Pohledy do sousedství

Asi před dvanácti lety jsme ve třech jezdívali autem do polské Poznaně. Každý měsíc, na studijní víkend. Později jsem si vyzkoušel i cestu vlakem do Krakowa (o tom by se také dalo barvitě vyprávět) a před rokem a půl letecky do Varšavy. Teď pro změnu zase autem, jen kousek za hranice do Beskyd.

Cestou tam mě zaujaly dvě věci. Za prvé jsem nevěděl, jak blízko našich hranic se nachází kilometrový ukazatel do Helsinek. A za druhé, jak stylové místo k posezení nakonec najdeme v Místku. Po marném hledání kolem náměstí jsme dali před vietnamskými bistry přednost restauraci Švejk (podle bohatého webu je to frančíza dostupná u nás na 39 místech) poblíž autobusového nádraží. Doporučuji skvělý guláš feldkuráta Katze za baťovských 99 Kč.

Na konferenci jsem drze odmítl sluchátka a notnou chvíli bojoval s naladěním na měkkou polštinu. Zpívanou ji miluji, v mluveném jazyce se neubráním úsměvům. Neznějí třeba překrásně Czy CRM jest naprawdę pępkiem biznesowego świata nebo - jak jsme se dozvěděli při obědě - názvy v obou zemích tak oblíbených seriálů Czterej pancerni i pies a Szpital na peryferiach?

Na polštinu jsem se pak těšil v Brně na koncertě Agy Zaryan (původním jménem Agnieszka Skrzypek). Byl to jeden z jazzových večerů pořádaných každý měsíc v Zemanově kavárně. Na kytaru ji doprovázel David Dorůžka a to jsem si nemohl nechat ujít. Nakonec zpívala jen anglicky, přesto to stálo za to. Jen té Zemance pořád nemůžu přijít na chuť, i když se snažím.

A když jsme u Polek, na Flickru mám jednu oblíbenou autorku, co ráda fotí Beskydy. Bardzo ladne, Monika.

Citát pro dnešní den:

Wiem, co to jest być zdaniem bez Twych slów,
iść pustym morzem, nie widzieć drugi brzeg,
Slońce tak rozpala mnie
Pragnę ja... cichy deszcz
/ Dorota Barová /