Rok s novou televizí

Před necelým rokem jsem se tu svěřoval s úvahou nad koupí LED televize. Vyhrál to nakonec Philips (47PFL6687), ale jeho vítězství se moc neslavilo. Dokonce bych to označil za nejhorší rodinnou koupi posledních let. Jenže je ve hvězdách, zda bysme byli s jinou spokojenější.

K obrazu výhrady nemám. Je opravdu kvalitní a na dvojnásobnou uhlopříčku jsme si zvykli rychle. Bez problémů je i přehrávání z flešky, nahrávání na externí disk, které lze naplánovat až 8 dnů předem, nebo pozastavené vysílání, když je potřeba si odskočit nebo vyřídit telefonát a nechcete přijít o vyvrcholení napínavé scény.

Ovládání a reakční doba jsou však šílené (jednoznačně horší než u té předchozí, staré 20 let). V některých menu nefunguje přechod mezi první a poslední položkou a struktura jejich labyrintu připomíná začátky PC éry. Ovladač je navržen tak šikovně, že jsme se za celou dobu nenaučili jej brát do ruky tou správnou stranou.

Streaming a zrcadlení s iVěcmi v zásadě funguje, ale na domácí wifi v tom není moc spolehnutí (router je nahoře v mezonetu a dole u TV dosahujeme rychlosti jen asi 20MB, tedy třetiny toho, co má modem rozvést), takže dívat se přes iPad z vany je právě tak na hranici výpadku. Rozhraní pro webový prohlížeč je bez kurzoru spíš pro legraci a sportovní přenosy na webu stejně vyžadují flash nebo stáhnutí kodeku. Nezbytností je tedy zatím notebook spojený via HDMI.

Už po třech měsících nám odešla systémová jednotka a raději se neptejte, co nám Datart mezitím zapůjčil. Nejhorší martýrium ovšem skončilo teprve před pár měsíci.

Kanály vybrané do oblíbených se totiž za necelý den po resetu začaly opakovaně duplikovat, takže časem tam byla většina z nich 5-10x. Tím bylo prakticky nemožné přepínat kanály tlačítky CH+ a CH- a jedinou možností (pokud si člověk nepamatoval čísla) tak zůstal průvodce/guide, kde byl v seznamu každý vybraný kanál pouze jednou. Philipsu trvalo půl roku, než tuto chybu opravil updatem.

Po roce s novou TV vidím domácí řešení jasněji. Apple do výroby televize, jak ji dnes chápeme, asi nepůjde. Na to je drahá obrazovka málo obrátkové zboží a tohle výrobní know-how jim ještě chybí. Ovšem veškerá TV inteligence - příjem, přenos a záznam obrazu, tedy konektivita k dalším zařízením, ovládání - tady se můžou všichni výrobci od počítačového průmyslu učit. Jsem tedy zvědav, co přinese nová generace Apple TV. Výhodou zvolené značky může být, že ovocnáři se s Philips docela kamarádí.
...Čti dál...

Tiskneme fotky z mobilu

Tomáše Tesaře, asi největšího propagátora focení iPhonem u nás, nadchla aplikace Printic, s níž si můžete na pár kliknutí objednat na jakékoli místo na světě kvalitní tisky vašich fotografií v mobilu. Já vyzkoušel i jejich konkurenci (kupodivu také francouzskou) - Polagram Plus a tak se podělím o malé srovnání výstupů a cen.

Printic neúčtuje poštovné, ale cena každé fotky (min. objednávka jsou tři) v polaroidím formátu 8×10 cm je vyšší - 0.79 €. Jedna fotka u Polagramu vyjde jen na 0.35 €, ale k tomu si připočítá poštovné (do ČR to byly 2€).

Od pěti fotek se tedy už vyplatí Polagram. Zvlášť pokud místo polaroid formátu (ten umí taky) dáte přednost většímu rozměru (10x13 nebo 10x10 cm bez okrajů) a matu. Fotky z Printic jsou v lesku, jinak se obě služby (kvalita tisku, balení, rychlost doručení, platba kartou nebo přes PayPal) příliš neliší.

