TyTrubko, vidíš ty elegantní křivky?

Na modrého dvoudveřového Spartaka mám jen matné dětské vzpomínky z fotografií. V negližé držím obrovský bílý volant a oči mi výmluvně září. I kdybych uměl mluvit, nenašel bych slov.

Na další škodovku - 100L - si pamatuji sakra dobře. Sloužila naší rodině přes 20 let a na stará kolena se podívala se čtyřmi čerstvými inženýry (gender aktivistky snad odpustí) až do Normandie.

Prvním autem, které jsem kupoval už sám, byl pětiletý Mitsubishi Colt C50. Do teď na něj vzpomínám s něhou a docela se mnou hnulo, když jej loni zavezl tchán na vrakoviště. Později přišly Opel Vectra B a Audi A4, můj první diesel. Oba skvělé vozy, ale co naplat - také jsem nebyl jejich první.

Při listopadovém čekání na nové auto jsem se aspoň kochal na YouTube tím, jak se reklamky snaží svést naše emoce. Tyhle jejich cukrbliky se mi líbily asi nejvíc...





Zatímco předchozí dva jsou pastvou pro oči a obě automobilky za ně musely utratit majlant, ten následující vítězí svou jednoduchostí a jasným reklamním sdělením, s nímž jsem se už dávno ztotožnil. /No dobrá, nejlepší design předku má BMW, ale kdo se má dívat na ten zadek?/



Komu tohle nestačí, zbývá princezna Lada, s níž si užijí legrace i ty nejstarší ročníky.

V každém případě se nezapomínejte poutat...