iPhone, první dojmy

Got it. Instant decision, které nedělám u technických hraček často. A to už muselo být, abych opustil Nokii, které jsem zůstával věrný od svého prvního mobilu. Má milovaná 6310 s černobílým displejem (ale ta výdrž!) má svoje léta a tak jsem už pokukoval po některém z nových modelů. Nicméně žádný si mé srdce nezískal tak jako krátká ukázka ovládání iPhone v rukou známého a promo video na webu. Tedy jako u lidovců - třikrát a dost.

Recenzí na iPhone můžete najít dost jinde (třeba zde), tady ji nečekejte. Já se jej navíc stále učím používat, moc moc času na hraní jsem teď neměl. Zvyk je železná košile a iPhone je prostě hodně jiný telefon, pokud tu věc lze takhle ještě nazývat. Ovšem v odlišném smyslu jiný než třeba Sony Ericsson, jehož ovládání jsem se před pár lety pod vánočním stromečkem snažil vysvětlit synovi a hlavu jsem si mohl údivem ukroutit.

Před tím, než zkusím shrnout své líbí a nelíbí, předesílám, že jsem až dosud nebyl příznivcem integrovaných přístrojů. Mobil, kapesní počítač a fotoaparát v jednom byly pro mě symbolem příliš velkých ambicí a zbytečného urychlování inovačního cyklu, které ve výsledku přinášejí menší užitnou hodnotu, než součet specializovaných separátních zařízení. Časem jistě ano, ale zatím se mi zdálo, že se to výrobci integrovat jen učí. Apple je podle mého soudu první, komu se to povedlo.

Jako kapesní počítač jsem používal Psion 5mx a iPAQ hx4700 a netoužil jsem zkoušet něco dalšího, co má v sobě ještě telefon. Teď jej mám a dokonce včetně integrovaného iPodu, takže jsme kompatibilní s D, který si jej vybral k narozeninám o pár dnů dřív.