Jako třetí pro srovnání se nabízí i česká aplikace Capturio z Brna, ale cenově Polagram nepřebije - 0.64 až 0.89 € za fotku podle jejich množství, poštovné zdarma. Škoda, ty ceny jsou totiž na opakované používání stále dost vysoko a po prvotním wow pocitu začnete více počítat.

Pokud chcete na večírku někoho ohromit tím, že mu přímo z mobilu pár kliky necháte poslat několik málo momentek, stovka za tu legraci možná stojí. Jestliže ale potřebujete nechat si vytisknout jednou za čas větší množství fotek, vyplatí se strávit pár minut navíc s web formulářem objednávky např. u Fotolabu s cenou několikanásobně menší (tj. pod 4 Kč za fotku).

Nevypadá to sice tak cool, ale na nižších nákladech jste už u desáté fotky a pokud máte navíc jejich obchod pár set metrů od domu jako já, nepotřebujete ani zasílání poštou, čímž cena radikálně klesne. Takže vlastně zbývá počkat na jediné - až Fotolab a jemu podobní uvidí mezeru na trhu a nechají si udělat aplikaci pro smartfouny.
...Čti dál...

Všichni prezidentovi muži a ženy II

Než budeme pokračovat horní polovinou mého žebříčku, bylo by dobré vyložit si kritéria hodnocení, resp. jakého prezidenta bych si přál. Nechci úředníka a kladeče věnců, Gašparovič budiž odstrašujícím příkladem. Chci moudrého státníka, jehož hlavní role vidím dvě.

Vnitropoliticky by měl být morální autoritou a obhájcem hodnot, které tu prosazoval Václav Havel. Čeká ho/ji nelehký úkol vrátit nám víru a naději ve spravedlnost a smysluplnost konání pro tuto zemi, jejíž stát by už neměl být naším nepřítelem. Rád bych, aby pod naší vlajkou už neseděl cynik bez vize opovrhující etickými principy, kterého si civilizovaný svět ani neváží.

Čím se dostáváme ke druhé roli. Prezident by měl také být důstojným reprezentatem státu v zahraničí. Diplomatem, který dokáže prosadit naše zájmy a domluvit se na těch společných v rámci EU. Široce respektovanou osobností, která pomůže tam, kam nedosáhne vládní exekutiva.

Kdo nám tedy zbývá?

Táňa Fischerová
Tady je popis ze všech nejtěžší. Vážím si jí, ale nedokážu si představit, jak v tvrdých mezinárodních jednáních hájí ekonomické zájmy státu a rozhoduje se pod tlakem. Myslím, že by se pro ni lépe hodila role ombudsmana nebo podobného úřadu.

Jiří Dienstbier
Jednoznačně nejsympatičtější politik ČSSD, premiérská naděje této strany. Proč se proboha rozhodl ve svém věku mířit takhle vysoko před tím, než něco pořádného v politice dokázal? Jestliže se nedokáže prosadit na pražském magistrátu a distancovat se od populistických hesel svého předsedy, co chce hrát o ligu výš? V testu KohoVolit.eu nejméně shody.

Přemysl Sobotka
V testu KohoVolit mi překvapivě vyšel jako nejbližší mým názorům. Jenže prezident se nevolí podle algoritmu. Jeden z těch mála slušných a rozumných v ODS. Jenže co za poslední léta udělal pro nápravu poměrů ve straně nebo ve vrcholné politice jako místopředseda Senátu? Jeho podbízívá hesla ve stylu naše koruna, naše svrchovanost, naše pravidla jsou mi protivná.

Vladimír Dlouhý
Vždy jsem ho považoval za jednoho z nejlepších politiků od roku 1989. Vzdělaný, pracovitý, slušný, s cennými kontakty po světě, nevydíratelný. Nesouhlasím s jeho odsuzováním za odměny brigádníkům při sbírání podpisů. Tohle není úplatek za volební hlasy, ale legitimní způsob používaný i jinými v zahraničních kampaních. K čemu při sběru neověřených podpisů u nás vede, je druhá věc. Černou kaňkou je ovšem minulost s rudou knížkou a jsou-li lepší kandidáti bez tohoto handicapu, dávám rozhodně přednost mít prezidenta nepošpiněného komunistickou minulostí.

Zuzana Roithová
Odvážná a zkušená politička s kontakty v evropském parlamentu, která mě už před 10 lety při osobním setkání překvapila svou orientací v agendě informační společnosti. Moudrá, slušná a energická žena se silnou vůlí dokázala, že umí v životě překonávat osudové překážky. Myslím, že by do české politiky vnesla přesně to, co potřebuje. Docela by se mi líbilo mít na Hradě ženu, ale průzkumy preferencí jí bohužel moc šancí nedávají.

Karel Schwarzenberg
Na funkci prezidenta se hodí mnohem víc než na předsedu politické strany. To už jsem říkal při vzniku TOP09. Má předpoklady pro obě prezidentské role a hlavně - svoje schopnosti a morální zásady už v minulosti prokázal. Jako bývalý Havlův kancléř by mohl i symbolicky navázat na éru, kdy se vláda věcí našich zpět navracela.


Kdyby vyhrál kdokoli z těchto šesti, nedopadla by první přímá volba úplně špatně. Pokud by uspěl někdo z posledních dvou, dopadla by přímo skvěle. To by se ovšem musely spojit síly a nedrobit podporu voličů, kteří vidí dál než na zítřejší nákup v Lídlu.

Rozhodněte uvážlivě a mějte na paměti, že v těchto volbách nestačí dosáhnout na nějaké percentuální minimum. Pokud se chcete vyhnout vězňově dilematu mezi Zemanem a Fischerem, volte někoho, kdo má šanci dostat se místo jednoho z nich do druhého kola.
...Čti dál...

Všichni prezidentovi muži a ženy

Jiří Hlavenka byl rychlejší, ale když už jsem si to v hlavě před měsícem nachystal, tak se o to taky podělím. Moc se lišit nebudeme, a když, tak spíš důvody. Jak tedy vypadá můj žebříček prezidentských kandidátů od posledního místa? Včetně těch, kteří už jsou ze hry.

Karel Randák a Ladislav Jakl
Začneme velmi nesourodou dvojicí, která se ani nekvalifikovala. A podle mého názoru s tím ani nepočítala. Ohlášení kandidatury bylo jen mediální hrou a příležitostí ke zviditelnění. V prvém případě chvályhodné činnosti protikorupčního fondu, ve druhém případě trapného exota, který tuší, že jeho šplechty brzy nebudou mít váhu hradního stolce.

Jana Bobošíková
Nebezpečně chytrá a (všeho) schopná kariéristka jdoucí přes mrtvoly. Psychopatický typ osobnosti bez morálních skrupulí, v tomto nejpodobnější Klausovi. Pokud se máme u nás obávat fašismu, pak odtud.

Miloš Zeman
Spolustrůjce opoziční smlouvy. Proponent ruského vlivu a zručný manipulátor, který se pokusil křivým obviněním zlikvidovat stranickou rivalku. Nebo se už zapomnělo na Buzkovou a kauzu Olovo? Se Šloufem v zádech a s Klausovou podporou (výměnou za ponechání části politického vlivu) bychom si na Hradě moc nepolepšili.

Tomio Okamura
K tomuto úsměvnému produktu masmédií už bylo sepsáno tolik, že není moc co dodat. Populista par excelence. Křeslo senátora, které bylo příležitostí ukázat politické schopnosti, mu nestačilo a tak se z univerzálního glosátora postupně stává bulvárním bavičem. Je vidět, jak nejen moc, ale i nezasloužená popularita, korumpuje.

