Kdo volil Věci veřejné

Tak se ptá Josef Šlerka a já mu můžu tímto konkrétně odpovědět. Znám tři takové - kadeřnici na volné noze (asi 40 let), u které se nechávám stříhat (do telefonu své dceři říkává, ještě jednoho šmiknu a pak jdu), ředitele malé stavební firmy (asi 50), která nám stavěla byt, a tatínka od spoluhráče našeho syna (asi 35), se kterým chodíváme fandit svým mladým a občas si i zahrát fotbálek. Co je spojuje?

Nejsou to hloupí ani naivní lidé, ani žádní yuppies, mají v životě už něco za sebou. Jeden je úspěšný podnikatel, druhý za poslední léta vystřídal několik zaměstnání, přestože je slušný a pracovitý člověk. Všechny asi spojují dvě věci. Za prvé velká nespokojenost s poměry a ztráta důvěry ve vedení parlamentních stran (v tom se moc ode mě neliší) a za druhé - což je asi klíčové - jejich zájem o politiku nepřekračuje to, co vidí v masmédiích. Myslím, že jim stačilo pár sloganů a tváří, a pochybuji, že by si podrobně pročítali programy nebo googlovali jednotlivé kandidáty. Ale ruku na srdce, kolik je takových v populaci?

Co vy, znáte další?

Také nevěřícně kroutíte hlavou nad potřebou online referenda mezi sympatizanty pro každé významnější rozhodování VV? Je to myslím jen gesto na začátek, které nebudou chtít ani moci často opakovat. Buď totiž budou muset zůstat u těch 17 tisíc dosavadních registrovaných sympatizantů a nové muset ignorovat, resp. diskriminovat, zříci se rozšiřování své základny.

A nebo budou muset k online hlasování přizvat i nově příchozí, což by brzy byla minimálně stejně velká a pěkně pestrá snůška voličů všech ostatních stran (můžeme se sázet, odkud by se jich registrovalo nejvíc), kteří by tak mohli snadno manipulovat smluvně zavázanou hlasovací mašinou. Tipuji, že ani jedno nebudou chtít připustit a - rádi - se vrátí k běžné praxi rozhodování těmi, kteří byli zvoleni. Navenek však budou moci hrdě říct, že snaha o přímou demokracii tu byla :)