Pražský fotbal z Brna

Mám radost, že Slavia vyhrála ligu. Přál jsem jí to. Jako Brňákovi, který má samozřejmě na prvním místě přízně Zbrojovku (bez ohledu na jméno současného sponzora), by mi mohla být derby pražských klubů ukradená. Ale nejsou a přemýšlím, co všechno v tom může hrát roli.

Za mých klukovských let zahrnovala pražská ligová čtyřka Spartu, Slavii, Bohemians a vojenskou Duklu (tehdy největší zásobárnu reprezentace). Nejsympatičtější mi byla rozhodně Bohemka. Kvůli hráčům jako Panenka, Hruška, Jakubec nebo Bičovský.

V naší školní "lize" jsme si každý vybrali jedno prvoligové mužstvo a na jeho jméno pak sbírali body a skóre podle toho, kdo byl na které straně. Pokaždé jsme hráli jinak promíchaní a tak se v tabulce brzy ukázalo, kdo je častěji mezi vítězi. Tolik pravidla naší soutěže.

Je jasné, že nárok na Zbrojovku měl jen ten nejlepší (hráč se silným hlasem a pažemi), a tak záleželo taky na strategii vyjednávání, zda usilovat o Duklu a skončit možná s Tatranem Prešov (nic proti slovenskému východu, ale Tatran se tenkrát pohyboval na konci tabulky a nebyl pro nás příliš atraktivní) a nebo vsadit na diferenciaci. Já zvolil první rok Bohemians a už jsem u toho další roky zůstal.

Můj vztah k Dolíčku je více než nostalgický. Smekám před fandy, co všechno pro klub udělali, a je mi líto, že se Bohemka letos neudržela. Pokud bych měl jít někdy v Praze na derby, pak se zeleno-bílou šálou.

Při zápasech mezi Spartou a Slavií si musí vybrat stranu i ten, jehož srdce bije pro jiné. A docela by mě zajímalo, jak na to jdou ostatní nepražáci. V mém příbuzenstvu ani mezi přáteli se zarytý příznivec jedné ze stran nenachází a tak moje volba byla plně svobodná.

Že už dávno padla na Slavii, může mít několik - přiznávám, že trochu sporných - důvodů. Za prvé dresy. Ten sepraný odstín rudé (zvlášť v těch dřívějších dobách) se mi prostě nelíbil, zatímco sešívaná kombinace s hvězdou, která se lišila od těch, které jsme všude vídali, měla svůj půvab. Za druhé mohlo hrát roli to, že Sparta byla většinou úspěšnější a vedla si v lize lépe. Přímo nezainteresovaný fanoušek pak přeje spíše slabšímu.

Jako nejdůležitější důvod však vidím celkovou image, kterou vytvářejí nejen hráči a trenéři, ale i fandové ke klubu se hlásící. František Veselý, později Berger a Šmicer, trenéři Cipro a Jarolím nebo kameraman Ondříček se svým doutníčkem na tom mají asi také svůj podíl.

V posledních letech se rozdíly mezi kluby v mých očích ještě více vyhranily. Po úspěšné Hřebíkově éře mám pocit, že si sparťanské vedení vybírá do hráčského kádru i na lavičku až příliš často typy, které jsou mi vyloženě nesympatické. Způsob komunikace trenéra Bílka a fakt, že kapitánskou pásku svěřili Řepkovi, byly jen třešničkou na dortu. Právě trenéra Hřebíka jsem vždy obdivoval a považoval za ostudu Sparty, jak se k němu fanoušci zachovali.

Ostatně fanoušci Sparty a Slavie jsou dnes možná tím hlavním důvodem, proč o volbě oblíbené strany nemusím vůbec přemýšlet. Když jsem viděl záběry z oslav na novém stadiónu, na který se tak dlouho čekalo, říkal jsem si, že by tenhle ročník ligy snad už mohl něco změnit v českém fotbale.