Svědek: července 2010

9. července 2010

S Judem Law na palačinkách

Desátá návštěva filmového festivalu ve Varech láká ke srovnávání, co se za dekádu změnilo. Počet návštěvníků se zdá stále vyšší, nabídka nefilmového dění širší a ruský vliv viditelnější (např. naši oblíbenou restauraci Zámecký vrch noví majitelé už zavřeli).

Těm, kteří mají #kviff za snobárnu, je ovšem třeba znovu vzkázat, že tak velká megaakce nabízí tolik diametrálně odlišných a paralelních zážitků a možností, jak ji prožít, že si každý může vybrat, na co má právě chuť.

Filmově se mi letos zadařilo lépe než loni. Ačkoli vyložený objev, o němž bych přemýšlel ještě cestou domů, se nekonal, vyložené propadáky mě taky minuly. Nejvýš bych hodnotil Chloe a soutěžní Sladké zlo, které spojuje téma vztahové manipulace v trojúhelníku (ale úplně jinak, než byste mysleli). Líbil se mi taky Seriózní muž bratří Coenů, Talentovaný pan Ripley nebo Cherry.

Zklamala mě francouzká hříčka Imaginární lásky, možná kvůli nadměrnému očekávání. "Okouzlující snímek se stal jedním z letošních miláčků publika v Cannes". Že by se něco ztratilo v překladu? Výtvarně poutavý a originálně laděný retro snímek zaujal spíš formou než obsahem.

Podobně jako český absolventský film Zoufalci, jenž někteří kritici považovali za neprávem opominutý Českými lvy. V kratší stopáži by mi přišel jako osvěžující experiment a určitě budu zvědav na další film nadějné režisérky, nicméně úrovně Protektora nebo Kawasakiho růže zdaleka nedosahuje - což pro nízkorozpočtový debut není žádná ostuda.

Podle doporučení místních je Promenáda nejlepší karlovarská restaurace s vyhlášenými palačinkami a nepředraženou nabídkou dobrých moravských vín. Letos jsme se stihli šťastnou náhodou a na poslední chvíli domluvit na společnou pozdní večeři v sedmi. U vedlejšího stolu seděla taková spořádaná partička s povědomým hezounem v čele, který přilákal moji pozornost, až když si k němu během večera přisedl prezident. Tedy zarostlý Bartoška. No jasně, ostřelovač ze Stalingradu. Zpětně mi dochází, že se Jude Law (mračí se u pravého okraje) mohl cítit uražený, když jsem si místo něho fotil mobilem flambování palačinek. Snad si to vynahradil další den, když mu předávali cenu.

"Se nějak rozchlastali. Myslela jsem, že už vodtáhnou, ale pořád ještě vobjednávaj." Odposlechnutý komentář personálu ve 4* hotelu Jean de Carro naopak potvrdil naši loňskou zkušenost, že sem už ani na kafe s výhledem.

Nedokázal jsem nečíst koutkem oka anglické titulky u českých filmů a s hrůzou jsem zjistil, že Zemský ráj to napohled je má děsivě odfláknuté. Nepochopil jsem třeba, proč překládají Vinnetou jako "Indian chef". Bohužel jsem si nestačil všimnout překladu slova, které díky filmu možná zkultovní - pročištěný.

Od Baldýnského na Twitteru jsem se dozvěděl, že ten bizarní týpek, kterému se tak tleská ve Velkém sále při pokládání mikrofonů, býval právníkem KSČM. Nad tím bych se ale zase tak neušklíbal. Proč nezatleskat někomu, kdo konečně dělá poctivou práci, na kterou stačí?