30. prosince 2012

Nepohodlná přání

Chci vás obtěžovat. Nesnáším totiž pocit, že bych musel posílat neškodná, formální blahopřání, přikázaná rutinou kalendáře. Dokonce mi lichotí představa, že mé blahopřání někdo odmítne jako nežádoucí.

Takhle začíná provokativní přání, které byste v laskavé době Vánoc a hlazení po srsti možná nečekali.

Napsal je před lety biskup Antonio Bello a o letošní štedrovečerní půlnoci z něj četl farář nádherného dřevěného kostela Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích. Bylo to poprvé, kdy jsem při mši slyšel na kůru kytary místo varhan, kdy jsem zažil půlnoční křest zakončený potleskem a kdy se farář osobně loučil s každým ze tří stovek návštěvníků stiskem ruky.

Do kostela chodím raději sám a nepotřebuji k tomu rituály pospolitosti. Po loňské půlnoční v Brně a podobném zážitku ne dlouho před tím na vesnici jsem už začínal pochybovat, zda se mi někdy poštěstí vyslechnout si inspirativní kázání, které by s člověkem hnulo a aspoň vzdáleně se podobalo přístupu kněze nebo rabína z Keeping the faith.

Tentokrát jsem odcházel příjemně překvapený a nabitý. Pořádné kázání by totiž mělo být jako pořádná knížka. Ta - slovy Egona Bondyho - není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku. A nebo se aspoň nad sebou zamyslet.

...Čti dál...

20. prosince 2012

Prezident svědomí

Dokud Václav Havel žil, cítil jsem se ve světě bezpečnější. Byl pro mě jistou zárukou morálního běhu světa, a to ať byl ve funkci presidenta nebo poté, kdy z Hradu odešel.

Plně jsem Janu Šternovi loni rozuměl. Jako by nahoře bylo najednou o anděla méně. Zní to hrozně banálně, ale díky takovým lidem se i my ostatní stáváme lepšími. Nebo se o to aspoň snažíme.

Lidem ze všeho nejvíc chybí to, že na Hradčanech nesedí člověk, který by stále říkal, že se nemá krást. Ne že by třeba nekradli nebo přestali krást, ale potřebovali z těch Hradčan slyšet, že krást se nemá.

Ze všech nekrologů a komentářů po Havlově smrti bych vybral ten od Jana Lipolda, jehož texty stojí stále za pozornost.

Standarta má vlát a morálku má někdo kázat. Naše svědomí musí dohnat náš rozum, jinak jsme ztraceni.

Když jsem hned následující ráno po zvolení Havlova nástupce na hrad odlétal na týden za teplem (ó jak byl osud milosrdný), bylo mi hodně trpko. Z toho, že parlament mé vlasti si zvolil člověka, jehož principy jsou v přímém rozporu s tím, co Havel vyznával.

Jak falešně a prázdně teď znějí Klausova slova na loňském pohřbu. Ne, nezměnil se. Malorysý ješita, který dál devalvuje zbytek svého kreditu z těch dávných dob.

"Mrzí mne, že vám šlapu po ideálech, nemáte je mít tak nízké," píše Tomáš Sedláček v zamyšlení nad těmi, co si utahují z Havlova nejznámějšího hesla.

K tomu, aby člověk dokázal zesměšňovat pravdu a lásku, musí být profesionálním cynikem. Komunistický režim nechtěl víru či zapálení, chtěl cynické lidi, kteří zopakují cokoli - aniž by tomu věřili nebo se proti tomu bouřili. S takovými se totiž manipuluje nejlépe. Profesionální cynismus je ideologií bez víry.

...Čti dál...

15. prosince 2012

Svědek na Instagramu

Letošní podzim jsem do značné míry zasvětil broušení a výměně pil, zkoušení nových nářadí a vůbec úklidu digitálního ponku. Konečně jsem začal smysluplněji používat Dropbox a Evernote, vytvořil své první plátno v Prezi a videosestřih v Pinnacle, do jablečného vybavení přibyl iPad a do běžného používání pár nových aplikací. O Wunderlistu už byla řeč, časem tu proberu další. Dnes ale spíš nepracovně - k fotovášni.

Flickr má tady na Svědkovi svůj vlastní štítek a ačkoli se k němu Yahoo chová macešsky - ke Google Picasa prý odchází stále více fotografů - na sdílení fotek ze zrcadlovky mu zůstávám věrný.

Pro focení mobilem mě už dávno nadchnul Hipstamatic - věrný druh na cestách do křivolakých uliček lomografie. Na sdílení momentek v síti se nabízí hit dnešní doby - Instagram. Pro někoho kurvítko (však kdo tvrdí, že je nutné si každou fotku nechat automaticky "vylepšit"?), pro jiné dobrý nápad, jak přenést flickrovský princip sociální fotosítě do mobilního prostředí.

V čem vidím hlavní rozdíly oproti Flickru? V prvé řadě ve kvalitě fotek a jejich aktuálnosti. Vyhledáním podle klíčového slova vztaženého např. k místu uvidím fotky výsostně aktuální, na nichž poznám, co se zde dělo ještě před pár minutami. Tohle na Flickru čekat nelze (přestože i pro něj existují aplikace na okamžitý upload fotky z mobilu).

