Horký jak vzpomínka

František Kostlán mi v pátek připomněl, že to jsou už tři roky, co na rakovinu zemřela Zuzana Navarová. V posledních letech života jste za jejím jménem mohli číst d.T., což odkazovalo na vyvdané příjmení de Tejada. Podle Ivana Gutiérreze, se kterým založila skupinu Koa, je možné, že hlavním důvodem sňatku bylo pomoci manželovi emigrovat z Kuby.

A tak jsem přes víkend zalistoval v domácí fonotéce a vrátil se k době, kdy jsem poslouchal Nerez i Koa. Stále horké jsou vzpomínky na lidi, kteří se mi vybavili. Jak opravdová se mi ta doba zpětně jeví v porovnání s tím, co vidím dnes okolo sebe. A sakra, říkám si, to už je krůček k tomu, abych zvedl stařecky prst a vyčetl současnosti, že už není to, co bývala.

Tohle zpívá v písni A Deus na svém posledním albu Barvy všecky...

Zachraň mě, zachraň mě
v poutech, ne v bolesti
zachraň mě, zachraň mě
v Bohu, ne v neřesti
Miluj mě, miluj mě
ať je mi do pláče
Miluj mě, miluj mě
rychlostí tryskáče

Rezavý kamínka
horký jak vzpomínka
hřejou si pro sebe
a já chci do nebe

Citát pro dnešní den:

Od Petra Kalandry se mi dostalo prosté informace, že mám „dobrý kozy“. Tehdy mě jeho sdělení pohoršilo, dnes mě rozveseluje.
/ze seriálu Miláčkové Zuzany Navarové v Neonu č.7 o vzpomínkách na Marsyas/