Pět dnů s genitálním panterem II

To nejlepší přišlo letos nakonec. Divadlo ve filmu u mě nebudí velké očekávání, avšak Karamazovi překonali veškeré moje představy, co jde na tak malé ploše rozehrát. Film má nadčasové téma, vynikající herecké výkony, dokonale podtrhující hudbu, skvělou kameru i střih. Za geniální považuji nápad natáčet v industriálním prostředí továrny, kam proniká shora úžasné světlo, a využít kontrastu bezbožného cynismu v místě polské katolické tradice.

Druhým vrcholem byl pro mě 27 let starý Bad timing. Ve vedlejší roli si zahrál bratislavský hraniční přechod, v hlavních pak excelovali Theresa Russell, druhá polovina zpívající dvojice Simon & Garfunkel a Harvey Keitel, jehož verze festivalové znělky jsme se dočkali až předposlední den. Slogan mluví o posedlosti, dobové recenze o nemocném příběhu nemocných lidí pro nemocné diváky, mně z příběhu vystupuje hlavně téma svobody a odvahy ji dát. Líp než trailer, ukazuje atmosféru filmu úvodní sekvence.

Bez váhání doporučím i francouzský Náš nelítostný svět nebo amerického Návštěvníka. Měl jsem ještě políčeno na ruský Náklad 200 a Přízeň krále s Natalie Portman. Bohužel, snad jindy.

A před čím varovat? De Niro i jeho filmová partnerka v New York, New York mi přišli v jednu hodinu po půlnoci už nesnesitelní a zfilmovaná Balzacova povídka pod názvem Nesahejte na sekeru zase ukrutně pomalá a dlouhá. Ale třeba byste to cítili jinak.

Východ z kina každopádně odvádí od velkých dramat a úzkostí zpět k milosrdné vůni oplatek a k našim malým dramatům a úzkostem. Aspoň na chvíli.