Svíce dohořívají

Je to chvíle, kdy se něco děje nejen v lesní houštině, nýbrž i v temnotě lidských srdcí. Protože noc mají i lidská srdce se svými vášněmi, které jsou stejně divoké jako lovecké pudy běsnící v srdci jelena nebo vlka. V lidské noci se skrývají sen, touha, ješitnost, sobectví, chtíč, závist a pomsta stejně jako v poušti orientální noci puma, sup a šakal. A existují chvíle, kdy v lidském srdci není už noc a ještě není den, kdy ze zatuchlých skrýší duše vylezou šelmy, kdy se nám v srdci pohne vznět a v našich rukou se přetvoří v pohyb, který jsme nadarmo vychovávali a ochočovali po celé roky, někdy velice dlouho...

Marně přemýšlím, jak chce tuto útlou novelu Sándora Maraie Forman zfilmovat. Mám před očima vyprávění Salieriho z Amadea, ale stejně mi fantazie nestačí na výběr akčních retrospektiv tak, aby z toho vyšel celovečerní film a na diváka se přenesla síla a složité předivo souvislostí vyvěrající z textu.

Touha být jiný, než kdo a jací jsme: bolestnější touha v lidském srdci ani hořet nemůže. Život totiž ani jinak vydržet nelze, pouze s vědomím, že se smíříme s tím, co znamenáme sami pro sebe a pro svět. Musíme přijmout, že jsme takoví nebo onací, a musíme vědět, že sotva se s tím smíříme, život nás za tuto moudrost nepochválí, nepřipnou nám na prsa záslužný řád, když víme a snášíme, že jsme ješitní nebo sobečtí a nebo že jsme plešatí a břichatí - ne, musíme vědět, že žádnou odměnu ani pochvalu nedostaneme. Musíme snášet, že naše touhy nenalézají ve světě plnou odezvu. Musíme snášet, že ti lidé, které máme rádi, nás rádi nemají, anebo nás nemají rádi tak, jak doufáme. Musíme snést zradu a nevěru a musíme snést charakterovou anebo intelektuální výjimečnost jiného člověka.

Otázka pro dnešní den:

Koho z těch dvou starců vlastně měl hrát Sean Connery? Víc by se mi hodil na Konrada, ale jeho postava v knize skoro nic neříká.