Odvrácenou stranou téže mince je kvalita. Instagram je ještě dost nová síť a opravdu dobří fotografové ji zatím využívají jen málo. Chvíli tedy trvá, než si mezi balastem opilých momentek objevíte démanty a svoje oblíbence. Pro začátek doporučuji @koci, @vutheara, @mr007, @macenzo, @acedialacrimosa, z domácích pak třeba @alisczech, @milosklapal nebo @sylvaf.

Pro své intuitivní ovládání by mohl být Instagram vzorem jiným aplikacím. Uvítal bych snad jen možnost organizovat fotky do alb a podporu skupin, což by mohlo pomoci najít spřízněné duše přes žánry a témata. Moje fotosvědectví můžete sledovat i na webu, od instagramistů mě potěší doporučení na jejich oblíbence v komentářích.

...Čti dál...

13. prosince 2012

S iPhonem za vínem

Pijete často víno? Láká vás vyměňovat si tipy na výjimečně zdařilé nebo odpudivé kousky, které jste koupili nebo objednali v restauraci, a občasná tvítnutí vám na to už nestačí? Chtěli byste si jednoduše zaznamenat, co jste kdy pili a jak vám to chutnalo? Rádi byste porovnávali svoje hodnocení s ostatními a dostávali tipy na vína, která chutnají těm, s nimiž máte podobný vkus?

Sociálních sítí pro vínomilce s podporou chytrých mobilů je přehršel, ale jejich praktická použitelnost - aspoň ve srovnání s tím, co jsem si představoval - je prachbídná. Přitom by stačilo se inspirovat, co se týče uživatelského rozhraní, např. u Instagramu. Ano, pro vizuální paměť jsou důležité fotky vinět na lahvích, podle nichž se může víno automaticky zatřídit, abyste nemuseli ručně přepisovat vinařství, případně odrůdu.

Vivino
Zatím si nejvíc mých sympatií získalo Vivino stejnojmenné firmy z Kodaně. Jejích sídlo není bezpředmětné, americké aplikace se totiž orientují především na zámořský trh. Schopnost rozpoznat víno podle viněty je i v bezplatné verzi slušná (neznámé víno zatřídí ručně do 24h), obvykle stačí z nabídky několika možností tu správnou odklepnout. Víno s fotkou můžete vložit i později z knihovny obrázků, což není u všech aplikací samozřejmost.

O zařazeném víně hned vidíte na jedné obrazovce všechny potřebné informace o původu, k čemu se hodí, hodnocení ostatních i průměrnou známku a zařazení na škále LOW/MED/HIGH/TOP v rámci země, regionu, vinařství a odrůdy. Vivino vám ukazuje nejen aktuálně hodnocená vína uživatelů, které sledujete, ale i vína doporučená na základě podobnosti s vašimi favority. Data lze synchronizovat s počítačem nebo iPadem. Současnou velikost databáze a aktivitu sítě vidíte na homepage - půl milionu vín 500+ odrůd, 15000 vinařství ze 48 zemí, počet hodnocení se blíží milionu.

A čtyři další
Za hlavní konkurenty považuji dva. Americké Hello Vino je marketingově asi nejdotaženější aplikace s důrazem na vyhledávání a doporučování vín k vybranému jídlu, životní situaci apod. Chybí tu však možnost sledovat ostatní uživatele s podobným vkusem a každé rozpoznávání vína (dost nešikovně udělané) - i to neúspěšné při testu funkčnosti - je zpoplatněno (verze bez omezení je za €5 jako většina ostatních).

Corkbin, globální počin pražské firmy InMite, má k Vivino asi nejblíž. Plusem je příjemný intuitivní design a schopnost pro vložené víno vyhledat ceny v nejbližších (no, řekněme spíš zahraničních) obchodech pomocí Wine-Searcher. Rozpoznání vína podle viněty je výrazně pomalejší a nedomyšlené mi přijde to, že defaultně prozrazuje vaši polohu ostatním.

Grapeshare má asi nejpřátelštější uživatelské rozhraní, ale neumí víno rozpoznávat. Placená verze Snooth to sice umí, ale tahle aplikace je zaměřená spíš na propagaci vlastního průvodce víny (pro iPad zdarma) a na nákup v nejbližších obchodech s porovnáním cen. Vzhledem k tomu, že jediná dvě prodejní místa v zemi objevila v Pohořelicích a Velkých Pavlovicích, valného využití tady nevidím. Hloupé je, že sociální rozměr zajišťuje u řady aplikací diskusní fórum, nikoli sledování vybraných uživatelů a hodnocení vašich vín ostatními.

Přidáte se?
Na rozdíl od sociálních sítí pro sdílení např. fotek mají vinné zkušenosti a zájmy výrazně regionální charakter. Tahle hra vás pořádně chytne až tehdy, když si většinu vín v tajmlajně budete moci v okolí jednoduše koupit. A bohužel všechny zmíněné apky mají zatím směšný počet českých uživatelů. Dokladem budiž to, že s pouhými 13 zářezy na Vivino už pošilhávám po druhé desítce českého žebříčku. Proto volám - nenechte nás tam samotné a nechte si taky někdy nahlídnout pod otvírák!

