11. července 2008

Pět dnů s genitálním panterem

Karlovarský filmový festival je snad jediný z áčkové kategorie, kde se bouřlivě tleská pokladači mikrofonu stejně jako hrané znělce promítané hned v několika verzích. Letos v hereckém obsazení režisérů světové třídy. Aby nebylo znělek málo, každému filmu letos předchází (kromě vizuálně i zvukově působivého holdu za Dolby vybavení kina) ještě jedna. Ve třech verzích animované poděkování genitálnímu panterovi festivalu.

Tenhle festival je z áčkové kategorie také jediný, kde uvidíte na schodech sedět režiséra filmu s Oscarovou nominací. A jediný, kde jsou skoro všechna představení vyprodaná. Píšu skoro, protože se mi zdá nemožné, aby na některé z tří set projekcí nezůstalo pár volných židlí. Já takovou ani letos nezažil.

Pět dní se mi zdá jako ideální doba, kterou na festivalu pobýt. Dá se zažít od každého trošku (naštěstí jen s malým t) a ještě vás to neomrzí. Stejně zůstane nemalý výčet toho, co se prostě stihnout nedalo. Já třeba lituji, že jsem zaspal Přízeň krále, nešel na besedu s Olgou Špátovou a na studijní návštěvu v klubu Aeroport. Ani na chvíli jsem se v těch horkých dnech nedostal do bazénu a ani nezahlédl indickou restauraci (prý poblíž Thermalu).

Příště o tom, co se tu změnilo, a taky něco o filmech. Do té doby doporučuji reportážní blogování Ireny Hejdové přímo z centra dění a slibuji doplňovat své fotostřípky na Flickru.

Žádné komentáře: