Pinot noir sedmkrát jinak

O zážitky z minulé Ryzlink party jsem se podělil až skoro půl roku poté a na vzpomínku na letní ochutnávku mi to vychází až na nový rok. Ale nakonec proč ne? Alepoň to vede k předsevzetí tolik neotálet s tou další.

Tentokrát se sešly tři páry mlsných jazyků a dvě rakouské, jedna argentinská a čtyři domácí modré rulandy. Nastoupenou jednotku zříte níže.

Hodnotilo se stejně - tři body za první místo, dva za druhé a jeden za třetí. Už jsme se lépe připravili a lahve oblékli do papíru, aby byla zachována anonymita vzorků. Experiment opět ukázal, že ne vždy záleží na ceně. Zatímco některé drahé kousky uspěly, jiné vyloženě propadly.

Tak co myslíte, kdo se dostal na bednu? A máte některé z vín nebo vinařství v oblibě?
...Čti dál...

Kdo má určovat platy učitelů?

Byl jsem překvapen, kolika hlasům na sociálních sítích se nelíbilo, aby platy učitelů určoval místo tabulek ministerstva ředitel školy. Nemám vůbec potřebu se zastávat ministra Dobeše, ale nechápu, co je na tom špatně, a tak jsem se zeptal na Twitteru. Tady jsou tři reakce.

@orbman: Ředitel nemá prakticky žádnou motivaci oceňovat výkon/kvalitu, spíš přidá těm, co mu lezou do zadku a ubere těm, co ho kritizují.

@Xkostol: naprosta nekompetentnost drtive veciny reditelu?

@zacker77: Špatný dohled a slabá postižitelnost ředitelů by někde udělali své. Ale celkově asi pořád lepší než stávající systém

Když jsem byl začátkem 90. let jako jeden z nejmladších učitelů dlouhodobě nespokojen s výší svého platu, vedoucí katedry mi vždy vysvětloval, že částka na odměny, jejíž rozdělení je v jeho kompetenci, přichází z děkanátu stále menší a menší. A i kdyby nebyla, že převážnou většinu výše platu určují ministerské tabulky, které nezohledňují kvalitu práce, aktivitu ani extra dovednosti. Rozhodovaly jen odsloužené roky a tak mi prý nemohl dát víc, i když by chtěl.

S dalšími kolegy mladší generace jsme to tehdy považovali za přežitek socialismu a naprosté popření principu, že svobodu a odpovědnost motivovat a odměňovat má mít nejbližší nadřízený, který zná svůj tým nejlépe a je na výsledcích jeho práce také bezprostředně závislý, nikoli vzdálené centrum.

Chápu, že ne všichni ředitelé škol jsou ideální manažeři a někteří mohou upřednostňovat falešnou loajalitu a osobní prospěch. Podobně jako v jiných firmách a veřejných institucích. Ale necháme kvůli tomu rozhodovat úředníky, kteří místní situaci vůbec neznají? Opravdu si myslíte, že ministerské tabulky znamenají spravedlivější systém odměňování?

Nemusí přitom jít jen o učitele. Za nejpodstatnější považuji, že ti nespokojení se svým platem by měli šanci o něm jednat se svým šéfem a pokud se nedohodnou, odejít tam, kde je jiný ředitel potřebuje víc a ocení lépe. Myslel jsem si, že 22 let po listopadu je nejvyšší čas uplatňovat tuhle svobodu a odpovědnost i při řízení škol.

Pokud přistoupíme na to, že ředitelé (škol nebo jiných institucí) jsou z principu nekompetentní, je něco velmi shnilého v celém systému a smysl má spíš snaha o zásadnější změnu ve spolupráci s "příjemci výsledků" (ve školství tedy s rodiči), než spoléhání se na osvícenost ministerských úředníků.
...Čti dál...

Vůně knihy

Mezi předvánočními tipy na Kindly a iPady jsem někde zachytil, že jednou z motivací pro nákup e-knih má být vyhnutí se stresovým nákupům v knihkupectví. To mě zaujalo.

Knihkupectví jsou totiž pro mě - společně s kavárnami - oázou klidu, usebrání se, únikem od světa účelovosti a optimalizace užitkových funkcí. Fascinuje mě jejich atmosféra, světlo, šum a lidé, které tam potkávám. Až vouyersky mě zajímá, kdo čím listuje a jaké pasáže knih právě pročítá.

Tuším, že nepatřím k potenciálním zákazníkům e-booků. Neláká mě - aspoň zatím - vytáhnout čtečku v MHD ani si s iPadem lehnout do postele. Potřebuji slyšet šustot papíru a doslova cítit rozdíl od počítačového rychločtení na displeji. Je k tomu potřeba jiný rytmus a mentální nastavení.

Z listopadového intuitivního nákupu asi sedmi knížek mi na Vánoce ještě pár zbývá. Těším se, až k nim přivoním. Byla by škoda je zkonzumovat rychločtením na displeji.
...Čti dál...