Vladimír Franz
Bizarnost prezidentské volby. Zajímavý a vzdělaný muž, který neodolal studentské recesi a vábení moci. Moje výhrady k jeho volbě už vysvětlil v Respektu Erik Tabery zde a zde. Podobně úsměvná by pro mě byla kandidatura Jágra nebo Gotta (jako že se jich možná ještě dočkáme).

Jan Fischer
Další s neukojenými ambicemi, kterého shoda okolností vynesla na světla ramp - a on neodolal vábničce slávy. Ex-komunista a prostoduchý pantáta, který doufá, že mu pár frází ptydepe postačí k zastávání role státníka. Mohl být zkušeným odborníkem na svém místě při řízení např. Eurostatu. Místo toho si řeže ostudu a mrhá svým kreditem. Nebezpečný proto, že se v případě úspěchu stane vydíratelnou loutkou v rukou zkušených politických harcovníků.

Pokračování zítra.
...Čti dál...

Nepohodlná přání

Chci vás obtěžovat. Nesnáším totiž pocit, že bych musel posílat neškodná, formální blahopřání, přikázaná rutinou kalendáře. Dokonce mi lichotí představa, že mé blahopřání někdo odmítne jako nežádoucí.

Takhle začíná provokativní přání, které byste v laskavé době Vánoc a hlazení po srsti možná nečekali.

Napsal je před lety biskup Antonio Bello a o letošní štedrovečerní půlnoci z něj četl farář nádherného dřevěného kostela Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích. Bylo to poprvé, kdy jsem při mši slyšel na kůru kytary místo varhan, kdy jsem zažil půlnoční křest zakončený potleskem a kdy se farář osobně loučil s každým ze tří stovek návštěvníků stiskem ruky.

Do kostela chodím raději sám a nepotřebuji k tomu rituály pospolitosti. Po loňské půlnoční v Brně a podobném zážitku ne dlouho před tím na vesnici jsem už začínal pochybovat, zda se mi někdy poštěstí vyslechnout si inspirativní kázání, které by s člověkem hnulo a aspoň vzdáleně se podobalo přístupu kněze nebo rabína z Keeping the faith.

Tentokrát jsem odcházel příjemně překvapený a nabitý. Pořádné kázání by totiž mělo být jako pořádná knížka. Ta - slovy Egona Bondyho - není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku. A nebo se aspoň nad sebou zamyslet.
...Čti dál...

Prezident svědomí

Dokud Václav Havel žil, cítil jsem se ve světě bezpečnější. Byl pro mě jistou zárukou morálního běhu světa, a to ať byl ve funkci presidenta nebo poté, kdy z Hradu odešel.

Plně jsem Janu Šternovi loni rozuměl. Jako by nahoře bylo najednou o anděla méně. Zní to hrozně banálně, ale díky takovým lidem se i my ostatní stáváme lepšími. Nebo se o to aspoň snažíme.

Lidem ze všeho nejvíc chybí to, že na Hradčanech nesedí člověk, který by stále říkal, že se nemá krást. Ne že by třeba nekradli nebo přestali krást, ale potřebovali z těch Hradčan slyšet, že krást se nemá.

Ze všech nekrologů a komentářů po Havlově smrti bych vybral ten od Jana Lipolda, jehož texty stojí stále za pozornost.

Standarta má vlát a morálku má někdo kázat. Naše svědomí musí dohnat náš rozum, jinak jsme ztraceni.

Když jsem hned následující ráno po zvolení Havlova nástupce na hrad odlétal na týden za teplem (ó jak byl osud milosrdný), bylo mi hodně trpko. Z toho, že parlament mé vlasti si zvolil člověka, jehož principy jsou v přímém rozporu s tím, co Havel vyznával.

Jak falešně a prázdně teď znějí Klausova slova na loňském pohřbu. Ne, nezměnil se. Malorysý ješita, který dál devalvuje zbytek svého kreditu z těch dávných dob.

"Mrzí mne, že vám šlapu po ideálech, nemáte je mít tak nízké," píše Tomáš Sedláček v zamyšlení nad těmi, co si utahují z Havlova nejznámějšího hesla.

