Antonio Gaudí
I nám, co se moc nezajímáme o architekturu, vyvstanou reflexně na mysli proslulé symboly evropských metropolí. Eiffelovka, když se řekne Paříž, Big Ben nebo Buckinghamský palác v případě Londýna, Colosseum pro Řím. Než jsem odjel do Barcelony, nic tak jednoznačného jsem v hlavě neměl.
Teď už bych pár míst vyjmenoval, ale mám-li zvolit jako doporučení jediné, nevím. Společné mají všechna jméno katalánského architekta - Antonio Gaudí. Park Guell, Casa Batlló i La Pedrera se začaly stavět začátkem minulého století. Jeho asi nejznámější dílo Sagrada Familia dokonce již roku 1882. A pár let ještě bude - prý jediná katedrála na světě, která se dnes staví stejně, jako se budovaly chrámy ve středověku. Pod ním se nachází Gaudího muzeum a člověk jen žasne, co vše během svého života stihnul.
Především mě fascinuje jeho originální styl vnášející do architektury oblé tvary a linie fauny a flóry - stromy, listy, kosti, lastury. Pro oko je to nádhera, pro stavitele z ekonomického hlediska asi zoufalství. Ve své době musel Gaudí pěkně provokovat. Asi jako teď Kaplický se svou chobotnicí v Praze.
4 komentáře:
Architekturu moc nevedu, ale A. Gaudí je pojem. Zajímavé umění...
Gaudího stavby evokují velkolepost, krásu. Což se nedá říct o návrhu Kaplického knihovny. Toť můj subjektivní pocit.
On na to asi neexistuje žádný objektivní pocit. Každý vnímá krásu jinak.
Přesně tak. Někdo to může vnímat jako originalitu za každou cenu (Gaudího nebo Kaplického, dosaďte si sami), jiný za kreativní odvážný počin, který nabourává klišé.
Okomentovat