Maia

Podle wikipedie starořímská bohyně jara, podle jiných starolatinské jméno bohyně přírody. Jednu máme v Brně a je v ní každopádně útulno, měkko a teplo. Když si v tichosti objednáte ty správné tekutiny, utiší vaše bolesti a brzy zapomenete na potřebu se neustále někam transportovat.

Řeč je o kavárně, na kterou jsem zatím ve všech těch recenzích a tipech foodblogerů nenarazil. Přitom mě už dlouho žádná tak nezaujala. Proč?

Muzika. Zpočátku jsem ji ani nevnímal. Až později jsem v tlumené kulise poznal jazz a náramně si ho užíval. Hudbu prokládalo anglicky mluvené slovo. Ano, tohle nebyla naše stanice, asi internetové rádio.

Prostředí. Ta přední místnost (bohužel kuřácká) s přirozeným světlem, které sem proniká velkými okny z ulice, je mi sympatičtější, v té zadní (nekuřácké) je zase větší soukromí. Připomíná spíš domácí pokoj a úplně vzadu můžete klesnout do měkkého pěkně hluboko. Nábytek působí stylově a neokázale, zaujmou i fotografie na zdech.

Neuvěřitelný rozsah nabídky. Vím, že to může být na úkor kvality, ale to by chtělo posoudit více návštěvami a nebo vašimi ohlasy. Zatím jsem byl spokojen. Takový výběr z káv, čajů, čokolád, vín, lihovin, sladkostí (včetně několika dobou zapomenutých zákusků) i slaností jsem v brněnské kavárně snad ještě neviděl. A poprvé jsem ochutnal Hendrick's gin s příchutí okurky.

Ceny jsou přiměřené, wifi je samozřejmostí. Obsluha byla jednou ochotná a milá (ta nižší se světlejšími vlasy), podruhé trochu pomalá a zamračená (ta vyšší s tmavšími vlasy). To sladké červené srdíčko, do kterého je stylizováno první písmeno názvu, a tu trochu kýčovitou vánoční výzdobu oken, odpouštím.

Kde? Na Jaselské, kousek od Červeného kostela nebo od mnohem proslulejší kavárny Steiner.

Kéž by si čeští kavárníci a restauratéři konečně uvědomili, jakou škodu páchá na plné pecky puštěné rádio, které si vynucuje hlavní pozornost. Kéž by svůj personál, který nemůže být bez moderátorů smějících se vlastním vtipům a bez do kola omílaných odrhovaček, poslali, kam patří.