Stepní vlci

Měšťáctvím naší doby je nestálost, nepozornost, prchavost – nespočineme na chvíli na jednom místě, nepostojíme v jedné myšlence či jedné věci, stále nás něco rozptyluje, láká novinkami.

Teď, když chápeme a vnímáme nelehkou opravdovost a realitu světa (je-li to vůbec možné), máme spíše než bolest pocit smutku a smutného úsměvu, vidíme-li, jak se zdravý rozum ztrácí a úsudky, jež jsou zřejmé a jasné, není jednoduché či vhodné (a to především) vyslovit.

Nkdy není pozdě, začít znovu žít jinak, lépe; s těmi figurkami, které jsou okolo nás, hrát lepší hru, pravdivější, otevřenější, více vnímat, dávat, více se otevřít.

O knize Stepní vlk z mého oblíbeného blogu Talking to Myself
...Čti dál...

Normalizace

Nejdřív jsme tomu nechtěli uvěřit, tohle přece nemůže vydržet, říkali jsme si, vždyť je to absurdní, nikdo tomu nevěří, nikdo za tím nestojí, nakonec to sami pochopí a odtáhnou. Jenže nikam neodtáhli, a i když tomu nikdo nevěřil a nikdo za tím nestál, přibývalo těch, kteří se dušovali, že tomu věří a že za tím stojí. Bylo mezi nimi pěkných pár sviní, zamindrákovaných, nenadaných, zkurvených, a ti vycítili šanci si to se světem vyřídit, dostat se k lizu a vytmavit to těm spokojeným a nadaným. Ale většinou lidi prostě chtěli mít pokoj a neviděli žádnou šanci.

...Čti dál...

Hodit si to (finále)

A teď zpět k těm zbylým čtyřem z minula.

---

Vůbec poprvé bych přál letos vítězství levicové straně - kdybychom tedy nějakou moderní měli. Ať si ti napravo nejsou tak jistí a taky - Bimbo potřebuje protiváhu silného premiéra. Ale téhle tesilové partě s Haškem, sluníčkovým Škromachem a odborářským bossem Zavadilem, který umí jen řvát na náměstích a vzbuzovat v lidech nejnižší pudy?

Obávám se, že Dienstbier (tomu jedinému upřímně fandím) se Sobotkou a Zaorálkem tenhle blok neprorazí. Na rozdíl od těch cynických pragmatiků výše, kterým je nějaká solidarita se slabými ukradená, těmhle bych to i věřil. Ale tím, jak si nechali před druhým kolem prezidentské volby a později podporou Zemanova loutkového kabinetu nakálet na hlavu a uctivě za to poděkovali, dělají ze strany nesvéprávný spolek zahrádkářů, kterým se mi svěřit stát vážně nechce.

---

Zbývají tedy tři strany, které bych nikomu nevymlouval. Máte-li spíše levicové a hodně liberální smýšlení, hoďte to zeleným. Zaslouží si to za nápaditou kampaň a důvěryhodné lidi na kandidátce (např. Seitlová, Berg, Liška) i mezi podporovateli. Lidi tohoto typu ve sněmovně zoufale chybí.

Bohužel Stropnický ml., Kuchtová nebo Vlašín ("Za minulého režimu neexistovala všemohoucnost peněz a nemožnost proti nim bojovat. Proti rozhodnutím KSČ se bojovalo lépe.") odrazují mnoho potenciálních voličů, kteří by místo nich viděli raději Bursíka. Vadí mi jejich ideologická bariéra ke školnému a jaderné energii (schází mi nečernobílý pohled typu "za podmínek"). A vedle ostrého vymezení proti rasismu postrádám podobně viditelný odpor vůči rozdmychávání třídní nenávisti srpokladivářů. Bez toho se nezbaví nařčení z rudého vnitřku.

Moc bych přál Zeleným pár křesel, ale obávám se, že se touto volbou ztratí mnoho hlasů slušných lidí, které by mohly hrát důležitou roli při bránění ústavní většině ovládané Zemanem.

---

Lidovci jsou na můj vkus příliš konzervativní, myšlenkově neobčerstvení a nevýrazní. Na druhé straně jsou demokratickou stranou s řadou slušných lidí, kteří brání hodnoty, na kterých mi záleží přece jen víc než na tom, zda mi někdo zvedne daň o pár procent nebo zda budu nadále platit poplatek z prázdné flešky. Minimálně Roithovou, Gabala nebo Bělobrádka bych ve vládě přivítal.

---

Já to hodím opět Topce. Se všemi hříchy jsou mi pořád nejblíž. Můžu skuhrat na nešťastné personální obsazování některých ministerstev (Drábek, Hanáková, Besser). Na druhé straně jsou tam Farský, Putnová, Gazdík, Husák (byl to on, kdo pohnul s pokřiveným trhem mobilní telefonie) nebo Fedor (kastelán hradu Veveří). Tohle zdaleka není strana jen těch dvou nejviditelnějších a společný étos mám i s řadou jejich příznivců.

Můžu jim zazlívat brzdění regulace hazardu i to, že zvýšili daně a neslevnili cenu práce v zaměstnaneckém poměru (kdyby nebyla jednou z nejvyšších v EU, nebylo by nutné přikazovat formu pracovního vztahu a bojovat se švarc systémem). Důležitější jsou však pro mě hodnoty postavené na svobodě a odpovědnosti, setrvání v EU a NATO, důraz na vzdělávání, vědu a výzkum nebo že nebudeme muset podplácet doktory, když chceme lepší sádru.

Jediní se od začátku jednoznačně postavili proti Zemanovým praktikám uzurpování moci, která mu podle ústavy nepřísluší, a jsou schopni jeho a bandity ze SPOZ zastavit. Proto jim také leží nejvíce v žaludku. Odtud nám hrozí největší nebezpečí, i proto jim dám svůj hlas.

---

Chápu. Jsme rozčarovaní z korupce a planého žvanění v parlamentu, zatímco se musíme postarat sami o sebe. Ale nepodléhejme pocitu, že v jiných krajích létají pečení holubi a politiky tam milují. V evropském srovnání se máme pořád relativně dobře (patříme mezi státy s největší rovností) a fundament státu je pevný - i díky reformám předchozí vlády v těžkých dobách. Mohlo a stále může být i hůř.

"Výmarská republika byla odporná a tak když padla, Němci jásali. Nic horšího si už neuměli představit. Ten jejich omyl si je dobré připomínat."
...Čti dál...

Hodit si to

Ale kdeže. Tak špatně, jak se nám snaží někteří namluvit, na tom zase nejsme. Spíš tedy komu a proč.

V prvé řadě těm, kteří mají sílu a odvahu se postavit Zemanově autokracii. Jinak tu končíme s ústavním pořádkem nastaveným po 1989 a začne návrat starých časů - podpora velkého průmyslu, podlézání Rusku, živoření občanské společnosti, normalizační nálada, emigrace schopných.

Sázka na spasitele je nebezpečná a výběr ideální varianty není možný. Politická volba je a vždy bude kompromisem, volbou menšího zla a není na tom nic špatného. Můžeme mít dobrý pocit z toho, že jsme to hodili favoritovi svého srdce, ale pokud nepřekročí práh, čtyři roky (v tom lepším případě) budeme muset snášet vládu těch, kteří jsou třeba až na chvostu našich sympatií. A přitom by možná stačilo jen pár hlasů navíc pro ty ještě přijatelné a koaliční karty se zamíchají úplně jinak.

Někde jsem četl zjednodušený výběr, který má něco do sebe. Volte KDU-ČSL nebo Zelené, jste-li blízko středu, a TOP09 nebo ČSSD, pokud straníte jasně pravici nebo levici. K těmto stranám se ale vrátíme až příště. Teď stručně k několika dalším, které stojí za zmínku.

SPOZ a Hlavu vzhůru jsou vedle DSSS to nejodpornější, co tyhle volby nabízejí. Svobodným a pirátům bych - na rozdíl od Úsvitu, jejichž program je jen k pobavení - popřál i štěstí a hlavně zrání osobností pro příští volby. Třeba pak někdo Macha upozorní, že zrušením daně z příjmu, celní správy, ČT a ČTÚ vybuduje spíš bizarní ostrov než druhé Švýcarsko.

ODS přeji i pár křesel (speciálně Fialovi v Brně, Svobodovi v Praze a Pospíšilovi v Plzni) a pokračování v očistě. Potřebují ještě čas, aby se stihli nahoru dostat slušní a pracovití lidé z regionů. Aby vypráskali šíbry typu Kuby, Blažka a Zahradila a přestali tesknit po otci zakladateli.

Z pohledu nezúčastněného pozorovatele, na něhož přímo nedopadá česká politika, je pro úvahu nejzajímavější ANO. Pilný, Stropnický, Zlatuška, Jourová i Telička jsou respektuhodné osobnosti, které by se nemusely nechat opít rohlíkem jako blonďaté stážistky a babáci v Bártově ansámblu. Ale kolik štamprlí si musejí proboha dávat, aby zapomněli na ty populistické hlouposti, které jejich předseda plácá do médií včetně nevěrohodného vysvětlení, jak se zapletl s StB?

Víkendové vydání 5+2 jsou první české noviny, kde si politik koupil většinu neinzertního obsahu, což je nevkusný a nebezpečný precedens. Chytře napsaný program vypadá velmi atraktivně, čemuž ovšem odpovídá jeho finanční náročnost (státní rozpočet by stál skoro tolik jako sliby ČSSD). Takový je v jakékoli koalici z větší části nerealizovatelný. Takže ANO by mohlo být vyvažujícím občerstvením sněmovny, ovšem jen bez Babiše a jeho arogantního přístupu, kterým naznačuje, že si nás všechny koupí a manažersky uřídí.

Pokračování zítra.
...Čti dál...

Poděkování ProtiAlt

Mezi nejkřiklavější kritiky reforem předchozí vlády patřili spolu s Holešovskou výzvou levicoví extrémisté z iniciativy ProAlt. Radikálové názorově blízcí komunistům odmítali na demonstracích "současný kapitalismus" a vyzývali ke "svržení vlády".

Když jsem tedy poprvé narazil na občanské sdružení ProtiAlt, obával jsem se, že to bude extrém z druhé strany - ne daleko DSSS nebo ultrakonzervatistům z DOST. Příjemně mě překvapilo, že nikoli.

Sleduju jejich aktivity a názory už dost dlouho, abych si byl jistý, že tato různorodá skupina nehraje zákulisní hru pro některou z pravicových stran, které často oprávněně kritizují. Jako jedni z mála důsledně monitorují projevy levicového extremismu a upozorňují na pokusy vzbuzovat revoluční nálady, výzvy k třídnímu boji a k nenávisti mezi lidmi.

Na svém FB profilu připomínají příběhy lidí perzekuovaných komunisty a odkazují na relevantní články z médií. Sami si tam můžete ověřit, že obhajují férovost v politice a dokáží ocenit počiny i jiných než ryze pravicových iniciativ.

Podle průzkumů veřejného mínění se může KSČM těšit na zvýšení počtu křesel ve sněmovně. Svého europoslance již mají na ambasádě v Moskvě a možná se brzy dočkají i prvních ministrů. Přitom je děsivé, kolik levicových intelektuálů v anketě iHNed bagatelizuje význam a nebezpečí jejich rostoucího sebevědomí a vlivu - na výuku dějepisu ve školách, na výzkumy v ÚSTR, na podnikání státních firem atd.

V muzice i v životě mám velké sympatie pro alternativní proudy vůči mainstreamu a raději vždy volím PRO něco než PROTI. Pokud však někdo demonstruje za alternativu ke svobodné společnosti a k systému liberální demokracie, které tu v Evropě máme, říkám NE.

I proto jsem ProtiAlt poslal malý finanční příspěvek. Třeba na pomoc s organizací pondělního koncertu. Můžete se přidat.



...Čti dál...

Druhá šance

Než tu nastíním svou volební úvahu pro příští víkend, musím se vrátit k výsledkům voleb z úvodu roku. Pro mě znamenaly největší politické zklamání od doby opoziční smlouvy. O to větší, že jsem se před druhým kolem veřejně angažoval jako ještě nikdy.

Zemana na hradě jsem považoval za ohrožení parlamentní demokracie i bezpečnosti země a vítězství jeho lží jsem nesl dost těžce. Nemohl jsem uvěřit, že lid volající po vyčištění chléva si z těch dvou možností vybere sprostého špindíru, který chlév ve své správě již pokálel a který okázale ignoruje základní hygienická pravidla. Hodně brzy se na to zapomnělo.