Flickr bilanc

Chtělo to na Flickru víc než pět let a přes 800 fotek, aby se mi sešlo 100 tisíc návštěv. Ostatně co čekat od amatéra, který už dlouho nenašel klid ani vzít pořádně do ruky zrcadlovku?

Předchozí mozaika po 2 letech ukazuje výběr podle faktoru zajímavosti (letos by nebyla zase o tolik jiná), tyhle fotky jste si pro změnu nejčastěji ukládali mezi svoje oblíbené. Na první pohled dominuje vertikální směr. Opravdu přitahuje víc pozornosti a nebo mě jen nebaví fotit tak často vodorovné linie?

Žádné výrazné barvy, 4 fotky architektury, 4x zimní krajina. Ta rampouchová ukazuje pohled z okna hotelu Tanečnica na valašských Pustevnách, kolem strašidelného lesa vede cesta na Paprsek v Jeseníkách a mlhavé údolí patří do Val Gardeny v italských Dolomitech.

Turisticky vděčná místa v Římě, Barceloně a Karlových Varech pozná asi každý. To prostřední je na uhodnutí těžší - Santiniho ambit kostela Sv. Jana na Zelené hoře.
...Čti dál...

Šelmy a pelíšky

Jsou chvíle, kdy vyhledáváme nebezpečí a lovíme. Kdy nás ovládne pradávný instinkt předků se svými pudy a touhami noci. Nakrčíme hřbet, vytáhneme drápy a naše oči sledují s vášní jen jeden cíl.

A jsou chvíle, kdy hledáme pelíšky a chceme být hýčkáni. Kdy si libujeme tam, kde cítíme bezpečí a teplou náruč. Uvolníme napětí, zatáhneme drápy a dobrovolně se staneme bezbrannými a zranitelnými. Taková je i nová souputnice Gina alias Angie.

...Čti dál...

Elementární částice

V tomto prostoru, kterého se bojí, se lidské bytosti učí žít a umírat. To v jejich mentálním prostoru se rodí odloučení, opuštění a utrpení. K tomu se dá říct jen málo: milý slyší volání milované přes moře i hory, matka slyší volání svého dítěte. Láska poutá, a poutá navždycky. Konání dobra je spojením, konání zla rozpojením. Odloučení je druhým jménem zla, je rovněž druhým jménem lži. Ve skutečnosti existuje jen nádherná, nesmírná a vzájemná provázanost.

Žádnou z těch věcí, které mě obklopují nebo co jím, nejsem schopen vyrobit. Nejsem ani schopen pochopit proces jejich výroby. Kdyby se průmysl zastavil, kdyby inženýři a odborní technici zmizeli, nedokázal bych nijak zajistit, aby se vše znovu rozjelo. Mimo hospodářsko-průmyslový systém bych ani nevěděl, jak zajistit vlastní přežití. Zatímco jsem zcela závislý na okolní společnosti, sám jsem pro ni prakticky zbytečný. Jediné, co umím, je produkovat pochybné komentáře zastaralých kulturních objektů. Přesto mě platí a to docela dobře, výrazně nad průměr. Většina lidí kolem mě je na tom stejně.

Přijmout ideologii neustálé změny znamená přijmout, že život člověka se striktně omezuje na jeho individuální existenci a že minulé a budoucí generace nemají v jeho očích žádný význam.

Potřebě racionální jistoty nakonec Západ všechno obětoval: své náboženství, své štěstí, naděje i svůj život. Na tohle bude třeba pamatovat, až budeme chtít celkově posoudit západní civilizaci.

Všeobecný posměch, do něhož po desetiletích nesmyslného přeceňování náhle upadly filosofické spisy, nejenže zatím neuvolnil místo žádné nové filosofii, ale naopak vedl k celkové diskreditaci intelektuálů hlásících se ke společenským vědám; nevyhnutelným se stal vzestup vědců ve všech oblastech přírodních věd. Stejně jako ostatní členové společnosti ve skutečnosti důvěřovali jen vědě, která pro ně byla jediným a nevyvratitelným důkazem pravdivosti. Stejně jako ostatní věřili, že řešení jakéhokoli problému - včetně těch psychologických, sociologických a obecněji lidských - musí být výhradně technického rázu.

Není to tak úplně jejich chyba. Žili v těžkém světě, světě soutěžení a boje, marnosti a násilí, nežili v harmonickém světě. Na druhou stranu neudělali nic, čím by tento svět změnili, nikterak nepřispěli k jeho zlepšení.

Ambicí tohoto díla je vzdát čest onomu nešťastnému a odvážnému druhu, který nás zrodil. Trpícímu, podlému druhu, sotva se lišícímu od opice, který však v sobě nosil tolik vznešených snů. Zmučenému, protikladnému, individualistickému a hádavému, nezměrně egoistickému druhu, schopnému občas neslýchaných výbuchů násilí, který přesto nikdy nepřestal věřit v dobro a lásku.

