Květináč v Atlantiku

Venku už zase není jaro. Na přelomu února a března však bylo hůř. Klaus se právě chystal k inauguraci a tak byl zase po pěti letech nejvyšší čas odjet někam daleko.

Portugalskou Madeiru někdy označují jako květináč v Atlantiku. Převážně vlhký zelený ostrov plný kopců, terasovitých políček a zavlažovacích kanálů (celková délka levád dosahuje 2300 km) má uprostřed hory (nejvyšší Pico Ruivo 1862 m) a na krajích strmé útesy. Mohl bych ji nazvat také zemí s červenou půdou, kdyby to nepřipomínalo neblaze proslulou misi majora Hradce z 30 případů. Tady by se zemědělství kolektivizovalo věru těžko.

Pokud rádi cestujete za koupáním v moři nebo nočním životem, Madeira asi nebude pro vás. Milujete-li však ostrovy, kde se během chvíle dostanete z jakoby anglického větrného pobřeží do jakoby karibského flóry, přičemž vám nebudou stát za zadkem autobusy s masami turistů, půjčte si aspoň na týden auto a objevujte Madeiru. Ještě není pozdě. I když za pět let se tu změnilo mnohé.

Většina fotek už je na Flickru, připojuji pár praktických rad...

• Charterové lety z Prahy u nás zajišťuje Snail Travel. Včasná rezervace u Austrian Airlines z Vídně však nestojí o moc víc, tedy okolo 10 tis. Kč.
  
• Ochutnávejte místní speciality, především ryby. Nejznámější je espada, nevzhledná hnusná černá ryba (než se vytáhne, je prý krásně stříbrná a bez vypoulených očí), která žije ve velkých hloubkách pouze zde a u japonských břehů. Má bílé měkké maso a obalená v těstíčku s banánem je vynikající.
  
• Vyhledávané jsou též sádky pstruhů ve vesničce Ribeiro Frio. Cestou z nejvyššího vrcholu si je dejte v údolí ve Victor's Bar.
  
• Espadu si nepleťte s estapadou. To je hovězí špíz na vavřínové větvi - další místní specialita. A samozřejmě víno. Nemusí být jen sladké, zkuste sercial.
  

Doporučuji zápisky na webu Romana Garby (pravděpodobně ten nás před 5 lety přesvědčil k první návštěvě) a madeira.rovnou.cz. Tipy na místa někdy příště.