Nebyl jsem původně příznivcem přímé volby, ale pak jsem si řekl, že aspoň probudila zájem o veřejné dění. Bohužel - i tak může vypadat demokracie, kde má hlas neznalých a neodpovědných stejnou váhu jako ty ostatní. Bolestná lekce.

Voličům Zemana bych nic nevyčítal. Na diváky Babovřesk se nejde zlobit. Byl jsem však hodně naštvaný na ty, kteří tomu mohli zabránit, ale neviděli prý ve druhém kole velkého rozdílu. Podcenil jsem českou závist, malověrnost, nedůvěru vůči šlechtě (v roce 2013!) a strach ze všeho cizího, které jsou u nás, zdá se, hluboce zakořeněné. Nevyhýbají se ani některým z těch vzdělaných a inteligentních, jejichž politická naivita (i v blízkém příbuzenstvu) mě překvapila.

Svou frustraci jsem si už odžil v prvních měsících roku a postupně odkrývaná zvěrstva hradního pána a party jeho kamarádů ve vládě, která se může historicky poprvé chlubit důvěrou komunistů a komunistickým poslancem na ruské ambasádě (s přístupem k šifrám Ministerstva vnitra?), se mnou už tolik necloumají. Čekali snad ti, kteří svou neúčastí ve druhém kole dali této kreatuře klíče od ústavních institucí, něco jiného? Spíš je otázkou, co ještě musí Bimbo udělat, než to dojde i jeho voličům.

Čeká nás těžká doba - s riziky, jakým jsme od listopadu 1989 zatím nečelili. I kdyby SPOZ ve volbách neuspěla a Milošovi nohsledi v ČSSD nenechali stranu ovládnout, těžko odhadnout, kolik min už stihl naklást do státního soukolí a kolik lidí na důležitých postech si zavázal. Tyhle volby by mohly aspoň naznačit, jestli mu zůstavají v ruce všechny trumfy nebo zda ho někdo (především nerozhádaná sněmovna) dokáže udržet v patřičných mezích.
...Čti dál...

Hledám jednoduchou databázi

Pro jednoduchou sběratelskou evidenci hledám vhodný databázový software, kde by šlo definovat strukturu záznamu s položkou typu fotka. Právě kvůli ní nestačí tabulkový procesor, který by jinak potřebě pořizování dat, setřídění a vyhledávání podle obsahu různých položek vyhovoval.

Není potřeba komplexní nástroj typu MS Access nebo (kdysi mého oblíbeného) FoxPro na provazování více tabulek a programování specialit. Stačí něco jednoduchého na řádově stovky záznamů o cca 10 položkách s možností naformátovat si jednoobrazovkový formulář pro vstup dat a pak zobrazovat řádkové přehledy vybraných záznamů podle nastaveného filtru.

Ideálně zdarma, ale kdyby šlo vkládat data aplikací pro iPad (kvůli jednoduchému zadávání rovnou pořizovaných fotek v terénu), klidně i placená. Neměli byste tip?
...Čti dál...

Rok s novou televizí

Před necelým rokem jsem se tu svěřoval s úvahou nad koupí LED televize. Vyhrál to nakonec Philips (47PFL6687), ale jeho vítězství se moc neslavilo. Dokonce bych to označil za nejhorší rodinnou koupi posledních let. Jenže je ve hvězdách, zda bysme byli s jinou spokojenější.

K obrazu výhrady nemám. Je opravdu kvalitní a na dvojnásobnou uhlopříčku jsme si zvykli rychle. Bez problémů je i přehrávání z flešky, nahrávání na externí disk, které lze naplánovat až 8 dnů předem, nebo pozastavené vysílání, když je potřeba si odskočit nebo vyřídit telefonát a nechcete přijít o vyvrcholení napínavé scény.

Ovládání a reakční doba jsou však šílené (jednoznačně horší než u té předchozí, staré 20 let). V některých menu nefunguje přechod mezi první a poslední položkou a struktura jejich labyrintu připomíná začátky PC éry. Ovladač je navržen tak šikovně, že jsme se za celou dobu nenaučili jej brát do ruky tou správnou stranou.

