koukat - já mu to tam švihnu. A najednou to tam je.

Jenže to člověk musí poznat a nechat to už být, nemontovat se do toho ještě nějakým svým ubohým intelektem. Ale pokud to nepozná nebo je nafoukanej a myslí si, že tam něco přidá - najednou je to v čoudu. A zase to trvá dlouho, jestli vůbec, než to zase přijde.

Takže u studentů není nejdůležitější, aby se naučili [řemeslo], ale pracovat, snad to tak můžeme říct, se svým Bohem v hlavě. S tím, co je tam úžasné, originální, jedinečné. A nechtít ještě něco nad to. Poznat, co člověk může, je vlastně největší umění.

Citát pro dnešní den:

Kurt Gebauer

...Čti dál...

Mačkátko, šipkovník a kochadlo

Už nevím, kdy jsem s tím začal, ale už léta u nás doma k přepínání televizních programů nepoužívám ovladač, nýbrž mačkátko. Asi proto, že nemám pocit, že bych tím dokázal televizi ovládat. Náš driver je totiž dost rozbitý a tak to hlavní, na co je třeba si při používání dávat pozor, je pořádně ho zmáčknout.

Při cestování v cizích končinách, když si nejsme jisti správnou cestou, zase vyhlížíme šipkovník. Nebo vy tomu říkáte sloup s ukazateli směru? Takový umí pouze nasměrovat, kdežto šipkovník jako artefakt místní kultury upoutá i způsobem svého osázení, materiálem a barvami. Neroste na každém rohu a odmění jen ty, kteří jej toužebně vyhlížejí.

A ještě jedno z cizí zahrádky. Na portugalských ostrovech jsme si s jednou českou dvojicí vyměňovali tipy na nejkrásnější mirradouro, což by šlo přeložit asi jako vyhlídka. Nám přišel přiléhavější jejich výraz kochadlo, neboť na těchto místech výsostného nadhledu opravdu patří se spíše v tichu kochat než něco konkrétního vyhlížet.

A jaké novotvary zdomácněly ve vaší puse?
...Čti dál...

Sto nahrávek, které byste měli slyšet

Petr Koubský se v příloze Inside opět pustil do ambiciózního kousku a po předchozím doporučení stovky knih, které byste si měli přečíst, vybral více než stovku hudebních alb. Na rozdíl od školní povinné četby neexistuje "povinný" poslech - což je možná škoda, pokud by byl chápán jako doporučení - a tak se v tomto případě vydává ještě riskantnější cestou se servírováním vlastního vkusu, který zdaleka nemusí každému sedět.

Já o něm pochybnosti nemám a tak jsem se s chutí začetl a zavzpomínal. Opět lze jen zalitovat, že se k tomu dostanou jen předplatitelé. Pink Floyd, Doors, Lou Reed, U2, Kuře v hodinkách, Kolej Yesterday... Něco by se doma našlo ještě na vinylu.

Co jsem si tentokrát vybral na svůj to get list? Třeba Karrin Allyson: Ballads - Remembering John Coltrane, Miles Davis: Bitches Brew, Hammel & Varga: Zelená pošta, Georges Brassens: Les copains d'abord. Rád bych se vrátil i k Chopinovi, Dylanovi, Depeche Mode nebo k Hegerové se zvědavostí, proč vybral právě ta a ne jiná jejich alba.

Je to krásné a poučné čtení, které voní kouzlem starých časů. Dnes by bylo asi přirozenější si mezi čtením klikat alespoň na ukázky a nenechat zahálet ten vhodnější ze smyslů. Takový hypermediální přehled by byl úžasným bonusem pro nejvěrnější Inside předplatitele :) Pokud se chystá ještě výběr filmový, těším se už teď.

Která tři hudební alba mají největší význam pro vás?

Citát pro dnešní den:

[Michal Prokop] dělá hudbu víc rozumem než srdcem. Nečekáte od něj, že by vám poradil, jak správně nasypat lajnu na zrcátko, spíš byste se ho zeptali, kam bezpečně investovat rodinné úspory.

...Čti dál...

