Matchpoint multiplexů

Už jsem se tu svěřil, že mám rád Woodyho Allena a tenis. Londýn o nic méně a tak je logické, že jsem si nemohl nechat ujít Matchpoint (v české distribuci Hra osudu).

První Allenův film natočený v Evropě a jeden z mála, kde nehraje jednu z postav. Nebýt tradičního stylu titulků, možná bych ani nepoznal, že je od něho. Pramení mé rozpaky jen z toho, že od Allena už podvědomě čekám jeho obvyklý styl? A nebo je to film opravdu nevyrovnaný, uprostřed nudný (záměrně, aby ukázal koncentrovanou nudu hlavního hrdiny?), který lavíruje mezi žánry, aby nám jen připomněl, že láska a válka neberou ohled na morální zásady a že malé náhody mají zásadnější vliv na náš osud, než jsme si ochotni připustit?

Film jsem viděl v poloprázdné Lucerně, v kině mého dětství. Kromě ní už zůstaly v Brně z tradičních kin jen Art (doporučuji skvělé úvodníky klubového měsíčníku) a Scala. Svratka skončila k poslednímu srpnu (střihla si na závěr Libertina). Nezvratitelné vítězství multiplexů, popcornu a coly? A nebo jen postup do finále?

Možná budeme brzy svědky změny paradigmatu spojené s poklesem zájmu o hromadný zážitek z filmu (nikoli ze soukromí s milovaným partnerem) v anonymní tmě Kina a s přechodem k větší svobodě volby obsahu a maximálnímu pohodlí s pár přáteli u internetové televize.

Citát pro dnešní den:

It's not that I'm afraid to die, I just don't want to be there when it happens. / Woody Allen /