Vylejeme s Dobešem i celou reformu?

Hodnocení názoru podle jeho nositele bývá častou chybou a málokdo se tomu umí vyhnout. Kolikrát o slovech ani nepřemýšlíme, když se nám nelíbí ten, kdo je hlásá? Vysokoškolská reforma ztělesněná ministrem Dobešem je exemplárním případem.

Když čtu a poslouchám protestní vyjádření plná těch stejných nekonkrétních frází, když demagogie přechází v demonstrace, už to prostě nemůžu vydržet. Je tolik situací v této morálně rozvrácené zemi, kdy bychom se mohli přestat chovat jako ovce a projevit důrazněji svůj nesouhlas se správou své země, města nebo obce. Nicméně v tomto případě vidím jen prosazování vlastních zájmů nebo nepochopení principů reformy.

Rozumím, že Dobešovy buranské způsoby mohly akademiky nakrknout. Chápu, že mají nedůvěru k jeho procesním postupům a k diletantským krokům celého ministerstva. Ale pokud odhlédneme od jeho osoby, pořád se marně snažím pochopit, co konkrétního zástupcům škol na věcném záměru reformy vadí. Že nejsem sám, ukázala nedávno čerstvá držitelka prestižní Peroutkovy ceny, Radka Kvačková, která se dlouhá léta věnuje tématu škol a vzdělávání. Ve svém rozhovoru v LN s předsedou Rady vysokých škol (syn expremiéra Fischera) ho snadno usvědčila z neznalosti věci. Jsou znalejší ti, co tak nahlas křičí?


Snížení podílu studentů v akademickém senátu na třetinu

Když studenti obsadili po revoluci polovinu míst ve fakultních senátech, připadlo mi to už tenkrát jako čerstvému ex-studentovi přehnané a hlavně jako dočasné opatření k očištění škol od komunistických kádrů. Opravdu byste jako čerstvě přijatí studenti na univerzitu chtěli, aby v rozhodování o instituci se stamilionovým rozpočtem měli stejnou váhu hlasu vaši jen o rok nebo tři starší kolegové, jejichž účast na zasedáních je dlouhodobě prachbídná? Ostatně podívejme se do zemí, kterým se chceme přiblížit. Kde mají studenti v senátech tak vysoké zastoupení? Třetinové mi přijde více než dostatečné.


Profesury spojené s funkčním místem

Chceme konečně omezit fenomén létajících profesorů s formálními úvazky na více školách a přiblížit se vyspělejší Evropě? Chceme zachovat hodnotu titulů a skončit s naším vyčuraným systémem, kde profesura v Horní Dolní má stejný význam jako na nejvýznamnějších univerzitách? Že se to řadě akademiků nelíbí? No bodejť. Znám pěknou řádku docentů, kteří získali titul jako trafiku, přičemž ve znalosti trendů svého oboru je předčí leckterý mladý odborník z praxe. Tihle nebudou reformě tleskat.


Školné

Pořád žijeme v ideologické pasti strachu ze školného, kterou u nás kdysi vytvořila ČSSD, a nebo jsme konečně schopni věcně diskutovat o parametrech, se kterými může být školné motivačním faktorem? Není snad správné, že fakulty mají svobodu si výši školného volit samy? Je snad maximální limit 10 tis. Kč za semestr příliš vysoký? Zaplatí za sociálně slabé studenty stát? Pokud ne tím, že bude platit úroky bankám, jak tedy? Zůstane školné fakultám jako navýšení jejich rozpočtu? Kdy začne student splácet a jak rychle má svůj dluh splatit? Pořád neslyším, ve které z otázek mají akademici jiný návrh a jaký.


Zastoupení v Radě VŠ

Tohle je asi nejkomplikovanější. Potřebují naše VŠ větší otevřenost a propojení svých slonovinových věží s úspěšnými odborníky z praxe? Vždyť tohle nás snad nejvíce odlišuje od vyspělého světa.

Potřebují naše VŠ aspoň špetku manažerského řízení? Jako koza drbání. Možná stačí říct jakéhokoli smysluplného řízení. Pokud jste někdy zažili jednání akademického senátu (můj ex-kolega říkával, že absurdnější tlachání nikde jinde nezažil), kde se desítky minut řeší třeba krádeže toaletního papíru, víte, o čem mluvím.

Byl jsem zaměstnancem VŠ více než 15 let a mnohokrát jsem přemýšlel, co by pomohlo radikálně změnit zatuchlé poměry při řízení školy. Ani nový děkan nebo rektor odjinud nezatížení vazbami na místní funkcionáře neskýtají velkou naději, protože mají příliš omezené pravomoci. Děkani tak ve skutečnosti neřídí katedry, resp. rektoři fakulty, ale katedry/fakulty naopak řídí je samé - přes hrozbu příštího nezvolení akademickými senáty.

Jak tedy dosáhnout změn, když ne přes Radu VŠ? Co je špatného na tom, že třetinu Rady zvolí senát, třetinu stát (jako dominantní sponzor) a třetinu rektor (který má nést nejvyšší odpovědnost)? Samozřejmě, že by v radách měly sedět respektované osobnosti spjaté se vzděláváním a výzkumem, nikoli figurky nastrčené politickými stranami, jak je tomu často v mediálních radách.

Bavme se tedy o konkrétních parametrech, jak toto ohlídat. Ale nepřipusťme konzervaci současného krizového stavu. Ten jen vyhání schopné lidi ze škol, kteří neodcházejí až tak kvůli penězům (do škol jich plyne docela dost, problém je spíš v jejich rozdělování) jako kvůli zoufalým způsobům řízení a netvůrčímu prostředí, které brání jakýmkoli změnám.