Stal jsem se kačerem

Tak si prý říkají čeští cacheři. Lidé, co hrají geocaching. Pořád nerozumíte? Kteří podle zeměpisných souřadnic a krátkého popisu hledají cache, keš, skrýš. Stejnojmenný globální web eviduje na 450 tisíc skrýší a každý týden skoro 50 tisíc kačerů ohlásí přes 300 tisíc úspěšných lovů. Stačí zadat na odkazovaném webu adresu nebo souřadnice vašeho bydliště, chaty nebo oblíbeného místa a budete se divit, jak blízko je máte.

Co nás kačery k takovému bizarnímu počínání vede? Sám jsem si ještě úplně neodpověděl. Asi touha hledat a nacházet. Zpestřit si výlet - zvlášť pokud máte ve správném věku děti. Zvědavost, co je ve skrýši k výměně. Někdy jsou to jen figurky, jindy může jít o speciální putovní minci (geocoin), která by se měla dostat přes další skrýše co nejdříve dál, třeba na druhou stranu zeměkoule. Také sounáležitost s ostatními kačery a možnost vzájemné interakce.

Skrýše obvykle bývají v zajímavých přírodních lokalitách, např. poblíž výhledů, pamětihodností, cyklistických stezek. Často je součástí jejich popisu (a někdy i jejich obsahu - jako odměna) podrobnější informace o historii a kontextu místa, kam jste se vydali. Má to svoji logiku, tvůrci skrýše by měli oblast velmi dobře znát. A kačer se tak může dostat na místa nebo se dozvědět věci, které by v turistických průvodcích nenašel.

Kromě GPS zařízení (jednodušší lze pořídít asi od 1000 Kč) se hodí i nějaká geocaching aplikace. S navigací do auta nebo na kolo moc nepochodíte. Doslova. Spousta skrýší je mimo cesty na méně přístupných místech. Popis každé skrýše vždy obsahuje její velikost, stupeň přístupnosti terénu a stupeň obtížnosti hledání (někdy je třeba finální souřadnice odvodit podle indicií na místě).

Zatím zkouším BeeLineGPS v kombinaci s tištěnými popisy skrýší z netu a ručním zadáváním souřadnic. To je dost otrava, takže asi zaplatím $30 ročně (nebo $3 měsíčně) za možnost stáhnout si z webu GPX soubory se souřadnicemi a popisem vybraných skrýší pro oblast, kam se člověk chystá.

Máme za sebou první tři úspěšné lovy, z toho dvě bez GPS lokalizace (mému iPAQu došla šťáva). Z toho je vidět, že lehčí skrýše jde najít i bez znalosti přesných souřadnic, pokud máte dostatečný popis a podrobnou mapu oblasti. V příštích dnech se budu 150 km na severozápad pokoušet o další a časem snad dojde i na založení nějaké té vlastní skrýše. Hlavně, aby ji nenašli mudlové.

Výzva pro dnešní den:

Uvítám tip od kačerů na nějakou výjimečně vydařenou či oblíbenou skrýš.

...Čti dál...

Kolej Yesterday

Na pátém nástupišti brněnského nádraží stojí do 3. června dva vagóny Leica Gallery Praha. Po kolejích přijela výstava fotek Wima a Donaty Wendersových z filmů Million Dollar Hotel a Buena Vista Social Club. Možná si někdo vzpomenete na další Wendersův film - Paříž, Texas. Jeden z těch nenápadných, na které se však nezapomíná.

Temperamentní hudba a fotky z Kuby mi ve vlaku také připomněly The Lost City - evropskou premiéru Andyho Garcii z loňských Varů. Čekal jsem, že vzbudí v distribuci větší ohlas, ale bohužel zapadl. Přitom by hudební film s tak silným příběhem, ve kterém český divák jistě objeví podobnosti nikoli náhodné s naší nedávnou historií, mohl ve střední Evropě zaujmout. Zvlášt ty, kteří nosí Che Guevaru na tričku.

Výstava ve vlaku je mimochodem výborný nápad. Dveře jsou tentokrát otevřené a přehrazené perforovanou deskou, což dohromady s klimatizací dává šanci k důstojné prohlídce i v parném létě. Zavilí fotofandové si navíc můžou u vchodu prolistovat knížky, které se běžně v obchodech nevyskytují. Nehledě na mobilitu takové výstavy je starý vagón stylovým místem pro tichou návštěvu starých časů.

