Kdo má určovat platy učitelů?

Byl jsem překvapen, kolika hlasům na sociálních sítích se nelíbilo, aby platy učitelů určoval místo tabulek ministerstva ředitel školy. Nemám vůbec potřebu se zastávat ministra Dobeše, ale nechápu, co je na tom špatně, a tak jsem se zeptal na Twitteru. Tady jsou tři reakce.

@orbman: Ředitel nemá prakticky žádnou motivaci oceňovat výkon/kvalitu, spíš přidá těm, co mu lezou do zadku a ubere těm, co ho kritizují.

@Xkostol: naprosta nekompetentnost drtive veciny reditelu?

@zacker77: Špatný dohled a slabá postižitelnost ředitelů by někde udělali své. Ale celkově asi pořád lepší než stávající systém

Když jsem byl začátkem 90. let jako jeden z nejmladších učitelů dlouhodobě nespokojen s výší svého platu, vedoucí katedry mi vždy vysvětloval, že částka na odměny, jejíž rozdělení je v jeho kompetenci, přichází z děkanátu stále menší a menší. A i kdyby nebyla, že převážnou většinu výše platu určují ministerské tabulky, které nezohledňují kvalitu práce, aktivitu ani extra dovednosti. Rozhodovaly jen odsloužené roky a tak mi prý nemohl dát víc, i když by chtěl.

S dalšími kolegy mladší generace jsme to tehdy považovali za přežitek socialismu a naprosté popření principu, že svobodu a odpovědnost motivovat a odměňovat má mít nejbližší nadřízený, který zná svůj tým nejlépe a je na výsledcích jeho práce také bezprostředně závislý, nikoli vzdálené centrum.

Chápu, že ne všichni ředitelé škol jsou ideální manažeři a někteří mohou upřednostňovat falešnou loajalitu a osobní prospěch. Podobně jako v jiných firmách a veřejných institucích. Ale necháme kvůli tomu rozhodovat úředníky, kteří místní situaci vůbec neznají? Opravdu si myslíte, že ministerské tabulky znamenají spravedlivější systém odměňování?

Nemusí přitom jít jen o učitele. Za nejpodstatnější považuji, že ti nespokojení se svým platem by měli šanci o něm jednat se svým šéfem a pokud se nedohodnou, odejít tam, kde je jiný ředitel potřebuje víc a ocení lépe. Myslel jsem si, že 22 let po listopadu je nejvyšší čas uplatňovat tuhle svobodu a odpovědnost i při řízení škol.

Pokud přistoupíme na to, že ředitelé (škol nebo jiných institucí) jsou z principu nekompetentní, je něco velmi shnilého v celém systému a smysl má spíš snaha o zásadnější změnu ve spolupráci s "příjemci výsledků" (ve školství tedy s rodiči), než spoléhání se na osvícenost ministerských úředníků.