Samos aneb u popa na smažáku

Samos je devátý největší řecký ostrov proslavený rodáky Pythagorem a Ezopem. Patří k těm hornatým a zalesněným a na jihovýchodě ho dělí od Turecka jediná míle. O něco dál je to do Efezu - k jednomu ze sedmi divů světa.

V jeho správě se v minulosti střídali Řekové, Peršané, Římané a Turci. Tito o něj jeví stále zájem a prý teď není řídkým jevem, když se nad ostrovem honí turecké a řecké stíhačky. D. se na ně těšil, ale neviděli jsme ani jednu.

Samos se dostal do nabídky českých cestovek relativně nedávno a tak není turisticky tolik profláklý jako Kréta nebo Korfu. Na rozdíl od poloviny 90. let je však na řeckých ostrovech během sezóny stále častěji třeba džíp, pokud chce člověk najít opuštěnou pláž bez hudební kulisy. Bojím se, že už se bez něj na jihu Evropy málokde obejdeme, abychom se dostali do méně přístupných míst, která ještě odolávají tlaku komerční turistiky.

Když už se otírám o turistický průmysl, byl jsem trochu na rozpacích z pravoslavného kněze v horské vesničce Drakei. Vede do ní jen jedna silnice a jedna ze tří místních taveren patří jeho ženě Athéně. Naše auto před ní zastavila slovy "no road" a pozvala nás na výborné saganaki (tradiční feta sýr v těstíčku). Charismatický a opálený kněz nás osobně přivítal s nabídkou společného focení. Po skončení obřadu v nedalekém kostele pak přišel pomoci obsluhovat a vítat nové hosty. To je ten lepší případ dopadu nevyhnutelného rozvoje turistiky i na ta méně přístupná místa.

Citát pro dnešní den:

Life is islands of ecstasy in an ocean of ennui, and after the age of thirty land is seldom seen. / Luke Rhinehart /