Proč (ne)volit Zelené

Zelené jsem nevolil, ale jak jsem si tu už posteskl, bylo mi líto, že se nedostali místo VV do sněmovny. V marasmu ostatních možností jsou pro mě stále středovou alternativou, která by mohla dávat smysl. Když se s jejich podporou dostali do Senátu Wagnerová a Michálek, považoval jsem to za slibně nastoupený kurz před jejich sjezdem.

Ten sice potvrdil Liškův předsednický mandát, nicméně přivedl zpět Kuchtovou a levičáka Stropnického, čímž si strana rozhodně nezískala mých sympatií více ani za mák. Pro volitelnost Zelených však považuji za nejdůležitější tři věty z článku Matěje Hollana na jeho blogu:

"[Životní prostředí] je jediné, co mě z exponované politiky SZ zajímá. ... Pléduji však rozhodně za to, aby silný a schopný politik, který dominantně řeší globální oteplování, ochranu přírody, energetiku, byl v PSZ. Jinak mě nezajímáte".

Tohle krystalicky jasně formulované kritérium je, myslím, pro (ne)volbu zelených naprosto klíčové. Cítím to totiž přesně obráceně a myslím, že nejsem sám. Pokud mají být Zelení seriózní politickou alternativou, tak pro jejich liberální a vyvažující roli vůči mainstreamu orientovanému na ekonomický růst, nikoliv pro přivazování se u radaru nebo Temelína či kvůli dotacím na zateplování domů. Ochrana životního prostředí znamená pro mě nejen ochranu přírody, ale také kultury (především té živé) v nejširším slova smyslu.

Je to podobné jako u Pirátů. Nevadilo by mi, kdyby pár křesel získali. Za ten skandální zákaz jejich lego reklamy jsem jim to vlastně i přál. Ale dokud se nebudou profilovat i na jiných závažnějších tématech, než je copyright a zrušení poplatků z koupě záznamových médií, nepřekročí kvórum.

Zelení mají podporu slušného počtu veřejně známých osobností a i uvnitř svých řad jistě schopné lidi, kvůli kterým má smysl jejich praktickou politiku sledovat. Můj respekt má třeba Michal Berg, jehož kandidatura do předsednictva - pro Zelené bohužel - neuspěla.