K tomu, aby člověk dokázal zesměšňovat pravdu a lásku, musí být profesionálním cynikem. Komunistický režim nechtěl víru či zapálení, chtěl cynické lidi, kteří zopakují cokoli - aniž by tomu věřili nebo se proti tomu bouřili. S takovými se totiž manipuluje nejlépe. Profesionální cynismus je ideologií bez víry.
...Čti dál...

Svědek na Instagramu

Letošní podzim jsem do značné míry zasvětil broušení a výměně pil, zkoušení nových nářadí a vůbec úklidu digitálního ponku. Konečně jsem začal smysluplněji používat Dropbox a Evernote, vytvořil své první plátno v Prezi a videosestřih v Pinnacle, do jablečného vybavení přibyl iPad a do běžného používání pár nových aplikací. O Wunderlistu už byla řeč, časem tu proberu další. Dnes ale spíš nepracovně - k fotovášni.

Flickr má tady na Svědkovi svůj vlastní štítek a ačkoli se k němu Yahoo chová macešsky - ke Google Picasa prý odchází stále více fotografů - na sdílení fotek ze zrcadlovky mu zůstávám věrný.

Pro focení mobilem mě už dávno nadchnul Hipstamatic - věrný druh na cestách do křivolakých uliček lomografie. Na sdílení momentek v síti se nabízí hit dnešní doby - Instagram. Pro někoho kurvítko (však kdo tvrdí, že je nutné si každou fotku nechat automaticky "vylepšit"?), pro jiné dobrý nápad, jak přenést flickrovský princip sociální fotosítě do mobilního prostředí.

V čem vidím hlavní rozdíly oproti Flickru? V prvé řadě ve kvalitě fotek a jejich aktuálnosti. Vyhledáním podle klíčového slova vztaženého např. k místu uvidím fotky výsostně aktuální, na nichž poznám, co se zde dělo ještě před pár minutami. Tohle na Flickru čekat nelze (přestože i pro něj existují aplikace na okamžitý upload fotky z mobilu).

Odvrácenou stranou téže mince je kvalita. Instagram je ještě dost nová síť a opravdu dobří fotografové ji zatím využívají jen málo. Chvíli tedy trvá, než si mezi balastem opilých momentek objevíte démanty a svoje oblíbence. Pro začátek doporučuji @koci, @vutheara, @mr007, @macenzo, @acedialacrimosa, z domácích pak třeba @alisczech, @milosklapal nebo @sylvaf.

Pro své intuitivní ovládání by mohl být Instagram vzorem jiným aplikacím. Uvítal bych snad jen možnost organizovat fotky do alb a podporu skupin, což by mohlo pomoci najít spřízněné duše přes žánry a témata. Moje fotosvědectví můžete sledovat i na webu, od instagramistů mě potěší doporučení na jejich oblíbence v komentářích.
...Čti dál...

S iPhonem za vínem

Pijete často víno? Láká vás vyměňovat si tipy na výjimečně zdařilé nebo odpudivé kousky, které jste koupili nebo objednali v restauraci, a občasná tvítnutí vám na to už nestačí? Chtěli byste si jednoduše zaznamenat, co jste kdy pili a jak vám to chutnalo? Rádi byste porovnávali svoje hodnocení s ostatními a dostávali tipy na vína, která chutnají těm, s nimiž máte podobný vkus?

Sociálních sítí pro vínomilce s podporou chytrých mobilů je přehršel, ale jejich praktická použitelnost - aspoň ve srovnání s tím, co jsem si představoval - je prachbídná. Přitom by stačilo se inspirovat, co se týče uživatelského rozhraní, např. u Instagramu. Ano, pro vizuální paměť jsou důležité fotky vinět na lahvích, podle nichž se může víno automaticky zatřídit, abyste nemuseli ručně přepisovat vinařství, případně odrůdu.

