Květináč v Atlantiku V

Vzpomínky na jarní Madeiru zakončím na východním mysu ostrova - Ponta de Sao Lourenco. S méně slovy a více fotkami. Než k němu dojedete, zastavte se ještě na dvou místech.

Přímořské městečko Porto da Cruz leží pár km za odbočkou, která spojuje sever s jihem (tudy se jede do Funchalu i na Pico do Ariero). Poklidnému místu vévodí moderní kostel, kamenitá pláž a travnatý kopec se zříceninou a slušným výhledem. Před rodinným penzionem, kde jsme přespali, je originální artefakt o rozměrech cca 2,5x 1,5m. To byste nevěřili, jaká je to legrace pozorovat od snídaně turisty procházející se pod okny dole u moře, když si uvědomí, co se to na trávníku před nimi v nadživotní (no, řekněme spíše nadlidské) velikosti nachází, a v jakých pózách se u toho fotí.

Dál to podél pobřeží autem nejde, což by mohli ocenit stoupenci pěší turistiky. Nabízí se jim asi tříhodinový (v jednom směru) výšlap z nedaleké horské vesničky Larano, který vede po úzké pěšině nejdřív lesem a pak přímo nad mořem podél strmých skalisek až do Boca do Risco. V dálce se občas zjevuje známý obrys východního mysu. Pozor, v deštivém nebo větrném počasí se tudy jít nedoporučuje.

A pak už jen stačí projet pár kilometrů dálnice okolo Machico a motopouť ukončit na poklidném okružním parkovišti, odkud se už musí zase pěšky. Cestou minete jednu z mála pláží na ostrově, ale kvůli tomu sem jezdit netřeba. Někteří turisté si jen odskočí z auta na pár fotek ke dvěma vyhlídkám, ale vy si na nejhezčí kus Madeiry vyhraďte aspoň 2-3 hodinky. Vemte si foťák se vším příslušenstvím a vydejte se po útesech tak daleko, jak si troufnete (až k majáku to bohužel suchou nohou nejde). Většina cesty je dobře značená a bezpečná, takže se dá vracet i za tmy (vyzkoušeno).

...

...


Předchozí díl
Všechny fotky Madeiry