2. ledna 2010

Země svatého Patricka

U černobílého dokumentu ze Špátovy DVD kolekce jsem přemýšlel, jak moc nebo málo se ta země za 40 let změnila. Ale co jde poznat z půlhodinového filmu a z týdenního cestování kolem poloviny ostrova? Je to už víc jak čtyři měsíce a dolování vzpomínek nejde tak lehce, jako když se člověk plný dojmů právě vrací. Snažil jsem se být tentokrát u fotek popisnější, tady je malá ochutnávka...





Představte si, že jedete deštěm a vyhlížíte místo, kde byste jen zaparkovali s výhledem do údolí a v suchu a teple auta něco pojedli. Jako z udělání dlouho nic a najednou je místo u silnice, přestane pršet a stačí sejít kousek dolů ze stráně, abyste měli ten nejromantičtější piknik celého pobytu.





Jednou z nejkrásnějších oblastí byl poloostrov Dingle na jihozápadním pobřeží. Navíc nám výjimečně přálo počasí, což je výhra v irské loterii. Snad nikdy před tím jsem nenafotil tolik druhů zvířat - racky, krávy, koně, berany a samozřejmě ovce. Tady jsem poznal nejtrpělivější modelky.





Národní park Connemara, ráj lososů a pstruhů, výměna útesů za jezera a stoupání vysočinou.

Dublin, Wicklow, Cork and Kerry, Connemara, Achill island a nocí zpět. Viděli jsme poslední evropský bar před New Yorkem a s Guinessem v ruce poslouchali tradiční irskou muziku v hospodách Doolinu, kde se prý narodila.

Kdo má zájem o podrobnější tipy nebo průvodce, napište. Svoje vlastní zážitky, zkušenosti a fotky má Bahanka a Talking to myself, od něhož jsem čerpal první tipy.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Pěkné fotky, ostatně jako vždy. Irsko je též mou láskou. A ty pózující modelky v bílých vlněných svetrech jsem tam viděla taky. :-)
Lenka z Povídání

svědek řekl(a)...

Díky. Měl bych je konečně dát do tisku, pořád se vymlouvám na jinou práci. Vrátil jsem se vlastně s otázkou, zda i ovce mohou mít rohy...