Jan Špáta

Dnes zemřel Jan Špáta, jeden z nejoriginálnějších režisérů a kameramanů českého filmového dokumentu. Vedle jeho filmů se o něm lze dozvědět z knih Okamžiky radosti a ze sloupků, které po pět let psal pro Lidové noviny, MF Dnes a Týdeník Rozhlas (jejich souhrn vyšel v knize Mezi světlem a tmou ). V mém výběru knih Mezi řádky na tomto blogu nefigurují jen proto, že nejsou z poslední doby.

Žijeme ve společnosti, která moc nepřeje morálním autoritám, resp. se tváří, že je nepotřebuje. V kursu jsou především úspěšnost a zábavnost, patetičnosti se často vysmíváme. Jan Špáta pro mne byl takovou morální autoritou. Jedním z mála vzorů ve veřejném životě, od kterých jsme se mohli něco naučit a snad i předat další generaci.

Kromě cenných filmů a zkušeností předaných jeho studentům na FAMU po sobě zanechal i velmi živý odkaz. Dceru Olgu (z manželství s dokumentaristkou Olgou Sommerovou), o které v oblasti dokumentárního filmu ještě určitě uslyšíme.

Citát pro dnešní den:

Zajímavý člověk je pro mě ten, který se liší od konzumentské masy a překročil horizont živočišnosti ve smyslu valení kuličky. Vzrušují ho myšlenky a je v nich originální. Jeho život je rozzářený člověčinou, která je daná rovnováhou rozumu a citu. V práci něco dokázal, avšak nepodělává se z toho. Je širokospektrálně činorodý, vnímá přírodu a raduje se z ní. Případné osudové handicapy nese statečně a s nadhledem. / Jan Špáta /