Vivino
Zatím si nejvíc mých sympatií získalo Vivino stejnojmenné firmy z Kodaně. Jejích sídlo není bezpředmětné, americké aplikace se totiž orientují především na zámořský trh. Schopnost rozpoznat víno podle viněty je i v bezplatné verzi slušná (neznámé víno zatřídí ručně do 24h), obvykle stačí z nabídky několika možností tu správnou odklepnout. Víno s fotkou můžete vložit i později z knihovny obrázků, což není u všech aplikací samozřejmost.

O zařazeném víně hned vidíte na jedné obrazovce všechny potřebné informace o původu, k čemu se hodí, hodnocení ostatních i průměrnou známku a zařazení na škále LOW/MED/HIGH/TOP v rámci země, regionu, vinařství a odrůdy. Vivino vám ukazuje nejen aktuálně hodnocená vína uživatelů, které sledujete, ale i vína doporučená na základě podobnosti s vašimi favority. Data lze synchronizovat s počítačem nebo iPadem. Současnou velikost databáze a aktivitu sítě vidíte na homepage - půl milionu vín 500+ odrůd, 15000 vinařství ze 48 zemí, počet hodnocení se blíží milionu.

A čtyři další
Za hlavní konkurenty považuji dva. Americké Hello Vino je marketingově asi nejdotaženější aplikace s důrazem na vyhledávání a doporučování vín k vybranému jídlu, životní situaci apod. Chybí tu však možnost sledovat ostatní uživatele s podobným vkusem a každé rozpoznávání vína (dost nešikovně udělané) - i to neúspěšné při testu funkčnosti - je zpoplatněno (verze bez omezení je za €5 jako většina ostatních).

Corkbin, globální počin pražské firmy InMite, má k Vivino asi nejblíž. Plusem je příjemný intuitivní design a schopnost pro vložené víno vyhledat ceny v nejbližších (no, řekněme spíš zahraničních) obchodech pomocí Wine-Searcher. Rozpoznání vína podle viněty je výrazně pomalejší a nedomyšlené mi přijde to, že defaultně prozrazuje vaši polohu ostatním.

Grapeshare má asi nejpřátelštější uživatelské rozhraní, ale neumí víno rozpoznávat. Placená verze Snooth to sice umí, ale tahle aplikace je zaměřená spíš na propagaci vlastního průvodce víny (pro iPad zdarma) a na nákup v nejbližších obchodech s porovnáním cen. Vzhledem k tomu, že jediná dvě prodejní místa v zemi objevila v Pohořelicích a Velkých Pavlovicích, valného využití tady nevidím. Hloupé je, že sociální rozměr zajišťuje u řady aplikací diskusní fórum, nikoli sledování vybraných uživatelů a hodnocení vašich vín ostatními.

Přidáte se?
Na rozdíl od sociálních sítí pro sdílení např. fotek mají vinné zkušenosti a zájmy výrazně regionální charakter. Tahle hra vás pořádně chytne až tehdy, když si většinu vín v tajmlajně budete moci v okolí jednoduše koupit. A bohužel všechny zmíněné apky mají zatím směšný počet českých uživatelů. Dokladem budiž to, že s pouhými 13 zářezy na Vivino už pošilhávám po druhé desítce českého žebříčku. Proto volám - nenechte nás tam samotné a nechte si taky někdy nahlídnout pod otvírák!

Na domácím hřišti
V tomto ohledu by tedy mohl lépe uspokojit chutě ke sdílení slibně vypadající server Mojelahve.cz, nicméně tomu úplně chybí mobilní aplikace, která se prý chystá až na podzim. Tak se zatím můžeme komunitně bavit u Skleničky, na Jižním svahu a Vínografu nebo něco koupit ve Víno klubu, abych tedy jmenoval pár svých oblíbených míst. A nezapomeňte pozvat sousedy na předvánoční lahvinku.
...Čti dál...

Proč (ne)volit Zelené

Zelené jsem nevolil, ale jak jsem si tu už posteskl, bylo mi líto, že se nedostali místo VV do sněmovny. V marasmu ostatních možností jsou pro mě stále středovou alternativou, která by mohla dávat smysl. Když se s jejich podporou dostali do Senátu Wagnerová a Michálek, považoval jsem to za slibně nastoupený kurz před jejich sjezdem.

