4000/300

Flickr používám aktivně od konce loňského července. Považuji jej pro sebe za nejužitečnější socioware službu s nejlépe navrženým rozhraním. Zatím jedinou, kde jsem ochoten si zaplatit profi verzi (za pětistovku ročně rozhodně stojí).

Na dnešek připadá malé milé výročí. Homepage mých 300 fotek se přehoupla přes 4000 zobrazení. Děkuju všem, kteří věnovali čas pochvalným i kritickým komentářům. A především těm, kteří mi na svých fotkách ukazují, co ještě vyzkoušet.

Vím, ty počty nejsou žádný zázrak. Proto popíjím místo Chateauneuf du Pape jen loňský Cabernet Sauvignon z francouzského Montrealu.

Foto pro dnešní den:

Statisticky nejzajímavější pětadvacítka. Jak je vidět, táhnou především portréty.

...Čti dál...

Co se mi právě honí hlavou

1. Zatímco stále častěji narážím na články a odkazy na Second Life, Facebook a Twitter, můj skutečný život (neboli erelko) je tak naplněný, že nemám čas ani pořádně fotit a být si svědkem. Opravdu mě neláká, abych se jako spanilý nebo drsný avatar v eselku seznámil s virtuální krasavicí, abychom si společně zařídili virtuální byt, kde spolu budeme sledovat film, oba fyzicky na opačných koncích zeměkoule, města nebo ulice. A nebo by vás zajímalo, co mi teď právě spadlo ze stolu a odkud jsem se před chvílí vrátil?

Ale na druhou stranu - když jsem měl jindy více času a chuti blogovat - znamená to, že můj reálný život nebyl dostatečně plnohodnotný a proto jsme potřeboval únik do virtuálního světa internetu?

2. Mám zase nějak moc práce, sotva se stačím nadechovat nad hladinou. Zatímco první dvě třetiny roku byly v historii posledních let neobvykle oddechové - až mě to někdy zaskočilo (zdá se, že nedostatek stresu může být pro navyklé tělo a ducha stejně nezdravý jako jeho přemíra), poslední týdny se nápor úkolů z několika projektů kumuluje až příliš. Pokračuje hledání zlaté střední cesty.

3a. Návštěva zubařky, narozeniny s poníkem, zimní obutí pro auto a svoje nohy, Invex, skladování většího množství vína, Katalánci.

3b. Opravdu? Nemyslím teď náhodou na něco úplně jiného, o čem tu jen nechci veřejně psát? Nestylizuji se do někoho, kdo nejsem? Má ještě tento blog stejný smysl jako v době, kdy jsem ho začal psát?

Citát pro dnešní den:

Proč podle vás vaše knihy lidé čtou? Protože v nich nacházejí příběhy, které jim chybějí v jejich vlastních životech?
To asi ne, protože potom by byli nejlepšími čtenáři nezaměstnaní, kterým čas ubíhá díky televizní obrazovce nebo postávání na rohu ulice a čekání na dobrou duši, která jim pomůže několika groši na vodku. Takoví lidé spíš nečtou. Myslím, že u lidí, kteří čtou, se toho v životě děje celkem hodně, jenomže chtějí, aby se toho dělo ještě více... Proto čtou knihy. /Rozhovor s Andrzejem Stasiukem/

...Čti dál...

Baronem ze Žebětína

Mám ohořelý pramen vlasů a hlavu plnou hlíny a sektu. A patří mi kus pole mezi Bystrcí a Žebětínem. Tam teď prý jsou podle tradice mí poddaní.

Křest větrem, zemí, ohněm a vodou proběhl v místě, kde dosedl koš s balónem. Podle legendy se zrodil vynález bratří Montgolfierů u krbu, kde horký vzduch zdvihal dámám spodničky. Tedy mimo jiné.

Dnes prý foukalo proti všem předpovědím a tak došlo ke změně místa vzletu i směru letu. Nezvykle tichý pohyb doprovázel hukot hořáků a letecká hantýrka požadující povolení průletu CTR a jim podobných.

To, že ze začátku nikdy nevíte, kam poletíte, je příjemně vzrušující dobrodružství, o které nás k vlastní škodě připravují naše civilizační výdobytky. Fotodokumentace se připravuje, naslyš.
...Čti dál...