Věčný svit neposlušného Neonu

Už jednou jsem tu psal o Martinu Reinerovi. Pod jménem Pluháček vedl vydavatelství Petrov, které se 15 let věnovalo původní české tvorbě. Od loňského roku jeho činnost nahradilo rozsahem aktivit skromnější Druhé město. Vydavatel Michala Viewegha, brněnský básník a prozaik, zanícený blatnolog. Méně lidí ví o jeho pořadu Musicology pro Rádio Student nebo o tom, že v letech 1996-2000 spoluorganizoval srazy literátů na Bítově. Na české poměry výjimečně nápaditý a provokující - jak sám říká - podnikatel hobysta.

Tento týden Reiner zpřístupnil dlouhou dobu připravovaný web obsahující spoustu zajímavých textů i videozáznamů, které dokumentují jeho široký rejstřík. Strávil jsem nad nimi v příjemném rozpoložení pár hodin. Nejvíce pročítáním deseti vydaných čísel kulturního měsíčníku Neon z období 1999-2000. Víc jich bohužel nevyšlo.

Rozsáhlé texty o kořenech prostituce a vlivu omamných látek na uměleckou tvorbu, vedle toho úvahy Kellera, Plzáka, Třeštíka nebo Gruši nad tím, zda si současná euroamerická civilizace vystačí s Desaterem, vzpomínkový seriál Miláčkové Zuzany Navarové, k tomu povídky, básničky, fotografie. Pro Pluháčka pokus o český New Yorker, pro některé recenzenty prý literární Playboy, pro mě každopádně originální počtení s nostalgickým povzdechem, že ani po sedmi letech se něco podobného u nás nechytilo.

Citát pro dnešní den:

Jestliže byl kdysi establishment krovem nad hlavami vydřiduchů, kapitánů průmyslu a aristokratů, dnes je tím nejskvělejším reprezentantem stádnosti... jistě přinejmenším u nás. Průměr až podprůměr v myšlení i činech. Naši "nejlepší" jsou spolehlivou hrází proti všemu osobitému, jedinečnému, svému. Establishment se prostě stal součástí klanu ubohých.
Nemluvím tu o penězích, o bohatství. Jde mi o výlučnost. O výlučnost ducha, snů, životních cest. Milionář u toho není víc než metafora takové výlučnosti.
/ Z Reinerova seriálu Okýnko milionáře, který píše každý týden pro iDnes/

...Čti dál...

Na tazích v Dánsku

Čekali byste takový obraz na zdi kongresového sálu, kde se koná mezinárodní IT summit? Já tedy ne. Jenže Dánové v něm, předpokládám, nevidí socialistický realismus 50. let. Pro ně je to jen obraz doby, za kterou se nemusejí stydět.

A takhle v Dánsku vypadají TV zprávy o počasí. Neptejte se mě, proč nemají obrazovku v příjemně vytopeném studiu, kde může hlasatelka předvést poslední modely šatů barevně ladící s postupující frontou. Zdalipak by do takové sloty, kde táhne ze všech stran, novácké rosničky vůbec vystrčily... nos?

Sedm z deseti Dánů prý překračuje na silnicích povolenou rychlost. Proto přistoupilo několik občanských aktivistek k netradičnímu řešení (asi 2min video pro starší 15 let). Byl jsem připraven pořídit očité svědectví pro naše řidiče a inspiraci pro případné následovkyně u nás, ale asi jsem se nenacházel na těch nejproblematičtějších silničních tazích. Tak aspoň jak vypadá "Stodolní ulice" v Aalborgu, kam se chodí na tahy noční.

Citát pro dnešní den:

Kdyby byl cukr sněhem, sypal by se na nás shůry a měli bychom sladké čepice. Milovaní lidé by tak byli opravdu k sežrání.
/volně podle textu na obalu od cukru, který dávají na lince SAS/

...Čti dál...

Barcelona

Je moderní město, které má styl. Jeho tvořivý duch je poznat v architektuře, gastronomii, pouličním designu nebo třeba v performancích na La Rambla. Od 29. října lítá do Barcelony z Brna 4x týdně Ryanair.

Tedy přesněji do Gerony, která je vzdálena asi 90 km. A v tom je malé úskalí. Poslední autobus do Gerony (zpáteční lístek za 22 eur) jede z barcelonského nádraží (stanice metra Arc de Triumf) v půl osmé večer. Pokud se vám tedy nechce přijít o večer v Barceloně ani o ranní odlet v 7.05h, budete muset zůstat vzhůru a jet až bolestně ranním busem ve 3.15h. Nádraží je přes noc zavřené, takže čekací dobu je příjemnější strávit někde v baru. Když tedy zvolíte míru, která vám dovolí včasný přesun.

Je třeba si zvyknout na pár rozdílů v restauračním stravování. Ceny v jídelním lístku neobsahují 7% DPH. Hlavní jídla bývají bez přílohy (ani zeleniny tu kupodivu moc neservírují) a číšník se na ni nezeptá. Pokud si dáte v běžném podniku láhev vína, s degustačním vzorkem na začátek nepočítejte. I nalít si budete muset sami. Jiný kraj, jiný mrav.

