Co si píšeme

Letos se stala knihou roku Korespondence Voskovce a Wericha, loni
Magorovy dopisy Jirouse. Po Dopisech Olze teď vydali Havlovi také korespondenci s Františkem Janouchem. Můžete si přečíst knížky sestavené z dopisů Kafky, Škovoreckého, Dorůžky, Masaryka nebo Boženy Němcové. Ale nejde jen o korespondenci slavných.

O tomto víkendu jsem strávil přes hodinku nad čerstvě nalezenými dopisy nebožtíka otce, které psal a dostal před 20-30 lety. Četl jsem si nostalgicky šustící stránky s již vybledlou černí psacího stroje nebo ty psané ještě rukou a přemýšlel, jaké stopy po naší komunikaci s nejbližšími zbudou po nás.

Najmou si naši potomci pololegální hackerské agentury, aby se pokusily vydolovat z hard disků naše maily? A jak si povedou? Řekl bych, že ty nejlepší budou muset zaměstnávat (ale kdepak, to by si myslel jen Škromach) spolupracovat s experty seniorského věku - s pamětníky již nepoužívaných formátů a systémů s názvy jako Doors ("ne, ale je to nějak podobně, tohle prý byla dědečkova oblíbená kapela," budou si manažeři plést vzpomínky svých otců) a se sběrateli dokumentace k systémovým udělátkům naší doby.

Ty nejhezčí texty se však asi nedochovají. Nebo kolik lidí si kopíruje milostné esemesky při výměně mobilu za nový model?