Streaming a zrcadlení s iVěcmi v zásadě funguje, ale na domácí wifi v tom není moc spolehnutí (router je nahoře v mezonetu a dole u TV dosahujeme rychlosti jen asi 20MB, tedy třetiny toho, co má modem rozvést), takže dívat se přes iPad z vany je právě tak na hranici výpadku. Rozhraní pro webový prohlížeč je bez kurzoru spíš pro legraci a sportovní přenosy na webu stejně vyžadují flash nebo stáhnutí kodeku. Nezbytností je tedy zatím notebook spojený via HDMI.

Už po třech měsících nám odešla systémová jednotka a raději se neptejte, co nám Datart mezitím zapůjčil. Nejhorší martýrium ovšem skončilo teprve před pár měsíci.

Kanály vybrané do oblíbených se totiž za necelý den po resetu začaly opakovaně duplikovat, takže časem tam byla většina z nich 5-10x. Tím bylo prakticky nemožné přepínat kanály tlačítky CH+ a CH- a jedinou možností (pokud si člověk nepamatoval čísla) tak zůstal průvodce/guide, kde byl v seznamu každý vybraný kanál pouze jednou. Philipsu trvalo půl roku, než tuto chybu opravil updatem.

Po roce s novou TV vidím domácí řešení jasněji. Apple do výroby televize, jak ji dnes chápeme, asi nepůjde. Na to je drahá obrazovka málo obrátkové zboží a tohle výrobní know-how jim ještě chybí. Ovšem veškerá TV inteligence - příjem, přenos a záznam obrazu, tedy konektivita k dalším zařízením, ovládání - tady se můžou všichni výrobci od počítačového průmyslu učit. Jsem tedy zvědav, co přinese nová generace Apple TV. Výhodou zvolené značky může být, že ovocnáři se s Philips docela kamarádí.
...Čti dál...

Tiskneme fotky z mobilu

Tomáše Tesaře, asi největšího propagátora focení iPhonem u nás, nadchla aplikace Printic, s níž si můžete na pár kliknutí objednat na jakékoli místo na světě kvalitní tisky vašich fotografií v mobilu. Já vyzkoušel i jejich konkurenci (kupodivu také francouzskou) - Polagram Plus a tak se podělím o malé srovnání výstupů a cen.

Printic neúčtuje poštovné, ale cena každé fotky (min. objednávka jsou tři) v polaroidím formátu 8×10 cm je vyšší - 0.79 €. Jedna fotka u Polagramu vyjde jen na 0.35 €, ale k tomu si připočítá poštovné (do ČR to byly 2€).

Od pěti fotek se tedy už vyplatí Polagram. Zvlášť pokud místo polaroid formátu (ten umí taky) dáte přednost většímu rozměru (10x13 nebo 10x10 cm bez okrajů) a matu. Fotky z Printic jsou v lesku, jinak se obě služby (kvalita tisku, balení, rychlost doručení, platba kartou nebo přes PayPal) příliš neliší.

Jako třetí pro srovnání se nabízí i česká aplikace Capturio z Brna, ale cenově Polagram nepřebije - 0.64 až 0.89 € za fotku podle jejich množství, poštovné zdarma. Škoda, ty ceny jsou totiž na opakované používání stále dost vysoko a po prvotním wow pocitu začnete více počítat.

Pokud chcete na večírku někoho ohromit tím, že mu přímo z mobilu pár kliky necháte poslat několik málo momentek, stovka za tu legraci možná stojí. Jestliže ale potřebujete nechat si vytisknout jednou za čas větší množství fotek, vyplatí se strávit pár minut navíc s web formulářem objednávky např. u Fotolabu s cenou několikanásobně menší (tj. pod 4 Kč za fotku).

Nevypadá to sice tak cool, ale na nižších nákladech jste už u desáté fotky a pokud máte navíc jejich obchod pár set metrů od domu jako já, nepotřebujete ani zasílání poštou, čímž cena radikálně klesne. Takže vlastně zbývá počkat na jediné - až Fotolab a jemu podobní uvidí mezeru na trhu a nechají si udělat aplikaci pro smartfouny.
...Čti dál...

Všichni prezidentovi muži a ženy II

Než budeme pokračovat horní polovinou mého žebříčku, bylo by dobré vyložit si kritéria hodnocení, resp. jakého prezidenta bych si přál. Nechci úředníka a kladeče věnců, Gašparovič budiž odstrašujícím příkladem. Chci moudrého státníka, jehož hlavní role vidím dvě.

