Květináč v Atlantiku II

Máte-li na Madeiru jen týden, radím vynechat hlavní město Funchal s okolím. Netvrdím, že tam nic zajímavého není, ale když už něco z ostrova obětovat, tak ty organizované skupiny turistů, kteří v drtivé většině bydlí ve Funchalu a podnikají jednodenní výlety autobusy nebo taxíky.

Kdybych tu chtěl jako kdysi Winston Churchill psát paměti, zotavovat se po infarktu a s doutníčkem v puse malovat obrazy, vybral bych si prostě jiná místa.

Ač se to zdá pro našince k nevíře, na Madeiře můžete věřit taxikářům. Když nám jeden nabízel poloviční cenu lístku na lanovku a třetinovou slevu na jízdném, moc jsme tomu, vychováni domácími poměry, nevěřili. Naše dohoda platila do puntíku, dokonce byl na místě, kde na nás slíbil počkat, včas. Důvod je prostý - konkurence ostatních taxíků a levnějších autobusů je velká, takže lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

Když už něco ve Funchalu navštívit, tak jeho nejvýše položenou čtvrť - Monte. Právě na ni vede moderní lanovka z přístavu, jen kousek od historického jádra, které je opravdu malebné a za procházku s posezením stojí. Nahoře je zase botanická zahrada a pěkný park.

Když jsme u těch lanovek (říkají jim Teleférico), jedna z top10 ostrovních atrakcí, kterou nevynechá žádný turistický průvodce, je 580 m vysoký útes Cabo di Girao. Na vyhlídku se musí dojet serpentinami, nedaleká lanovka slouží jen místním pro dopravu košů se zeleninou z políček u moře. Pohled dolů je úchvatný - pokud vám dojem nezkazí vedle čekající taxíky a jihoameričtí indiáni se zaručeně domácími suvenýry.

Podobnou vyhlídku, avšak mnohem klidnější a opravdovější místo, nabízí útes s lanovkou u Achadas da Cruz na severozápadě. Tím se pozvolna dostávám k tomu, která místa rozhodně nevynechat.

První díl

Foto pro dnešní den:

Nové přírůstky do madeirského setu