Na domácím hřišti
V tomto ohledu by tedy mohl lépe uspokojit chutě ke sdílení slibně vypadající server Mojelahve.cz, nicméně tomu úplně chybí mobilní aplikace, která se prý chystá až na podzim. Tak se zatím můžeme komunitně bavit u Skleničky, na Jižním svahu a Vínografu nebo něco koupit ve Víno klubu, abych tedy jmenoval pár svých oblíbených míst. A nezapomeňte pozvat sousedy na předvánoční lahvinku.

...Čti dál...

2. prosince 2012

Proč (ne)volit Zelené

Zelené jsem nevolil, ale jak jsem si tu už posteskl, bylo mi líto, že se nedostali místo VV do sněmovny. V marasmu ostatních možností jsou pro mě stále středovou alternativou, která by mohla dávat smysl. Když se s jejich podporou dostali do Senátu Wagnerová a Michálek, považoval jsem to za slibně nastoupený kurz před jejich sjezdem.

Ten sice potvrdil Liškův předsednický mandát, nicméně přivedl zpět Kuchtovou a levičáka Stropnického, čímž si strana rozhodně nezískala mých sympatií více ani za mák. Pro volitelnost Zelených však považuji za nejdůležitější tři věty z článku Matěje Hollana na jeho blogu:

"[Životní prostředí] je jediné, co mě z exponované politiky SZ zajímá. ... Pléduji však rozhodně za to, aby silný a schopný politik, který dominantně řeší globální oteplování, ochranu přírody, energetiku, byl v PSZ. Jinak mě nezajímáte".

Tohle krystalicky jasně formulované kritérium je, myslím, pro (ne)volbu zelených naprosto klíčové. Cítím to totiž přesně obráceně a myslím, že nejsem sám. Pokud mají být Zelení seriózní politickou alternativou, tak pro jejich liberální a vyvažující roli vůči mainstreamu orientovanému na ekonomický růst, nikoliv pro přivazování se u radaru nebo Temelína či kvůli dotacím na zateplování domů. Ochrana životního prostředí znamená pro mě nejen ochranu přírody, ale také kultury (především té živé) v nejširším slova smyslu.

Je to podobné jako u Pirátů. Nevadilo by mi, kdyby pár křesel získali. Za ten skandální zákaz jejich lego reklamy jsem jim to vlastně i přál. Ale dokud se nebudou profilovat i na jiných závažnějších tématech, než je copyright a zrušení poplatků z koupě záznamových médií, nepřekročí kvórum.

Zelení mají podporu slušného počtu veřejně známých osobností a i uvnitř svých řad jistě schopné lidi, kvůli kterým má smysl jejich praktickou politiku sledovat. Můj respekt má třeba Michal Berg, jehož kandidatura do předsednictva - pro Zelené bohužel - neuspěla.

...Čti dál...

1. prosince 2012

Úkolovníky a seznamy

Nejsem GTD fanatik, ale bez nich se neobejdu. Ani ne tak pro menší jednoznačné úkoly s jasným termínem - na ty mi stačí nativní kalendářová iPhone aplikace.

Dlouho jsem však hledal něco vyhovujícího na komplexnější a vzdálenější úkoly, které nemají jasně daný termín. A tady mi nativní aplikace Připomínky přijde hodně odfláknutá. Díky tipu na Jablíčkáři si mě nedávno získal Wunderlist - dílo berlínské firmy, která před rokem získala investici přes 4M usd od jednoho ze zakladatelů Skype.

Její kouzlo tkví v jednoduchosti. Nežádám od tohoto nástroje nic víc, než mít možnost rychle přidat úkol do některého ze seznamů (odpovídajících např. projektům) a případně připojit předběžný termín nebo prioritní příznak. Ukazuje se, že je opravdu šikovnější si pořadí úkolů v seznamu ručně měnit, než řídit pořadí přes termíny.

O úroveň výš posouvá užitnou hodnotu synchronizace přes platformy Apple, Android i PC, a sdílení vybraného seznamu s dalšími uživateli. Bonbónek nakonec? Je zdarma.

O něco dřív mě ještě zaujala aplikace Buy me a pie pro běžné nakupování v supermarketu, ve které si nákupní seznam doma tvoříte z desítek předchystaných položek - v češtině! - barevně odlišených do skupin typu mléčné výrobky, sladkosti, maso apod. V obchodě pak stačí postupovat podle barev a jedním ťuknutím přesouvat nakoupené položky do vedlejšího seznamu těch vyřízených.

Základ je zdarma. Synchronizace přes cloud a sdílení (i více) seznamů pak za 2.69. Pikantní je fakt, že autoři tohoto dílka sídlí v ruském Uljanovsku, rodišti nechvalně proslulého Vladimíra Iljiče. U nás doma je tedy aplikace spíš známa pod názvem Leninův seznam.

...Čti dál...