Šílený dech Saturnu

Jak jsem tu již naznačil, filmové orgie jsem se letos ve Varech snažil držet na uzdě. Předčasně jsem opustil bojiště u Srdce (Coers) a asi v polovině Fay Grim. Skoro do konce jsem vydržel na Hotel Very Welcome (doporučuji zvláště těm, kteří chtějí odjet léčit si splín meditací do asijských exotických letovisek) a na Chechtákovi (Smiley Face, přiléhavější překlad by byl Smažka).

Zvláštní zmínku musím věnovat Hostelu II a Denní hlídce. Nikdo by mě na ně v běžné distribuci nedostal, ale jít na půlnoční film do plného Velkého sálu je prostě na festivalu zážitek, i kdyby dávali dokument o závodu šneků. Denní hlídku jsme vzdali celá skupinka po pár minutách. Říkali jsme si, že to asi vyžaduje znalost Noční hlídky a nebo jsme měli už dlouhý den. Béčkový horor o třech Američankách na Slovensku s bestiálním vůdcem gangu v obsazení Milana Kňažka jsem shlédl až do konce, ale hlavu jsem si mohl při odchodu ukroutit. Na tohle že dal Tarantino peníze?

Zajímavými filmy byly Na počátku jsme si rovni (Born Equal) a Drama po mexicku, které člověk možná více ocení, až se mu rozleží v hlavě. Na úvod festivalu mě nabudil svižný a vtipný Delirious (jistě se objeví brzy v distribuci) ze světa showbusinessu a paparazziů. Můžeme se tomu smát, dokud se sami nebo někdo z našich blízkých nedostane do záře reflektorů.

Na konec si nechávám to nejlepší. Kim Ki-Duk točí 1-2 filmy každý rok, ale nijak jim to neubírá na kvalitě. Nejnovější Dech má tradiční rytmus - moc se nemluví, tři hlavní postavy doplňuje jen pár vedlejších, silný příběh, uvěřitelné herecké výkony. Mnohé záběry upoutají samy o sobě, mohly by z nich být působivé fotografie.

K italskému Saturn v opozici je těžké cokoli napsat. Nevšední příběh o všedních dnech pravidelně se scházející skupiny čtyřicátníků, kterým smrt jednoho z nich strhne "léty zatuhlé masky" a vrátí je k podstatě toho, čím pro sebe jsou.

Nestihl jsem Pravidla lži, prý výbornou ruskou Euforii, až ve druhé půlce festivalu dávali Interview. Tak snad jindy.