Nahoru a dolů

Procházím zpětně svoje posty a zkouším si představit, jak tyhle střípky mohou působit na někoho zvenčí. Cesty, filmy, web recese, ... Dost jednostranný obrázek posledních měsíců. Že byste chtěli mít moje starosti? Nechtějte :)

Asi bych neuměl psát deník. Popisovat každodenní banality, které převažují (a tím pomáhají vyniknout tomu ostatnímu, co nám dává sílu se jimi zabývat). A nebo sdílet nejosobnější intimity, které by tím ztratily kus svého významu.

Nechce se mi psát o hodinách strávených v čekárně u zubařky a na jejím křesle. O kopě nezáživné administrativní práce spojené s ukončením dvou projektů. Její resty mě už pronásledují týdny a nemohu si dovolit je dále odsouvat. Prostě se mi nechce ty negativní emoce, kterých se zbavujeme v reálu, si ještě tady připomínat.

Ztrácím tím možnost mít blog alespoň částečně reportážní. Vede to spíše k hodnocení událostí a vjemů z odstupu. V podstatě jsem se k tomu odsoudil už tím, co chci mít u každého postu na konci. To málokdy přijde z první vody.

A tak píšu-li o hře barev, je to možná právě v den Šedi, a naopak temně modro mezi řádky může vyvěrat až, když na obzoru svítá. Nahoru a dolů s fázovým posunem, přirozený rytmus běhu života.

Citát všedního dne

Events in the past may be roughly divided into those which probably never happened and those which do not matter. / William Ralph Inge /