Za drogou v lázních

Průměr denní dávky se mi podařilo stlačit na dva a čtvrt kusu denně, což odpovídá šesti celým a pěti neúplným projekcím. Důsledněji jsem totiž začal odcházet z kraje, poloviny i ne dlouho před koncem filmu, pokud se zdálo, že lepší už to nebude.

Když k tomu přidám dvě divadelní představení Husy na provázku (povedená novinka Shakespyré a recitál 200 malých cigaretek) ve stanu, dva prodloužené obědy s archivní Frankovkou 1999 (věřím, že tohle si najde toho správného čtenáře ;) v Charlestonu, jeden čaj o ČTvrté, několik výstav (nemám nic proti nahým tělům, ale pokud jde o Ferlinghettiho, zůstanu raději u jeho poezie) a pár fotoseancí (první reportážní momentky již vystaveny), nedalo se za čtyři dny stihnout o moc víc.

Pravidlem posledních dvou let se stalo dát si jednu snídani (pokud se tomu tedy dá vzhledem k pokročilé hodině ještě tak říkat) v hotelu Richmond spojenou s návštěvou Galerie umění. Číšník, kterého si pamatuji již z loňska (to je asi karlovarský fenomén - známí, které rádi potkáte jednou za rok, aniž by znali oni vás) je jako vystřižený ze starých dobrých časů, jež jsme nezažili. Má zvučný hlas Oldřicha Nového a při placení kartou vás oslovuje jménem. Pokud ho ještě nikdo z věhlasných režisérů neobsadil, měli by jednou vystrčit nos z celebritního Puppu.

Pro filmové labužníky musí být alespoň malou náhražkou živého zážitku pročíst si festivalový deník Tomáše Baldýnského. A pro ty, kteří neznají festivalové znělky nebo těžce nesou konec každý rok jiných a hraných verzí, doporučuji nostalgicky zavzpomínat např. v archivu neoficiálního webu Festivary nebo na webu oficiálním.

Co ještě dodat? Všiml jsem si, že Marek Eben kouří už dopoledne při práci doutník, začal jsem si tedy dávat k ranní kávě kapku ginu. Že to nesouvisí s výběrem filmů? Uvidíte příště...

Citát pro dnešní den:

Tak je to ve Varech se vším - když tam jste, tak jste tím zcela pohlceni a automaticky najedete na to příšerné tempo festivalu ve snaze stihnout co nejvíc projekcí a akcí. Když jste doma, tak vám přijde trochu nepochopitelné, že někde v tom Rusy obleženém západočeském městě probíhá jakýsi festival, kde nějací divní lidé chodí na jakési divné filmy a média se z toho můžou zbláznit. /z blogu Ireny Hejdové/