Příští rok můžete viset ve vagónech také vy. Tedy vaše dílo. Do projektu LGP nazvaného Každý z nás je umělec může kdokoli poslat svoje fotky k tématům Moje rodina, V jakých artefaktech žiji a Moje město. Uzávěrka je v půlce prosince.

Verše pro dnešní den:

Now you hurt somewhere
They won’t find a bruise
You’ve been learning to walk
In those dancin’ shoes
/Bono, Dancin' Shoes, hudba k filmu/

...Čti dál...

Dobrá světla III

Druhý fotokurs IDIF, který jsem si dnes dopřál, mi zase ukázal, jak užitečnou školou jsou diskuse nad vlastními a cizími chybami a inspirace jinými místy, zkušenostmi a přístupy. Nemluvě o tom, že je příjemné občas potkat nové lidi z úplně jiného mikrosvěta, než na jaký jsme zvyklí. Pět čerstvých portrétů dávám na Flickr a k předchozím tipům na fotoweby a fotogalerie sem přidávám tři zajímavosti.

Zlatý řez
patří k základům fotografické kompozice. Někteří si na něj vzpomínají ze školy nebo o něm četli třeba v Da Vinciho kódu. Diplomka Ivety Nagyové vám jej osvětlí z hlediska matematiky, biologie, umění i mystiky.

Brněnská hvězdárna
má jednoduchou doménu a bohatý web. Najdete tam také každou minutu obnovovaný pohled na Brno, kompletní panorama a nevšední fotky z kupole hvězdárny.

Abeceda
je jedním z kreativních fotografických cvičení pro nás začátečníky. O co jde? Úkolem je jednoduše nafotit písmena abecedy. Tedy najít je v liniích, tvarech a věcech kolem nás. Docela mě to láká. Prozatím sem dávám tipy na tři pěkné kompletní sady - Bitovodův fotoarchiv, Štěpán Obdržálek a Hynek Bakstein.

Fotka pro dnešní den:

Modelka Helena z portrétního kursu IDIF. To povedené je její zásluha, chyby jsou moje.

...Čti dál...

Slova, která jsem si přál napsat sám

Opravdová odvaha znamená dát v sázku něco, co jste až doposud považoval za zcela nezbytné k životu. Skutečná odvaha je riskovat něco, co vás přinutí od základu změnit váš dosavadní způsob myšlení a snažit se pak s nastálými změnami a jejich dalekosáhlými následky vyrovnat. Opravdová odvaha se pozná, až když dá někdo v sázku svůj zaběhnutý životní styl. /Tom Robbins/

Mapa není území samo /Alfred Korzybski/

Jestliže se straníte upocené stránky světa, nemůžete mít na starosti rozdávání deodorantů.

Svět počítačů je celý postaven na oné elegantní jednoduchosti ano/ne, 0/1, otevřeno/zavřeno. Co není, je stejně důležité jako to, co je.

Včerejší večer jsem pil růžové víno a v mysli mi naskakovaly obrázky z cest. Konkrétní místa, která s texty nesouvisela. Nebyla ani spjata s vyloženě příjemnými nebo nepříjemnými vzpomínkami. Možná to byla jen chuť dálek probuzená světlem jarního počasí.

Citáty pro dnešní den:

z knihy Roberta Fulghuma

...Čti dál...

Milované produkty

Tentokrát o Lidovkách pochvalně. Před pár dny se obsáhle věnovaly historii značky Škoda (historie firmy na škodováckých webech Plzeň a Mladá Boleslav). Úctyhodná tradice. Který jiné české výrobky kromě piva a skla se jí mohou pyšnit? Teď mi však jde o něco jiného.

Jeden z článků popisoval srazy majitelů škodovek MB 1000. Vzpomínáte si ještě, jak vypadaly? Já si užil až její následnici MB 100. Rodiče ji koupili, když mi bylo asi osm. Toto embéčko ještě po 17 letech absolvovalo úspěšnou cestu až do Normandie. A jak se Francouzi na zahrádkách restaurací po něm otáčeli!

Klubismus a komunity bývají velmi účinným nástrojem marketingu. Loajální uživatelé, kteří vyznávají hodnotu značky a aktivně o ní šíří povědomí. Neváhal bych říct, že milují svůj produkt, zatímco ostatním je až líto, že mezi ně nepatří. Tohle se mimochodem úžasně daří Stevu Jobsovi s applovským Macy a iPody nebo firmě Benetton. To není jen obchod, to je náboženství.

Nezbytnou podmínkou pro to je, aby vedle užitné hodnoty produkt uměl vyjádřit životní styl a osobnost uživatele, jeho názory a (po)city. To lze nejlépe prostřednictvím ostatních uživatelů, které spojují podobné zájmy a snaha se výrazně odlišovat od uživatelů konkurenčních produktů. V internetové době k tomu nejsou vždy třeba fyzická setkávání, i když právě ta dávají pocitu sounáležitosti další rozměr.

Přemýšlím, kde všude jde tento model aplikovat a s uživateli kterých výrobků nebo služeb bych chtěl být v bližším styku. Nemyslím jen mít přístup k jejich kontaktům pro případné konzultace k provozním otázkám, ale opravdu spolu pravidelně komunikovat a osobněji se znát.

Rád bych byl takto např. ve styku s lidmi, kteří opakovaně cestují do oblastí, které si oblíbili. Chtěl bych se poradit s těmi, kteří teritorium, kam se chystám, už znají a mohli mi poradit. Podobnou službu zase rád poskytnu v obráceném gardu. Neznáte třeba nějaký klub milovníků Toskánska?

Citát pro dnešní den:

You've got to find what you love. / Steve Jobs /

...Čti dál...

Jede, jede, poštovní panáček

Dnes dal Patrick na Marigolda post s výmluvným názvem Jaké služby byste čekali od České pošty? Diskuse už teď obsahuje 20 komentářů a já přemýšlím, zda bych k nim něco přidal.

Asi ne, spokojím se v tomto případě s málem. Když si vybavuji občasné návštěvy pošty s firemním razítkem v tašce (neodpustím si pokaždé rýpnout, kdy tenhle anachronismus zruší, používáme jej už převážně pro potřeby vyzvedávání na poště), vyskakuje mi slogan přehlídka ztraceného času. Jedna z nejpodivuhodnějších institucí naší doby.

Plně souhlasím s Rdm, že bych čekal od pošty především poštovní služby, tj. doručování a přijímání zásilek a nikoli služby sázkových kanceláří a bank. V době mailů a mobilů by mělo být samozřejmostí, že oznámení o nedoručených zásilkách (ale i doručených, abych věděl, že něco mělo být ve schránce a není) bude probíhat elektronicky.

V případě tradičního dopoledního nedoručení bych si rád objednal další pokus nejlépe večer (nebo kdykoli jindy, ale v rozmezí max. 2 hodin). A když už pošťák vážil cestu, proč mu rovnou nepředat zásilky (do rozumné váhy) k odeslání?

A nebo postačí, aby pošťák zazvonil vždy dvakrát před tím, než do schránky hodí oznámení o nemožnosti doručení?

Citát pro dnešní den:

Dokud pošta nezvládne tohle, tak jsou další elektronické služby jen luxusní šlehačkou na dortu z bukových pilin. / Arthur Dent /

...Čti dál...

Země z nebe

Loni v květnu jsem si v Londýně dopřál Queen's walk. Bylo nádherné počasí a kousek před Tower Bridge jsem vkráčel přímo do výstavy Earth from the Air velkoformátových fotek různých míst Země z výšky. Jeden z těch zážitků, které přetrvají.

Autor Yann Arthus-Bertrand začal fotit Zemi z balónu, když se ve třiceti přestěhoval se svojí ženou do Keni. Od té doby nalétal tisíce hodin v helikoptéře a pořídil přes 100 tisíc fotek. Po návratu do Francie založil agenturu Altitude, která se specializuje na leteckou fotografii. Na jejím webu můžete strávit několik hodin výběrem fotek podle témat (např. převažující barvy, flóry nebo typu přírodních katastrof), klíčových slov nebo státu (ČR ani Slovensko tam bohužel zatím není).