V němčině zfilmovaný bestseller Michela Houellebecqa mě přiměl k listování předlohou. Za tu dobu mi úplně vypadlo z hlavy, kolik pasáží jsem si tenkrát podtrhal.
...Čti dál...

Pardubice

Byl jsem už několikrát v Londýně, Paříži nebo Bruselu, mnohokrát ve Vídni, Budapešti nebo Bratislavě, avšak z Pardubic jsem znal jen nádraží a Semtín, kam jsem jel kdysi navštívit spolužáka.

A zase jsem se musel zastydět, jak málo to znám u nás doma. Nepřijel jsem pro perník ani za hokejem, ale byl jsem u vytržení z útulného starého města a okolí Wernerova náměstí.

...

Těch pár chvil stačilo jen na to, abych poseděl na ulici před kavárnou Alibi a magickým průchodem pod domem z 16. století objevil náhodou restauraci Bazalka, kde jsem jedl svou asi nejlepší cibulačku a lívance.

...

Hned blok vedle je hlavní, Perštýnské, náměstí, které taky stojí za prohlídku, ale středem Pardubic pro mě zůstane kostel svatého Bartoloměje a zákoutí s říčkou, odrazy a stíny pár kroků od zahrádky v Bazalce.

...
Spoluautoři: iPhone4 a Hipstamatic
...Čti dál...

Slova, která jsem si přál napsat sám II

Jestliže budete pořád dělat to, co vždycky - vždycky dostanete jen to, co už jste měli.

Testem toho, že ve světě žijeme naplno, je schopnost mysli udržet dvě protikladné myšlenky, a přitom dál fungovat. Měli bychom být schopni vidět, že je všechno naprosto zoufalé, a současně se snažit to změnit.

Po téhle knížce jsem sáhl právě v době, kdy má kapitán Školka na českých pultech další - sestavenou speciálně pro české čtenáře. V této podobě v angličtině ani nevyjde. Přikoupil jsem k ní Szczygielovu Udělej si ráj a přečetl jí na jeden zátah. Ta se mi z hlavy jen tak neztratí.

V tichu knihkupectví jsem zase pozoroval ostatní návštěvníky - čím listují a jak se u toho tváří. Spiklenci písma a cizích světů.

Citáty pro dnešní den:

z knihy Roberta Fulghuma

...Čti dál...

Modré z nebe

Když se vyvede počasí a vlak přijede včas, stačí párkrát šlápnout do pedálů a hned se můžete na vlastní oči a nos přesvědčit, odkud se v sedmičkách bere ten lahodný mok. Pak ani nepotřebujete, aby se modré z nebe zhmotnilo.

A přece se stalo. Pálava je vděčný kraj a bycyklistům, kteří sjedou z hlavních cest, vydává nečekané poklady. Nad Pavlovem trůnící Dívčí hrad a nebo mnohem dostupnější Sirotčí hrádek. Nedaleko pod ním je nejlepší kavárna, co u nás znám.

...

Cafe Fara v Klentnici je odsvěcená, ale požehnaná. Od letoška má vinný sklípek a nabízí azyl čtyř designově vyladěných pokojů ve dřevě a velkorysé jednoduchosti. S pečlivostí a láskou tvůrce. A bez televize, protože výjimečnost si na hvězdičky hrát nemusí.

...

Cestou zpět přes Dolní Věstonice nás nevrlá obsluha v jedné restauraci u silnice přiměla se zvednout (nebývale rychlý konsensus v desíti) a na křižovatce se rozhlédnout po lepším. Jak moudré rozhodnutí! Jinak bysme asi neobjevili stylový Balloon penzion s dobrou kuchyní, hřištěm a makrošachy. Děkujeme, paní provozní, za vaši nelaskavost.
...Čti dál...

Taky se necháte ovládat hlasem?

Poznáte někdy už z přízvuku, odkud člověk pochází nebo co je jeho rodná řeč? Časem jsem se naučil těch několik výraznějších akcentů v angličtině identifikovat - většinou francouzštinu, němčinu, španělštinu, italštinu, polštinu, ruštinu.

Ostatní slovanské přízvuky mezi sebou ještě moc nerozeznám. Zvlášť ne ty, které neslyším často. Jako třeba srbštinu. A tak jsem překvapením zbystřil sluch, když jsem na jednom mezinárodním setkání uslyšel promluvit postaršího distinguovaného manažera nadnárodní firmy, jehož hlas jako by někdo vystřihl ze známého filmu.

Když mluvil, nemohl jsem se vůbec soustředit na to, co říká. Jen jsem usilovně hledal v paměti tu filmovou postavu. A přišel jsem na to. Byl to majitel obchodu s převleky, kde si Tom Cruise ve filmu Eyes Wide Shut půjčoval masku pro účast na rituálním obřadu.

Spojení hlasu s postavou z filmu jsem se nedokázal zbavit po celý zbytek akce, čímž značně utrpěl respekt onoho muže. Dejme si pozor na svůj přízvuk. Kdo ví, koho tím připomínáme.
...Čti dál...