Pardubice

Byl jsem už několikrát v Londýně, Paříži nebo Bruselu, mnohokrát ve Vídni, Budapešti nebo Bratislavě, avšak z Pardubic jsem znal jen nádraží a Semtín, kam jsem jel kdysi navštívit spolužáka.

A zase jsem se musel zastydět, jak málo to znám u nás doma. Nepřijel jsem pro perník ani za hokejem, ale byl jsem u vytržení z útulného starého města a okolí Wernerova náměstí.

...

Těch pár chvil stačilo jen na to, abych poseděl na ulici před kavárnou Alibi a magickým průchodem pod domem z 16. století objevil náhodou restauraci Bazalka, kde jsem jedl svou asi nejlepší cibulačku a lívance.

...

Hned blok vedle je hlavní, Perštýnské, náměstí, které taky stojí za prohlídku, ale středem Pardubic pro mě zůstane kostel svatého Bartoloměje a zákoutí s říčkou, odrazy a stíny pár kroků od zahrádky v Bazalce.

...
Spoluautoři: iPhone4 a Hipstamatic
...Čti dál...

Slova, která jsem si přál napsat sám II

Jestliže budete pořád dělat to, co vždycky - vždycky dostanete jen to, co už jste měli.

Testem toho, že ve světě žijeme naplno, je schopnost mysli udržet dvě protikladné myšlenky, a přitom dál fungovat. Měli bychom být schopni vidět, že je všechno naprosto zoufalé, a současně se snažit to změnit.

Po téhle knížce jsem sáhl právě v době, kdy má kapitán Školka na českých pultech další - sestavenou speciálně pro české čtenáře. V této podobě v angličtině ani nevyjde. Přikoupil jsem k ní Szczygielovu Udělej si ráj a přečetl jí na jeden zátah. Ta se mi z hlavy jen tak neztratí.

V tichu knihkupectví jsem zase pozoroval ostatní návštěvníky - čím listují a jak se u toho tváří. Spiklenci písma a cizích světů.

Citáty pro dnešní den:

z knihy Roberta Fulghuma

...Čti dál...

Modré z nebe

Když se vyvede počasí a vlak přijede včas, stačí párkrát šlápnout do pedálů a hned se můžete na vlastní oči a nos přesvědčit, odkud se v sedmičkách bere ten lahodný mok. Pak ani nepotřebujete, aby se modré z nebe zhmotnilo.

A přece se stalo. Pálava je vděčný kraj a bycyklistům, kteří sjedou z hlavních cest, vydává nečekané poklady. Nad Pavlovem trůnící Dívčí hrad a nebo mnohem dostupnější Sirotčí hrádek. Nedaleko pod ním je nejlepší kavárna, co u nás znám.

...

Cafe Fara v Klentnici je odsvěcená, ale požehnaná. Od letoška má vinný sklípek a nabízí azyl čtyř designově vyladěných pokojů ve dřevě a velkorysé jednoduchosti. S pečlivostí a láskou tvůrce. A bez televize, protože výjimečnost si na hvězdičky hrát nemusí.

...

Cestou zpět přes Dolní Věstonice nás nevrlá obsluha v jedné restauraci u silnice přiměla se zvednout (nebývale rychlý konsensus v desíti) a na křižovatce se rozhlédnout po lepším. Jak moudré rozhodnutí! Jinak bysme asi neobjevili stylový Balloon penzion s dobrou kuchyní, hřištěm a makrošachy. Děkujeme, paní provozní, za vaši nelaskavost.
...Čti dál...

Taky se necháte ovládat hlasem?

Poznáte někdy už z přízvuku, odkud člověk pochází nebo co je jeho rodná řeč? Časem jsem se naučil těch několik výraznějších akcentů v angličtině identifikovat - většinou francouzštinu, němčinu, španělštinu, italštinu, polštinu, ruštinu.

