Odumírání paměti

Tak předně - platím a rád budu dál platit TV poplatky. Můžu stokrát nadávat na skladbu TV programu nebo neprofesionalitu některých pracovníků veřejnoprávní televize (neméně pak na ty od televizí komerčních), ale jsou pořady, které bychom bez ní neviděli.

K 17. výročí 17. listopadu jsem si díky ČT osvěžil pamět unikátním dokumentárním cyklem Labyrintem revoluce a poučnými záznamy demonstrací a proslovů na Letenské pláni. Trefily se i reprízy výjimečně povedených televizních filmů P.F. 77, Můj otec a ostatní muži a Krásný čas nebo Kaufmanovy adaptace Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí.

Je mi líto těch, kteří vidí za listopadem 89 předem připravené spiknutí. Jako by v životě nezažili a ani si nedokázali představit, kolik dějinných událostí, věhlasných institucí nebo rozchodů v partnerských vztazích (abych vybíral z různých soudků) vzniká shodou okolností, bez dokonale naplánovaného záměru. Avšak - a to je třeba dodat - předcházela jim změna podmínek, někdy velmi pozvolné drolení statu quo a dlouhodobý tlak (a protitlaky) z různých stran na změnu stavu. K tomu vlastnímu, navenek viditelnému efektu, někdy stačí velmi málo.

Jak předat zkušenost těm, kteří komunistický režim nezažili v dospělém věku? Jak vysvětlit, co všechno na rozdíl ode dneška nebylo samozřejmé? Byly hlavním rozdílem fronty na banány a malý výběr z jogurtů? Dají se alespoň z televizních příběhů poznat ty skrytě rafinované útoky, kterými státní moc zasahovala do osobních životů jednotlivců? Je z nich patrné, jak vypadal život ve lži, bez cestovního pasu a jakýchkoli oken příležitostí?

Můžu stokrát nadávat a být poslední léta frustrován z domácí politiky. Můžu souhlasit s Jirousem a Brabencem, že underground je dnes také zapotřebí, protože společnost je ohrožená vymýváním mozků více než byla za doby represe. Aby ne, proti snadno rozpoznatelnému nepříteli je obrana přirozená, kdežto záplavě zábavy a lákadlům blahobytu se někteří bránit ani nechtějí.

Jenže naučit se zacházet se svobodou volby je až druhotné. Máme ji, i když bývá někdy nesnesitelná. Nedokážu to vyjádřit lépe, než před dvěma lety aKB ve své Obraně poměrů. Ano, můj život je můj problém, ne jejich.

Citát pro dnešní den:

Když ti zakazují, že nemáš číst tuhle báseň nebo poslouchat tuhle muziku, tak si to najdeš. Jenže dnes upadáme do stupidity kapitalismu, která nás ubíjí. /Vratislav Brabenec, člen skupiny Plastic People of the Universe/