Sto knih, které byste si měli přečíst

aKB se v příloze posledního Inside pustil do odvážného kousku, který se mu více než povedl. Výsledky ankety na téma, co mají čtenáři jeho měsíčníku právě rozečteno a které jsou jejich tři životní nej, doplnil o vlastní stovku pečlivě vybraných knih, které by vzdělaný člověk měl znát. Škoda, že se k tomu dostanou jen předplatitelé. 12000 Kč za rok je už dost na to, abyste si jej objednali kvůli jedné příloze, a jen to jedno číslo, byť za tisícovku, v trafice nekoupíte.

Těšil jsem se, až to vyjde, abych zjistil, jaké knihy jsem při výběru pominul, a abych se nechal inspirovat těmi, na jejichž výběr dám. Poctivě připravených více než 20 stran předčilo moje očekávání. Co si sem tedy poznačím, abych si co nejdříve pořídil?

V té pestré stovce lze najít věci notoricky známé (třebas se ně stále necítíte), ale i takové, u nichž si připadáte jako blbec, že jste o ně ještě nezavadil. V mém případě jsou to George Orwell: Uvnitř velryby a Douglas Coupland: Generace X. Do kategorie zábavy jsou zařazeny Robert Harris: Vaterland a Robert Henlein: Hvězdná pěchota, patřil by sem i tip OB na Devět měst Thorntona Wildera.

Klasická ruská literatura byla tou nejpříjemnější částí školních hodin ruštiny. A nejen proto, že Puškin se probíral na začátku, který se obvykle pamatuje nejlépe. Na druhé straně naše generace přirozeně inklinovala spíše k anglosaskému světu a tak můžu být u ruské klasiky po právu nazván ignorantem. Chtěl bych si někdy najít čas aspoň na Dostojevského Zločin a trest a především na Bulgakova Mistra a Markétku.

Další pomyslnou kategorií jsou knihy, o kterých jste už někdy se zájmem slyšeli/četli, ale prostě se ještě nepřehouply přes tu hranici "jdu na to". Inspirativní i pro moji práci jsou rozhodně Malcolm Gladwell: Bod zlomu, James Surowiecki: The Wisdom of Crowds a S. Levitt, S. Dubner: Freakonomics. Ty další dvě jsou o minulosti a budoucnosti lidstva, resp. genetice, což dost souvisí s oborem, do kterého jsem si před třemi lety troufnul trochu fušovat, ale o kterém vím stále děsivě málo. Jared Diamond: Třetí šimpanz a Matt Ridley: Genom.

Na závěr pak nostalgická vzpomínka. Byl jsem zvědav, která knížka mě v seznamu překvapí ve smyslu, že jsem na ni při výběru těch tří nej skoro zapomněl, a přitom jak moc si ji cení i jiní. Svět podle Garpa Johna Irvinga jsem četl ve svých 16-17 letech, takže předpokládám, že mi uniklo mnohé, ale přesto si dobře vzpomínám, jaký význam pro mě vedle Updikova Králíka tenkrát měla. Možná je čas zkusit ji znovu.

Mimochodem co máte právě rozečteno a které tři knihy byly pro vás těmi, na které se nedá zapomenout?

Citát pro dnešní den:

Medvídek Pú - moje nejoblíbenější dětská kniha, Když jsem ji dostal, tak jsem ji četl furt dokola a moje děti požadovaly alespoň jednou týdně Kolčavici a Kolasici. /Eduard Kučera/