Díky Olze Menzelové Kelymanové se podařilo dostat tuto po světě kolující výstavu pod názvem Země krásná neznámá i do Prahy na Kampu, kde se dá bezplatně shlédnout do konce října. Komu uteče, může si koupit alespoň knihu, kterou už jsem viděl i v našich knihkupectvích.

Citát pro dnešní den:

I have a concern to be a witness for future generations. The Earth is Art, the photographer is only a witness. / Yann Arthus-Bertrand /

...Čti dál...

E-moc-e

"Umění v lidech vyvolává emoce. Pokud umění vzniká pro radost sobě i ostatním, není svázáno pomyslnou kazajkou komerce, může mít ohromnou a pozitivní moc. Všude kolem vidím spoustu lidí, kteří se uměním nechtějí nebo nemohou živit, ale věnují se mu pro radost sobě i druhým, ve svém volném čase. Takové talenty si zaslouží podporu a zviditelnění," říká o svém projektu na podporu nekomerční umělecké tvorby jeho zakladatel Milan Deutsch.

Až do konce roku se mohou umělci v oborech malba/grafika, foto, poezie a hudba prezentovat ve virtuální galerii na www.e-moc-e.cz. V září pak získají možnost vystavovat svá díla v rámci Festivalu emocí prostřednictvím výstav, workshopů a koncertů v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a Jablonci nad Nisou. Zatím na webu najdete díla 22 přihlášených. Projekt je však otevřen i dalším zájemcům, kteří se uměním neživí.

Jednoduché spojení agregované nabídky v bitech a nízké bariéry vstupu pro všechny aktivní tvořivé jednotlivce s výběrem toho nejlepšího pro prezentace naživo / v atomech ve stylu Tour de Art. Proč to někoho už dávno nenapadlo?

Myslím, že takový sympatický projekt potřebuje k úspěchu dosažení kritické masy na straně nabídky (dostatek prezentujících se umělců a jejich děl, aby bylo z čeho vybírat) i poptávky (čtenáři, diváci, posluchači). Tipuji si, že jazýčkem na vahách bude ne/zájem médií (včetně internetových) a zašťiťujících osobností (dvě už má, ale to je málo). Jenže to může být zároveň největší nebezpečí projektu v podobě plíživé komercionalizace, vůči které chtěl být alternativou.

Verš všedního dne:

A voda do něj buší
A kosa na něj padá
A sochař mu dá duši
A dlaň ho hladí ráda... / Monika Pavlíčková /

...Čti dál...

Závod o život

Přítelkyně z Anglie mi poslala mail o tom, že poběží závod na podporu výzkumu a léčení rakoviny, který lze sponzorovat internetovou platbou. Potud nic převratného. U nás jsme mohli přispět dárcovskou esemeskou na oběti povodní nebo na obnovu slovenských Tater.

Na tom britském nápadu se mi líbí dvě věci. Za prvé, že je personalizovaný. Na závod nebo celý nadační fond nepřispívám obecně, ale přes konkrétního člověka, který se rozhodl na podporu této věci běžet. Automaticky se mu vytvoří personalizovaná web stránka, kde je vidět seznam dárců a celková suma, kterou se mu podařilo vybrat. Alice získala zatím jen desítky liber, ale ti nejlepší mají na virtuálním kontě už několik tisíc. Letos chce Race For Life vybrat 46 milionů liber prostřednictvím 750 tisíc dobrovolných "organizátorů sbírek".

Za druhé se mi líbí ekonomická motivace vyplývající z britského daňového systému. Rozumím-li tomu správně, pokud darujete na charitu 100 liber z vlastní kapsy, získá obdarovaná nadace ještě 28 navíc od státu z vašich daní. Co když tradice bohulibého mecenášství vzniká právě tím, že můžeme sami rozhodnout, kam půjde část našich daní?

Jenže... V kontextu toho, co v sobotu večer vypustil Paroubek ze svého orálního otvoru, mi přijde téma daňových asignací docela malicherné. Až tak hluboko jsme klesli.

Verš všedního dne:

Nastav ruku, podej prst,
stát si vezme další hrst

...Čti dál...