Jestliže chcete zažít fotbalovou atmosféru i mimo slavný Nou Camp (největší stadión v Evropě je napojen na metro v západní části města), vyberte si pro svůj pobyt den, kdy hraje v Barceloně některý z evropských velkoklubů, a ubytujte se poblíž bulváru La Rambla. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že fanoušci Glasgow Rangers jsou notně vidět a slyšet v celém centru města už den a noc před zápasem i po něm. Pokud fotbalovou kulturu nesnášíte, rozhodně sem v tyto dny necestujte.

Pokud poletíte do Barcy v období, kdy jsou u nás plískanice a už sotva skáčete přes blátivé kaluže, projděte se okolo přístavu přes trojúhelníkovou čtvrť Barceloneta na pláž. Ještě minulý týden tam bylo přes poledne na tričko. Červené Tempranillo společně s pozorováním mořského horizontu je pak docela účinnou terapií na chmury a ztrátu energie.

Co ještě dodat? Taxíky jsou levné a jezdí jich dost, doprava v centru se však moc nehýbe. Lepší je sejít do metra. Lístek na 10 přestupních jízd za 6.90 eur se vyplatí už od té šesté.

Zatím prý novou linku využilo 7 tisíc lidí. Kdo si tedy chce v únoru odskočit na studentský víkend za teplem, mohl by se ještě vejít do tisícovky včetně busu a metra.

Fotky z Barcelony pro tyto dny
...Čti dál...

Antonio Gaudí

I nám, co se moc nezajímáme o architekturu, vyvstanou reflexně na mysli proslulé symboly evropských metropolí. Eiffelovka, když se řekne Paříž, Big Ben nebo Buckinghamský palác v případě Londýna, Colosseum pro Řím. Než jsem odjel do Barcelony, nic tak jednoznačného jsem v hlavě neměl.

Teď už bych pár míst vyjmenoval, ale mám-li zvolit jako doporučení jediné, nevím. Společné mají všechna jméno katalánského architekta - Antonio Gaudí. Park Guell, Casa Batlló i La Pedrera se začaly stavět začátkem minulého století. Jeho asi nejznámější dílo Sagrada Familia dokonce již roku 1882. A pár let ještě bude - prý jediná katedrála na světě, která se dnes staví stejně, jako se budovaly chrámy ve středověku. Pod ním se nachází Gaudího muzeum a člověk jen žasne, co vše během svého života stihnul.

Především mě fascinuje jeho originální styl vnášející do architektury oblé tvary a linie fauny a flóry - stromy, listy, kosti, lastury. Pro oko je to nádhera, pro stavitele z ekonomického hlediska asi zoufalství. Ve své době musel Gaudí pěkně provokovat. Asi jako teď Kaplický se svou chobotnicí v Praze.
...Čti dál...

Bílo

Zase nad hladinou. Návrat. Změna rytmu, teploty a osvětlení. Chvíle k ohlížení se.

A k tomu první letošní sníh. Bílo, čisto a ticho. Venku i uvnitř. Jako by se zastavil čas. Písmena, tóny a pixely dostávají zpět svůj význam. Zjihlost, dojetí, pokora.

Verš pro dnešní den:

Pomalu sněhem, krajina sněhem, pomalu zapadá
Pomalu kapky, v krápníky kapky, pomalu splývají
Pomalu sněhem, krajina sněhem, zapadá a já s ní
/Iva Bittová, V bílém/

...Čti dál...

Trapné remízy spravedlnosti

Skupina nácků chce oslavit výročí křišťálové noci pochodem přes židovskou čtvrť v Praze. Český soud zruší zákaz vydaný Magistrátem kvůli procesnímu pochybení a zdá se, že spravedlnost (neboli smysl zákona) zase trapně prohraje s literou. Nakonec prý ale ne. Přišlo se totiž na to, že formální chybu při ohlášení pochodu udělali i neonacisti. Takže asi spravedlnost zvítězí. Není to tímhle způsobem trapné?

Trenér mladoboleslavských fotbalistů Zdeněk Ščasný dostal od disciplinární komise Českomoravského fotbalového svazu pokutu 100 tisíc Kč za to, že kopl míč zpět do hřiště a že si veřejně stěžoval na výkon rozhodčího, který - jak sama komise uznala - ovlivnil výsledek zápasu neoprávněným vyloučením hráče a neuznáním regulérní branky. Což mi připomíná, jak symbolické tresty padaly v korupční aféře s kapříky, zatímco brzy poté dostala Slavia exemplární pokutu za to, že hráči na protest proti rozhodování sudího opustili na pár minut hřiště. Vážně není delegátům svazu trapné, jací lidé stále rozhodují o českém fotbale?

Citát pro dnešní den:

Země, která nemá své nebe, ztratila všechno, i sebe.
/Michal Horáček, Baroko/

...Čti dál...

Kulínský a Zeman: soulož, ve filmu

Všichni víme, jaký význam mají titulky pro čtenost článků v dnešní době, kdy noviny, web stránky nebo RSS čtečku očima často jen skenujeme. I titulky v seriózních médiích (lze ještě u nás taková najít?) balancují na hraně bulvárnosti. Kdyby alespoň nelhaly a byly vtipné. Jako např. u článku kreativní ředitelky agentury Ogilvy o výsledcích soutěže reklamních nosičů na držácích v MHD s názvem Vyhrál průjem, chlupy dostaly zvláštní cenu.

