Nečeká Klause Alpský atentát?

O politice tu chci psát jen výjimečně a Vánoce na to nejsou ideální čas. Jenže právě teď mi to nedá.

Na multiblogu Aktuálně stojí za pravidelné čtení z těch desítek celebrit a politiků jen pár. Námatkou Jan Bubeník, Ivan Medek (je to výborný nápad využít pro jeho nezapomenutelný hlas ze "štvavé vysílačky" audioblog), Martin Krafl, Karel Hvížďala, Pavel Kohout nebo Edvard Kožušník. A také Jan Štern, který úvodem prosince připomněl 10. výročí tzv. Sarajevského atentátu. Tato vítězem zvolená nálepka dosud úspěšně maskuje pravou podstatu případu, jehož "forma je vydávána za podstatu, přičemž sama podstata se s uplynulým časem prostě vytratila."

"Tehdy Jan Ruml s Ivanem Pilipem vyzvali Václava Klause k resignaci, protože měli už dost toho, jak se vedení ODS snaží vyhýbat odpovědnosti za korupční skandály. Chtěli, aby vedení strany uvedené kauzy důsledně vyšetřilo a aby vyvodilo personální a systémová opatření, aby se tomu pro příště zabránilo.
...
Dnes už nikdo netuší a ani nikoho nezajímá, že v ODS proběhl první a zřejmě i poslední boj o to, zda se politika bude provozovat čistě a bez korupce. Byť se to dnes, kdy drtivá většina lidí je v politice proto, aby z toho „něco“ měla (vliv, funkce, provize, zakázky, moc), zdá divné, tak jistá politická garnitura tu před deseti lety svedla a prohrála boj o čistotu politiky s těmi, kdo za špatnou korupci považují jen tu, na kterou se přijde."

Ano, Švejnar jako možný prezident může někomu připadat málo charismatický a výrazný. Konečně je to však kandidát, za kterého bychom se v čele státu nemuseli stydět a který může Klause vyprovodit z vrcholné politiky do zaslouženého důchodu, kde možná dokáže svým vnoučatům nějakou tu chybu přiznat. Pokud si tedy Klaus místo veřejné debaty se Švejnarem nezajede zalyžovat třeba do Alp.