Ostatní slovanské přízvuky mezi sebou ještě moc nerozeznám. Zvlášť ne ty, které neslyším často. Jako třeba srbštinu. A tak jsem překvapením zbystřil sluch, když jsem na jednom mezinárodním setkání uslyšel promluvit postaršího distinguovaného manažera nadnárodní firmy, jehož hlas jako by někdo vystřihl ze známého filmu.

Když mluvil, nemohl jsem se vůbec soustředit na to, co říká. Jen jsem usilovně hledal v paměti tu filmovou postavu. A přišel jsem na to. Byl to majitel obchodu s převleky, kde si Tom Cruise ve filmu Eyes Wide Shut půjčoval masku pro účast na rituálním obřadu.

Spojení hlasu s postavou z filmu jsem se nedokázal zbavit po celý zbytek akce, čímž značně utrpěl respekt onoho muže. Dejme si pozor na svůj přízvuk. Kdo ví, koho tím připomínáme.
...Čti dál...

Špatně tě slyším, cože?

Jeden veselej, druhej je smutnej. Klekni na kolena, naposled něco si přej. Jo, na kolena a více pokory. Jen tak obrátíš směr kyvadla, které nemilosrdně ukrajuje podíly slz štěstí a marnosti.

Usebrání se. Na cestách pod sluncem. V kostele Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích, v parku poděbradské kolonády nebo u plotu chalupy poblíž hraniční Bumbálky.

...




...Čti dál...

Lomografem

Přes Vánoce jsem objevil (díky Markovi Lutonskému) krásu speciální mobilografické disciplíny - lomografie. Pojmenování nesouvisí s využitím neobvyklého lomu světla, jak by se mohlo zdát. LOMO je zkratka názvu sovětského podniku, který vyráběl analogové fotoaparáty (kultovním se stal kompakt LC-A z 80.let). Dnešní sw aplikace jen simulují charakter snímků - vysoký kontrast, přesycené barvy, neostrost, poškrábané okraje. Právě v prvku náhodných "chyb" a retro efektu tkví jejich kouzlo.

Hipstamatic pro iPhone stojí jen asi 40 Kč a po pravdě řečeno kromě FlightControl (navádění letadel na přistávací dráhy) mě zatím žádná hra na iPhone tolik nedostala jako tohle. Svou zrcadlovku kvůli tomu určitě neodložím, ale tyhle pocitovky od pasu s malým hledáčkem a nejistým výsledkem mě prostě baví.

...

Ten úžasný kávovar vlevo se nachází ve vyhlášené pralinkárně Chocco Caffé v Litomyšli. Interiér vpravo by mohli poznat brněnští gourmeti.

...

Tady vidíte, jak si Hipstamatic poradí s protisvětlem na sněhu a s nedostatkem světla u našeho stromečku (úplně nahoře).
...Čti dál...

Uznání mobilografie

Patřil jsem dříve mezi ty, kteří se shovívavě usmívali pokusům okolí fotit mobilem. Jasně, za účelem krátkodobého uchování informace místo ručně psané poznámky nebo pro zaslání zábavné MMS kamarádům. To jsem chápal. Ale nějaké vážnější focení s tím mikrodisplejkem a nekvalitní optikou? Snad ještě tak pro sdílení nějaké té momentky přes Twitpic nebo Posterous.

Musím přiznat, že s novým ajfounem pomalu měním názor. 5MB rozlišení je víc, než měl můj první Olympus digitál. Možnost výběru ostřícího bodu, automatické HDR, vestavěný blesk a digitální zoom posouvají použitelnost zase o kus dál. Hádám také, že s rostoucím počtem amatérských fotografů klesá podíl těch, kteří si nechávají svoje fotky z dovolené tisknout. Schválně, kolik takových znáte? O velkoformátových tiscích ani nemluvě.