Portálu Centrum se před pár dny podařilo dát pod sebe v highlightech dvě zprávy s podobnou skladbou titulku. V obou se dovedně využívá dobře známé a kontroverzní osoby, o které se v médiích již delší dobu nemluvilo.

Video: Miloš Zeman jako filmová star z Vysočiny
Obžaloba: Kulínský souložil se šesti sboristkami

Jak je vidět, oba jsou postaveny na jednoslovném akčním návěstí a dost odvážném tvrzení za dvojtečkou. Dokážete si představit tu návštěvnost, kdyby se návěstí prohodila?
...Čti dál...

4000/300

Flickr používám aktivně od konce loňského července. Považuji jej pro sebe za nejužitečnější socioware službu s nejlépe navrženým rozhraním. Zatím jedinou, kde jsem ochoten si zaplatit profi verzi (za pětistovku ročně rozhodně stojí).

Na dnešek připadá malé milé výročí. Homepage mých 300 fotek se přehoupla přes 4000 zobrazení. Děkuju všem, kteří věnovali čas pochvalným i kritickým komentářům. A především těm, kteří mi na svých fotkách ukazují, co ještě vyzkoušet.

Vím, ty počty nejsou žádný zázrak. Proto popíjím místo Chateauneuf du Pape jen loňský Cabernet Sauvignon z francouzského Montrealu.

Foto pro dnešní den:

Statisticky nejzajímavější pětadvacítka. Jak je vidět, táhnou především portréty.

...Čti dál...

Co se mi právě honí hlavou

1. Zatímco stále častěji narážím na články a odkazy na Second Life, Facebook a Twitter, můj skutečný život (neboli erelko) je tak naplněný, že nemám čas ani pořádně fotit a být si svědkem. Opravdu mě neláká, abych se jako spanilý nebo drsný avatar v eselku seznámil s virtuální krasavicí, abychom si společně zařídili virtuální byt, kde spolu budeme sledovat film, oba fyzicky na opačných koncích zeměkoule, města nebo ulice. A nebo by vás zajímalo, co mi teď právě spadlo ze stolu a odkud jsem se před chvílí vrátil?

Ale na druhou stranu - když jsem měl jindy více času a chuti blogovat - znamená to, že můj reálný život nebyl dostatečně plnohodnotný a proto jsme potřeboval únik do virtuálního světa internetu?

2. Mám zase nějak moc práce, sotva se stačím nadechovat nad hladinou. Zatímco první dvě třetiny roku byly v historii posledních let neobvykle oddechové - až mě to někdy zaskočilo (zdá se, že nedostatek stresu může být pro navyklé tělo a ducha stejně nezdravý jako jeho přemíra), poslední týdny se nápor úkolů z několika projektů kumuluje až příliš. Pokračuje hledání zlaté střední cesty.

3a. Návštěva zubařky, narozeniny s poníkem, zimní obutí pro auto a svoje nohy, Invex, skladování většího množství vína, Katalánci.

3b. Opravdu? Nemyslím teď náhodou na něco úplně jiného, o čem tu jen nechci veřejně psát? Nestylizuji se do někoho, kdo nejsem? Má ještě tento blog stejný smysl jako v době, kdy jsem ho začal psát?

Citát pro dnešní den:

Proč podle vás vaše knihy lidé čtou? Protože v nich nacházejí příběhy, které jim chybějí v jejich vlastních životech?
To asi ne, protože potom by byli nejlepšími čtenáři nezaměstnaní, kterým čas ubíhá díky televizní obrazovce nebo postávání na rohu ulice a čekání na dobrou duši, která jim pomůže několika groši na vodku. Takoví lidé spíš nečtou. Myslím, že u lidí, kteří čtou, se toho v životě děje celkem hodně, jenomže chtějí, aby se toho dělo ještě více... Proto čtou knihy. /Rozhovor s Andrzejem Stasiukem/

...Čti dál...

Baronem ze Žebětína

Mám ohořelý pramen vlasů a hlavu plnou hlíny a sektu. A patří mi kus pole mezi Bystrcí a Žebětínem. Tam teď prý jsou podle tradice mí poddaní.

Křest větrem, zemí, ohněm a vodou proběhl v místě, kde dosedl koš s balónem. Podle legendy se zrodil vynález bratří Montgolfierů u krbu, kde horký vzduch zdvihal dámám spodničky. Tedy mimo jiné.

Dnes prý foukalo proti všem předpovědím a tak došlo ke změně místa vzletu i směru letu. Nezvykle tichý pohyb doprovázel hukot hořáků a letecká hantýrka požadující povolení průletu CTR a jim podobných.

To, že ze začátku nikdy nevíte, kam poletíte, je příjemně vzrušující dobrodružství, o které nás k vlastní škodě připravují naše civilizační výdobytky. Fotodokumentace se připravuje, naslyš.
...Čti dál...