Vnitropoliticky by měl být morální autoritou a obhájcem hodnot, které tu prosazoval Václav Havel. Čeká ho/ji nelehký úkol vrátit nám víru a naději ve spravedlnost a smysluplnost konání pro tuto zemi, jejíž stát by už neměl být naším nepřítelem. Rád bych, aby pod naší vlajkou už neseděl cynik bez vize opovrhující etickými principy, kterého si civilizovaný svět ani neváží.

Čím se dostáváme ke druhé roli. Prezident by měl také být důstojným reprezentatem státu v zahraničí. Diplomatem, který dokáže prosadit naše zájmy a domluvit se na těch společných v rámci EU. Široce respektovanou osobností, která pomůže tam, kam nedosáhne vládní exekutiva.

Kdo nám tedy zbývá?

Táňa Fischerová
Tady je popis ze všech nejtěžší. Vážím si jí, ale nedokážu si představit, jak v tvrdých mezinárodních jednáních hájí ekonomické zájmy státu a rozhoduje se pod tlakem. Myslím, že by se pro ni lépe hodila role ombudsmana nebo podobného úřadu.

Jiří Dienstbier
Jednoznačně nejsympatičtější politik ČSSD, premiérská naděje této strany. Proč se proboha rozhodl ve svém věku mířit takhle vysoko před tím, než něco pořádného v politice dokázal? Jestliže se nedokáže prosadit na pražském magistrátu a distancovat se od populistických hesel svého předsedy, co chce hrát o ligu výš? V testu KohoVolit.eu nejméně shody.

Přemysl Sobotka
V testu KohoVolit mi překvapivě vyšel jako nejbližší mým názorům. Jenže prezident se nevolí podle algoritmu. Jeden z těch mála slušných a rozumných v ODS. Jenže co za poslední léta udělal pro nápravu poměrů ve straně nebo ve vrcholné politice jako místopředseda Senátu? Jeho podbízívá hesla ve stylu naše koruna, naše svrchovanost, naše pravidla jsou mi protivná.

Vladimír Dlouhý
Vždy jsem ho považoval za jednoho z nejlepších politiků od roku 1989. Vzdělaný, pracovitý, slušný, s cennými kontakty po světě, nevydíratelný. Nesouhlasím s jeho odsuzováním za odměny brigádníkům při sbírání podpisů. Tohle není úplatek za volební hlasy, ale legitimní způsob používaný i jinými v zahraničních kampaních. K čemu při sběru neověřených podpisů u nás vede, je druhá věc. Černou kaňkou je ovšem minulost s rudou knížkou a jsou-li lepší kandidáti bez tohoto handicapu, dávám rozhodně přednost mít prezidenta nepošpiněného komunistickou minulostí.

Zuzana Roithová
Odvážná a zkušená politička s kontakty v evropském parlamentu, která mě už před 10 lety při osobním setkání překvapila svou orientací v agendě informační společnosti. Moudrá, slušná a energická žena se silnou vůlí dokázala, že umí v životě překonávat osudové překážky. Myslím, že by do české politiky vnesla přesně to, co potřebuje. Docela by se mi líbilo mít na Hradě ženu, ale průzkumy preferencí jí bohužel moc šancí nedávají.

Karel Schwarzenberg
Na funkci prezidenta se hodí mnohem víc než na předsedu politické strany. To už jsem říkal při vzniku TOP09. Má předpoklady pro obě prezidentské role a hlavně - svoje schopnosti a morální zásady už v minulosti prokázal. Jako bývalý Havlův kancléř by mohl i symbolicky navázat na éru, kdy se vláda věcí našich zpět navracela.


Kdyby vyhrál kdokoli z těchto šesti, nedopadla by první přímá volba úplně špatně. Pokud by uspěl někdo z posledních dvou, dopadla by přímo skvěle. To by se ovšem musely spojit síly a nedrobit podporu voličů, kteří vidí dál než na zítřejší nákup v Lídlu.

Rozhodněte uvážlivě a mějte na paměti, že v těchto volbách nestačí dosáhnout na nějaké percentuální minimum. Pokud se chcete vyhnout vězňově dilematu mezi Zemanem a Fischerem, volte někoho, kdo má šanci dostat se místo jednoho z nich do druhého kola.
...Čti dál...