Většina fotek se dnes jen posílá mailem nebo vystavuje na Picasa či Facebook. Na to vysoké rozlišení a ruční nastavování clony opravdu netřeba. Více než dřív tak rozhoduje pohotovost a aktuálnost, přičemž foťák v mobilu je skoro vždy po ruce. Není divu, že z mobilografie se tak vyvinul svébytný fotožánr.
...Čti dál...

Barvy města (Santi Garcia)

Už dlouho jsem se nedostal k představení dalších z obdivovaných fotografů na Flickru. O pár tipů se chci ještě podělit a dnes tedy pokračujeme se Santi Garciou z Barcelony, který publikuje pod nickem FOTOURBANA. Jeho další práce najdete na webu Fotografia Urbana (španělsky).

...


Z jeho tisícovky kousků se vybírá těžko, protože nemá až tak vyhraněný žánr. Mám rád hlavně jeho portréty a tak začneme těmi v mém oblíbeném čtvercovému formátu. Ve srovnání s podobnými fotkami postav na schodišti mě tady fascinuje ten barevný kontrast červeného deštníku na zeleném pozadí a hra světla a textur na bočních zdech.


...


Když si rozkliknete snímek s žilkami listů, lépe pochopíte geniální název fotky. Ta vedle zase ukazuje, jak dramatickou atmosféru detektivního příběhu dokáže Santi navodit pouhým stínem a barevnou tóninou.


...


Garçon is the French word for boy. In English, and various other languages, it was adopted in the specific meaning of a (male, usually young) waiter, especially of low rank in a larger establishment, who serves customers food and/or drinks. However, in France, it is considered rude to address a waiter as garçon. (Wikipedia)

...Čti dál...

Utekám, keď smutno mi je

V předvánočním bezčasí jsem si udělal radost a zakoupil u Ženíška tři knížky a v Indies tři CD. Příznačné pro novinky české hudební scény je to, že na dvou se zpívá slovensky. I ta třetí dáma se vlastně narodila se slovenským příjmením.



Jen jedno album mě uhranulo natolik, že si ho hraju do teď. Místo polínek v krbu mi přes Vánoce praskalo křehké aranžmá na nové desce Jany Kirschner a dešťové kapky přitom na oknech kreslily zapomenuté krajiny dětství.
...Čti dál...

Atomium

Atomium představuje model buňky krystalové mřížky železa. Stavba je tvořena devíti koulemi o průměru 18 m, které spojuje 20 chodeb o průměru 3 m.

Zablokovanost, bezčasí, marnost a beznaděj. A to jsem ještě nečetl novoroční projev mistra falše z hradu o boji Oceánie s kverulanty. I tak se dá vzpomínat na prosinec loňského roku. A pak stačí maličkost a zlomí se to. Zase se najde síla a chuť. Třeba na střípky z jedné podzimní cesty, kterou ještě neodnesl čas.

Šli jsme jen na lehko, bez zrcadlovky. Musel stačit iPhone - ještě ten starší s primitivním foťákem. Ani jsem netušil, jak je vnitřek fotogenický. A až teď, když si čtu podrobnosti o historii stavby, zjišťuji, jaká omezení číhají na chtivé fotografy. Aspoň tedy do 4.října 2075, kdy bude 70. výročí úmrtí André Waterkeyna, který Atomium navrhnul.

Any use of the image of the Atomium must be submitted to the organisation before it is published. Prices depend on whether it is to be used for a cultural, educational or commercial purpose.





Výjimkou je soukromé použití na nekomerčních webech, ale za dvou podmínek...

...as long as these pictures are displayed at a low resolution (600 pixels maximum, resolution of 72dpi) to avoid abusive usage and downloads. However, the words "© www.atomium.be - SABAM 2010 - photographers name" must be included next to the image.

To už je snad příliš. Pojď si pro mě, Sabame.





Turistická přívětivost této atrakce ladila s naším záměrem pojíst v restauraci umístěné v nejvyšší kouli. Jídelní lístek nám nabídli pouze ve francouzštině nebo vlámštině a ochota personálu ležela proklatě nízko.
...Čti dál...