Ucho

Poprvé jsem Kachyňův trezorový film viděl na polotajném promítání ve VŠ klubu Topas na Kaunicových kolejích. Je vlastně divné, že se tento poklad české vlny z konce 60. let v televizi neobjevuje ani v době, kdy už je možné jej beztrestně promítat. Aspoň si nepamatuji, že by ho ČT uvedla např. při výročí listopadu, Kachyňova úmrtí atd.

Až mě po těch letech zamrazilo, jak je to aktuální. A netřeba myslet rovnou na Bártovu bezpečnostní agenturu. Geniálně rozehraná hádka manželské dvojice ukazuje během jediné noci na miniaturní ploše zrůdnou podstatu normalizace - přetvářku jako společenskou normu chování a strach jakkoli vyčnívat z davu nebo dokonce mít vlastní názor.

Závěrečná pointa má přitom mnohem obecnější platnost, než se mohlo tvůrcům před 40 lety zdát. Ani nejde tolik o režim a politické uspořádání. Když jsi schopen a ochoten s námi hrát pokrytecké hry, ohnout se dostatečně hluboko a zapřít přítele i svoje včerejší slova, jsi náš. Máme tě v hrsti a můžeš to dotáhnout třeba na ministra.

Říkám si, že scénář není vůbec náročný na exteriéry. Byl by to úžasný námět pro divadelní hru s aktuálními reáliemi. Chce to ovšem výbornou herečku a herce, kteří utáhnou drtivou většinu představení.

Mimochodem kromě Ucha je na YouTube v plné verzi a s anglickými titulky několik dalších klenotů českého filmu - např. Spalovač mrtvol, Případ pro začínajícího kata, Adelheid, Žert nebo Démanty noci.