Ten sice potvrdil Liškův předsednický mandát, nicméně přivedl zpět Kuchtovou a levičáka Stropnického, čímž si strana rozhodně nezískala mých sympatií více ani za mák. Pro volitelnost Zelených však považuji za nejdůležitější tři věty z článku Matěje Hollana na jeho blogu:

"[Životní prostředí] je jediné, co mě z exponované politiky SZ zajímá. ... Pléduji však rozhodně za to, aby silný a schopný politik, který dominantně řeší globální oteplování, ochranu přírody, energetiku, byl v PSZ. Jinak mě nezajímáte".

Tohle krystalicky jasně formulované kritérium je, myslím, pro (ne)volbu zelených naprosto klíčové. Cítím to totiž přesně obráceně a myslím, že nejsem sám. Pokud mají být Zelení seriózní politickou alternativou, tak pro jejich liberální a vyvažující roli vůči mainstreamu orientovanému na ekonomický růst, nikoliv pro přivazování se u radaru nebo Temelína či kvůli dotacím na zateplování domů. Ochrana životního prostředí znamená pro mě nejen ochranu přírody, ale také kultury (především té živé) v nejširším slova smyslu.

Je to podobné jako u Pirátů. Nevadilo by mi, kdyby pár křesel získali. Za ten skandální zákaz jejich lego reklamy jsem jim to vlastně i přál. Ale dokud se nebudou profilovat i na jiných závažnějších tématech, než je copyright a zrušení poplatků z koupě záznamových médií, nepřekročí kvórum.

Zelení mají podporu slušného počtu veřejně známých osobností a i uvnitř svých řad jistě schopné lidi, kvůli kterým má smysl jejich praktickou politiku sledovat. Můj respekt má třeba Michal Berg, jehož kandidatura do předsednictva - pro Zelené bohužel - neuspěla.
...Čti dál...

Úkolovníky a seznamy

Nejsem GTD fanatik, ale bez nich se neobejdu. Ani ne tak pro menší jednoznačné úkoly s jasným termínem - na ty mi stačí nativní kalendářová iPhone aplikace.

Dlouho jsem však hledal něco vyhovujícího na komplexnější a vzdálenější úkoly, které nemají jasně daný termín. A tady mi nativní aplikace Připomínky přijde hodně odfláknutá. Díky tipu na Jablíčkáři si mě nedávno získal Wunderlist - dílo berlínské firmy, která před rokem získala investici přes 4M usd od jednoho ze zakladatelů Skype.

Její kouzlo tkví v jednoduchosti. Nežádám od tohoto nástroje nic víc, než mít možnost rychle přidat úkol do některého ze seznamů (odpovídajících např. projektům) a případně připojit předběžný termín nebo prioritní příznak. Ukazuje se, že je opravdu šikovnější si pořadí úkolů v seznamu ručně měnit, než řídit pořadí přes termíny.

O úroveň výš posouvá užitnou hodnotu synchronizace přes platformy Apple, Android i PC, a sdílení vybraného seznamu s dalšími uživateli. Bonbónek nakonec? Je zdarma.

O něco dřív mě ještě zaujala aplikace Buy me a pie pro běžné nakupování v supermarketu, ve které si nákupní seznam doma tvoříte z desítek předchystaných položek - v češtině! - barevně odlišených do skupin typu mléčné výrobky, sladkosti, maso apod. V obchodě pak stačí postupovat podle barev a jedním ťuknutím přesouvat nakoupené položky do vedlejšího seznamu těch vyřízených.

Základ je zdarma. Synchronizace přes cloud a sdílení (i více) seznamů pak za 2.69. Pikantní je fakt, že autoři tohoto dílka sídlí v ruském Uljanovsku, rodišti nechvalně proslulého Vladimíra Iljiče. U nás doma je tedy aplikace spíš známa pod názvem Leninův seznam.
...Čti dál...